V srpnu 1983 přistál na stole ministra vnitra anonymní dopis. Stal se spouštěčem tajné operace StB s krycím názvem „Generál“, zaměřené na jednoho z nejvýše postavených mužů zahraničního obchodu. Jaroslav Marek, který se rád chlubil fiktivní hodností plukovníka, byl mistrem v obohacování se na úkor státu. Archivní dokumenty nyní odhalují, jak hluboko nad rámec tehdy okřídleného „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“ sahala jeho korupční chobotnice. A proč nakonec unikl spravedlnosti.
V tomto článku odhalujeme:
- Jak fungoval korupční systém v podnicích zahraničního obchodu socialistického Československa.
- Jak soudruh Jaroslav Marek z peněz státu i zahraničních firem financoval své luxusní bydlení, drahé vozy a opulentní večírky.
- Proč StB provedla tajnou akci s krycím jménem „Generál“ a co všechno při vyšetřování zjistila.
- Jak se soudruhu Markovi i přes množství zdokumentovaných podvodů podařilo uniknout trestu díky ochraně nejvyšších míst.
- Jak toto korupční „podhoubí“ položilo základy pro novou generaci bezskrupulózních podnikatelů po roce 1989.
Zahraniční obchod byl v předlistopadovém komunistickém Československu pod kontrolou vládnoucí strany. Každý soudruh, který do tohoto uzavřeného systému pronikl, dostal nevídanou šanci k lepšímu životu – volně cestovat do „kapitalistické ciziny“ a mít na dosah ruky i lukrativní západní zboží. Ti „šikovnější“ využili tuhle jedinečnou příležitost k vlastnímu obohacení.
Ovšem kariérní postup do klíčových řídících pozic podléhal nomenklatuře komunistické strany – bez členství v KSČ, patřičných známostí a úplatků se nebylo možné do těchto funkcí dostat. Daleko více než odborné vzdělání i praxe a erudice hrála roli schopnost orientovat se v systému stranického nepotismu a kleptokracii.
Proti tomu se všemožně a halasně bojovalo, ovšem jen v rétorické rovině. Např. formou usnesení č. 355, které komunistická vláda přijala v roce 1982 a „jímž byl schválen soubor opatření k předcházení neoprávněnému obohacování a k zajištění účinnějšího postihu majetku i majetkového prospěchu z nepoctivých zdrojů“.
Jak fungovala tzv. pézetóčka
V polovině osmdesátých let fungovalo několik skupin podniků, které obchodovaly se západem a byly řízeny Federálním ministerstvem zahraničního obchodu ČSSR. Mezi organizace zahraničního obchodu (OZO) pro vývoz a dovoz specializovaného zboží patřily podniky zahraničního obchodu (PZO): Artia, Československá keramika, Ferromet, Jablonex, Kovo, Ligna, Merkuria, Metalimex, Motokov, Omnia, Omnipol, Pragoexport, Pragoinvest, Strojexport, Simex, Škodaexport a Drevoúnia.
Mezi akciové společnosti – i když akcie nebyly ve vlastnictví státu, ale výrobních podniků, a jiných OZO, resp. Československé obchodní banky – patřily: Centrotex, Exico, Chemapol Praha, Chemapol Bratislava, Petrimex, Kerametal, Koospol, Martimex, Skloexport, Slovart, Technoexport Praha, Technopol Bratislava a Strojimport.
Skupinu specializovaných podniků zaměřených na služby tvořily: Brněnské veletrhy a výstavy, Rapid, Čechofracht, Čs. námořní plavba, Inspekta, Polytechna, Transakta, Tuzex a Incheba.
Zahraniční firmy mohly s Československem napřímo obchodovat prostřednictvím PZO, ale filiálku si zde otevřít nesměly. K tomu mohly využít služeb „zastupotechny“ – organizované zastupitelské organizace (ZOZO), jejichž primárním účelem byl zisk provizí za služby a devizových prostředků pro čs. ekonomiku.
Do této skupiny patřily společnosti Efektim, Interal, Mercanta, Media, Phoenix, Pragent, Rephachem, Intersim, Tradex, Unifrux a Zenit, které zastupovaly přes 1000 zahraničních firem, z toho 130 světových koncernů. Zastřešovalo je Účelové sdružení organizací pro zahraniční zastoupení (ÚSOZ) a například v roce 1979 organizace zprostředkovaly dovoz zboží v hodnotě kolem 9 miliard Kčs.
Anonym, který spustil lavinu
V srpnu 1983 obdržel ministr vnitra Vratislav Vajnar anonymní dopis, ve kterém stálo: „Pracuji na generálním ředitelství ÚSOZ v jehož čele stojí Jaroslav Marek, který je příslušníkem StB, údajně v hodnosti plukovníka. Možná, že hodnost neodpovídá skutečnosti, ale je mi známo, že Marek se při řadě příležitostí chlubil svojí hodností, což je v rozporu s jeho postavením, neboť by měl mít zájem, aby utajil svojí příslušnost k SNB. Tento ‚soudruh‘ je pokládán za naprosto neschopného řídícího pracovníka, který dává jednoznačně přednost svým soukromým zájmům před zájmy společnosti. Jdou o něm celé legendy hovořící o jeho hrabivosti.“
Dopis pokračuje výčtem konkrétních příkladů: „Například když podepisuje nějakou zahraniční cestu, zavolá si telefonicky příslušného pracovníka a přátelsky ho požádá, aby mu z cesty do kapitalistických států přivezl nějakou maličkost. Někdy je to třeba za 50 DM, jindy za 500 DM [západoněmeckých marek – pozn. red.]. Hodnota je odstupňována podle atraktivnosti cesty. Dále doslova loudí trapným způsobem takzvaně vzorky od zastupovaných firem, které pak používá pro vybavení svých domů nebo jimi kompromituje vysoké stranické a státní funkcionáře.“
Formou moralizující otázky následují další obvinění: „Jak je možné, že postavil dvě vily (jednu pod jménem svého bratra), z nichž ta větší má hodnotu kolem 3,5 mil. Kčs? Dále prý disponuje několika rekreačními objekty v hodnotě několika set tisíc korun. Vzhledem k obrovskému obratu různých ‚darů‘ od zahraničních firem a pracovníků podřízených podniku, zařídil si Marek v budově PZO Motokov dva příruční sklady a další diskrétní sklad má někde mimo budovu podniku…“
Anonymní pisatel nevynechal ani kádrovou politiku generálního ředitele, který ovládl závodní organizaci KSČ a na lukrativní místa upřednostňoval své známé z komunistické partaje, a svůj dopis zakončil větami: „Je mi jasné, že na tak exponovaném místě, jako je gen. ředitel ÚSOZ, kde je intimní styk s kap. firmami, musí být příslušník MV, ale měl by si při výkonu funkce počínat v zájmu společnosti a ne se nestoudně obohacovat. Vaši funkcionáři, kteří mají Marka řídit, se zřejmě nechávají ovlivnit jeho velkorysostí při poskytování darů a krásnými slovy.“
Další dopis na „nejvyšší místa“
O pár dní po prvním dopisu následoval další, adresovaný přímo předsedovi vlády ČSSR Lubomíru Štrougalovi. Svým stylem a dikcí nápadně podobný tomu výše zmíněnému.
„Po všech Vašich vzletných projevech a usneseních ÚV KSČ o ideologii strany atd... se stále divíme tomu, že ponecháváte na odpovědných místech takové lidi, kteří nemohou nikdy stranu ani náš stát reprezentovati, kdyby čest a spravedlnost si z ideologii rozuměly… Jedním z takových lidí je i p. Jar. Marek – tč. tzv. generální ředitel ÚSOZu – podniku ZO, který má reprezentovat náš stát na prvním místě.
Jak můžete takového člověka vysílat stále do zahraničí? Co přináší tyto jeho cesty státu? Jen snad to, že se tam nechává hostit a předkládat zaplacené účty firmami, aby je zde mohl znovu předkládat k zaplacení! Člověk zkorumpovaný Berlínem, podvodnými machinacemi, úplatkami (!) a jinými akcemi, z kterých si postavil dvě honosné vily, kdy každá z jeho podřízených organizací jako Unifrux, Media, Interal aj. musela financovat podílem náklady na promoci i svatbu jeho dcery a pod...
Což má stále někdo strach učinit závěr a dát STOP takovému šejdíři, aby se obával toho, jak p. Marek korumpuje alkoholem či jinými dárkovými předměty zahr. firem ze západu různé funkcionáře jen proto, aby se udržel ve funkci?
Tento člověk není ani idealista ani komunista ani charakter člověka socialistické společnosti který by svojí prací něco dokázal pro společnost aby jsi jej vážila – je to jen takové hogo-fogo – chlubil, žvanil, kariérista, který má na svědomí již mnoho lidí, které zničil existenčně jen pro svojí vlastní kariéru, své nové bohatství, získané ne prací ale podvody, neboť on prakticky nic neumí, jen žvanit a ničit!“
Akce „Generál“: Vyšetřování začíná
Kdo byl vlastně onen p. Jaroslav Marek? V roce 1953 začal po absolvování obchodní akademie v Táboře pracovat v PZO Koospol. V letech 1958–75 byl na základě kompromitujícího materiálu řízen II. správou MV jako tajný spolupracovník s krycím jménem Záložník. V roce 1964 tajná policie na základě jeho zpráv trestně stíhala jednu osobu, za svoji spolupráci s StB byl několikrát finančně odměněn.
Později byl ovšem hodnocen i negativně (snahy vytvářet o sobě dobré mínění, práce na efekt, měnění názorů dle potřeby, sklony k braní úplatků a pod). V letech 1965–1970 byl Koospolem jako obchodník vyslán do východního Berlína.
„Vše se jevilo tak, jako by styku s MV pouze využíval a kryl pouze sám sebe... Politicky se jevil jako naivní a z hlediska technické stránky obdivoval vše ze Západu... Nízkou politickou uvědomělost projevil v krizovém období r. 1968. Při vstupu spřátelených armád do ČSSR zorganizoval na obch. oddělení tzv. „houkací stávku“, tj. zorganizoval skupinu přítomných delegátů podniků zahr. obchodu, kteří měli houkačkami svých vozidel zaparkovaných před obch. oddělením ZÚ ČSSR manifestačně protestovat…“
Na tuto „provokaci“ si měl stěžovat genmjr. Willi Damm, vedoucí mezinárodního odboru Ministerstva Státní bezpečnosti NDR. Marek byl odvolán, ale i nadále pracoval v zahraničním obchodu. V letech 1972–77 pak působil jako ředitel ZOZO Media.
