Vévoda z Wellingtonu je právem považován za jednu z nejvýznamnějších postav moderních britských dějin. Z potomka nepříliš významného ani movitého šlechtického rodu se počátkem 19. století stal nejen fenomenální vojevůdce, ale následně i politik, který dokonce dvakrát vykonával i funkci ministerského předsedy. „Byl to člověk zásadový, který chtěl vždy jít příkladem, a to jak v čele armády tak v politice. Tvrdil, že politik se má rozhodovat podle toho, co je nejlepší pro zemi, ne pro stranu,“ vysvětluje historik Daniel Res v nové epizodě podcastu Historie očima Martina Kováře. „Největším pomníkem vévody z Wellingtonu ale zůstává porážka Napoleona u Waterloo,“ dodává.
Už během prvního válečného nasazení se Arthur Wesley, ještě než se stal vévodou z Wellingtonu, projevil jako nadaný vojenský velitel, který se nebál ani kritiky tehdejšího řízení britské armády. „V dopisech bratrům kritizoval armádu za špatnou komunikaci se spojenci, příšerné zásobování a špatné chování k civilnímu obyvatelstvu. Tato špatná zkušenost mu pomohla, sám říkal, že se tam naučil, jak se válka nemá vést,“ popisuje začátky kariéry geniálního vojevůdce historik Res. Vrcholem kariéry se pak podle Rese bezesporu stala pro vévodu z Wellingtonu vítězná bitva u Waterloo. „Stanuli proti sobě dva největší vojevůdci té doby. Byla to tečka za celými napoleonskými válkami,“ vysvětluje Res.
Jak vévodu z Wellingtonu formoval jeho pobyt v koloniální Indii? Co symbolizovalo jeho politickou kariéru a jak je vnímán současnými Brity? Poslechněte si celou epizodu.
