KOMENTÁŘ RADKA SCHOVÁNKA | „Sranda musí bejt, i kdyby fotra věšeli a matku poslali rubat uran.“ Parafráze otřepaného vtipu mohla klidně zaznít při nějaké bujaré silvestrovské veselici v druhé polovině 50. let. Tento text ale nebude o tom, jak se příchod nového roku slavil za časů, kdy se v reproduktorech rozhlasových přijímačů a později na televizních obrazovkách odehrávala „pořádná řachanda“ navzdory tomu, že tehdy věšeli fotry i matky nebo jim coby „nepřátelům zřízení“ nejrůznějšími způsoby znepříjemňovali či dokonce znemožňovali normální život. Bude o bizarních hlášeních a udáních, o protokolárních zápisech či úředních předpisech zachovaných v archivech bývalého ministerstva strachu, které dnes vyvolávají úsměv na rtech – ten na nich však při hlubším uvědomění si tehdejší reality velmi rychle zmrzne.
Velmi svérázně pojatý úřední dokument té doby je oficiální studijní materiál československé Státní bezpečnosti, v němž se například dočteme: „Tajní spolupracovníci (agenti) jsou základním a nenahraditelným prostředkem (výrobním nástrojem) čs. kontrarozvědky, s pomocí kterého jsou získávány potřebné informace z prostředí protivníka (…) Na základě zpráv od tajných spolupracovníků jsou informovány stranické a státní orgány, prováděno rozpracování osob, organizována preventivní i represívní opatření.“
Jaké „potřebné informace z prostředí protivníka“ se u StB v té době scházely? Tak například jeden z „výrobních nástrojů“ s krycím jménem Fox udává, že „Jiří D. se dal pokřtít na žida a stal se přesvědčeným sionistou“. Jiný zase odhaluje, že „primář interního oddělení je homosexuálně zaměřen a svoje postavení využívá k posílení svého postavení.“
Karel Šváb, kdysi vysoce postavený činovník StB a náměstek ministra národní bezpečnosti, později v roce 1952 popravený v rámci procesu se Slánským, v souvislosti se svým obviněním pronesl: „Že mi jde jenom o moc a že chci strhnout všechno na sebe, není žádná pravda, protože připravuju knihu, neb mám tři nové myšlenky“.
A do třetice další příklad, který by klidně mohl být považován za povedený vtip, nebýt toho, že jde o realitu: „Soudruh je straně a Sovětskému svazu zcela oddán a i na svém novém působišti bude jistě prosazovat vedoucí úlohu strany a myšlenky marxismu-leninismu,“ píše se v posudku příslušníka rozvědky Josefa Čermáka. Na konci je k jeho propuštění ze služeb MV připojena poznámka, že bude umístěn v psychiatrické léčebně.
Vánoční idyla za komunismu: Hlasitě se dožadoval více mandarinek, hrozily mu dva roky za výtržnictví
Mnohé dokumenty jasně ilustrují zápasy elévů tajné policie s psacími stroji i s jazykem, přičemž se často jednalo z jejich strany o nerovný boj. Ohromné množství překlepů a hrubých chyb se objevuje převážně v polovině padesátých let.
Tehdy se odehrál tento zajímavý příběh. Krátce před polednem devatenáctého března volá vysoký důstojník pražské správy StB na operační středisko do Plzně, kde by měla být nepřetržitá služba. Nikdo mu to tam ale nezvedá. Telefonuje tedy náčelníkovi správy na sekretariát, kde však rovněž nikdo není. Důstojníkova fantazie začíná pracovat naplno.
