Když se řekne Rakousko-Uhersko, většina lidí si ihned představí císaře Františka Josefa I., který v čele monarchie stál bezmála 68 let. V důsledku toho je, poněkud neprávem, opomíjen jeho nástupce Karel I. „Je trochu nedoceněný tím, že vládl jen během posledních dvou let Rakouska-Uherska a nastoupil na trůn během první světové války. Přesto to ale podle mě byl největší český král, jelikož byl neuvěřitelně skromný a lidský a byl bez přehánění vzorem jak panovníka, tak člověka jako takového,“ říká v nové epizodě podcastu Historie očima Martina Kováře teolog a historik Petr Nohel. „Nebýt války a kdyby federalizace monarchie proběhla o něco dříve, Rakousko-Uhersko se nemuselo rozpadnout,“ dodává.
Podle Nohela bylo velkou výhodou Karla I. – z českého pohledu – to, že na našem území žil, studoval a sloužil zde jako voják, přičemž byl i nakloněn české politické reprezentaci. Po první světové válce z exilu na Madeiře dokonce žádal novou československou vládu, aby mohl dožít jako prostý občan na zámku v Brandýse nad Labem, ale nebylo mu vyhověno.
„Přestože nám mnozí učitelé dějepisu říkali něco jiného, Rakousko-Uhersko poskytovalo všem svým národům vlastní kulturní vyjádření. Karel I. si uvědomoval, že podpora jednotlivých národů není nic proti celku. Hlavní popud pro rozpad monarchie přišel z vnějšku, podařilo se rozeštvat národy a přemluvit je, že když budou samostatné, tak je potká nějaké velké štěstí,“ vysvětluje Nohel. „Karel I. na Madeiře nenesl svůj nucený exil těžce, protože by mu chyběl lesk a sláva paláců, ale protože se obával o osudy svých národů. Bál se, že si je rozebere Němec nebo Rus, a ani netušil, že vlastně předpověděl obě totality 20. století,“ říká Nohel.
Proč Karlu I. nevyšel pokus o obnovu monarchie v Maďarsku? A jaké byly nejhorší dopady rozpadu Rakouska-Uherska? Poslechněte si celou epizodu.
