Naivní západní politici jako prodloužená ruka Kremlu: Archivy StB odhalují dodnes funkční manuál

V reakci na subverzní operaci ruských zpravodajských služeb na území České republiky ve Vrběticích byly v dubnu 2021 vyhoštěny desítky ruských špionů pod diplomatickým krytím. Vzápětí jsme se společně s USA dostali na seznam nepřátelských států, které „páchají nepřátelské činy“ proti Ruské federaci. 

Po zahájení ozbrojeného konfliktu na Ukrajině v únoru 2022 se tento status nezměnil a v souvislosti s uvalením ekonomických sankcí přibyli na seznam nepřátel další členské země NATO.

Asymetrický konflikt, který vede Ruská federace proti zemím EU a NATO, probíhá i v oblasti společenských věd. 

Již půl roku před invazí na Ukrajinu, v červenci 2021, zřídil Vladimír Putin svým dekretem Meziresortní komisi pro historické vzdělávání s úkolem „zajistit systematický a ofenzivní přístup k otázce obrany národních zájmů Ruské federace v souvislosti s uchováním historické paměti a rozvojem vzdělávacích aktivit v oblasti historie“. 

Komise zahrnovala zástupce prezidentské administrativy, aparátu Bezpečnostní rady, Generální prokuratury, Vyšetřovacího výboru, klíčových ministerstev (zahraničních věcí, obrany, vnitra, kultury, školství a spravedlnosti), Federální archivní služby, Ruské akademie věd atd. V neposlední řadě i příslušníky rozvědky SVR a kontrarozvědky FSB.

Není překvapením, že se předsedou této komise se stal vlivný politik, historik a ideolog Vladimír Rostislavovič Medinský, který stojí za novými tendenčními učebnicemi dějepisu, renesancí komunistických svátků, symbolů a pomníků.

Mezi úkoly komise směrem do zahraničí patří analyzovat a monitorovat „aktivity zahraničních struktur a jednotlivců, které poškozují národní zájmy Ruské federace v oblasti historie“. 

A přijímat rychlá „operativní opatření proti těmto aktivitám,“ resp. připravovat „návrhy na informační podporu protipropagandistických akcí a pořádání historických a kulturně vzdělávacích akcí – včetně těch, které se týkají památných dat v Rusku a historických událostí.“

Mezi taková „operativní opatření“ můžeme zařadit i pozvání „vybraných“ evropských politiků a poslanců do Moskvy k oslavám 80. výročí konce druhé světové války.

Tato událost bezpochyby zapadá do výše uvedeného kontextu a je zřejmé, že na pozadí oslav probíhala vlivová operace s mezinárodním dosahem, s využitím oprášených sovětských narativů, zpochybňováním historických faktů a posunem jejich interpretací.

Názornou ukázkou je toto veřejné prohlášení mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova z konce letošního dubna: „Lze tvrdit, že bychom to nezvládli lend-leasu? Nelze. Určitě bychom to zvládli – žrali bychom sice hlínu, ale přesto bychom vyhráli. Ale spojenci nám pomohli, a toho si musíme vážit a nesmíme na to nezapomínat.“

Do Moskvy na oslavy konce války (Velké vlastenecké) dorazila i pětice poslanců Evropského parlamentu: Ondřej Dostál (Stačilo!), Michael von der Schulenburg a Ruth Firmenichová z německé radikálně levicové strany BSW, Ľuboš Blaha ze slovenské vládní strany Smer, a kyperský europoslanec, youtubový influencer Fidias Panayiotou.

Za svou cestu do Moskvy, kterou uskutečnil koncem května, byl vyloučen ze skupiny Evropští konzervativci a reformisté (ECR) v Evropském parlamentu luxemburský poslanec Fernand Kartheiser. 

Zatímco ten obhajoval cestu jako „velmi dobrý nápad na budování mostů“, Ondřej Dostál ji obhajoval úctou k padlým a jako „vzpomínkovou a mírovou“, protože nechce opakování hrůz světové války (mimochodem v těchto dnech absolvoval návštěvu v Bělorusku).

Rétorika a naivita poslanců sice osciluje mezi kabaretem a papouškováním ruské propagandy, nicméně návštěvy politiků, včetně těch z nepřátelských zemí, hrají v dlouhodobé strategii Moskvy a v podkopávání demokratických institucí důležitou roli.

A zdaleka nejde jen o osoby vystupující na veřejnosti. Jak ukazuje čerstvý případ z Maďarska, ve hře jsou – možná daleko častěji – skryté, ale vlivné zákulisní postavy. 

Pokaždé, když ve světě komunisté vyvolali nějakou krizi, zahájili současně rozsáhlé vlivové operace a mírové iniciativy. Například kubánská krize a aktivní opatření Družba v letech 1962 a 1963.

I v případě poslanců ze západních zemí uplatňuje Moskva osvědčené postupy. V dokumentech Státní bezpečnosti byly Spojené státy Americké a země NATO vždy řazeny mezi „hlavní nepřátele“ a síť jejich agentů z řad politiků a novinářů sloužila k podkopávání základů právního státu. 

Množství příkladů z minulosti ilustruje, že československá komunistická rozvědka coby „menší sestra“ sovětské KGB prováděla úspěšné vlivové operace a v mnoha případech v součinnosti s ní.

Metody získávání poslanců a motivaci současných ruských služeb lze ilustrovat na příkladech z dob Studené války. Rozvědka se zaměřovala především na politiky dělnického původu, ideově blízké levicovým pozicím a obzvlášť náchylné ke kompromitaci finančními dary. 

Přestože většinou neměli přístup k utajovaným dokumentům, z pohledu vlivových operací se jednalo o důležité osoby.

V roce 2012 zveřejnila BBC příběh bývalého poslance tehdy vládní konzervativní strany Raye Mawbyho (1922–1990). Mandát vykonával v letech 1955–1983.

V roce 1964 jej ke spolupráci pod krycím jménem Laval získal pro komunistickou rozvědkou zástupce londýnského rezidenta, mjr. Jan Mrázek „Ptáček“.

Způsob, jakým s poslancem „diplomat“ navázal kontakt, je často používaný i dnes: Oficiální recepce, koktejly na zastupitelských úřadech. Po projevení zájmu další pozvánky, častější schůzky. A nakonec peníze... to vše vedlo ve finále k vynášení informací z parlamentu.

Mawby byl po určitém čase dokonce ochoten klást v parlamentu dotazy a interpelace připravené rozvědkou a obstarávat interní dokumenty. Pro rozvědku navíc „tipoval“ další kolegy poslance – „kteří by mohli být objekty našeho zájmu.“