Audioverze
Můžeme mít svobodu a rovnost současně? Dlouholetý novinář, překladatel a hybatel legendární samizdatové Revue Střední Evropa Luděk (Ludva) Bednář v podcastu Maxim varuje před zánikem svobodné diskuse. V otevřeném rozhovoru s Pavlem Vondráčkem relativizuje mýty o diktátoru Orbánovi, odhaluje skutečnou moc influencerů a popisuje zrod nového informačního státu, ve kterém jsme své soukromí dobrovolně a rádi odevzdali korporacím.
Co ve videu zazní:
Mýtus rovnosti: Proč je heslo „Volnost, rovnost, bratrství“ naprostý nesmysl a proč se Češi historicky raději vzdali svobody, jen aby si byli rovni.
Smrt tradičních médií: Jak podcasty, influenceři a vlivní technokraté v čele s Elonem Muskem absolutně deklasovali staré novinářské elity.
Konec svobodné diskuse: Jak jsme zradili odkaz Charty 77. Dnes už se neumíme zdravě pohádat – místo toho lidi s jiným názorem nálepkujeme jako dezoláty a ostrakizujeme je.
Pravda o Orbánovi: Proč maďarský premiér není fašista, ale jen zástupce končící éry, kterou nyní tvrdě střídá chladný, manažerský „informační stát“.
Dobrovolná ztráta soukromí: Proč jsou vzletné řeči o západních hodnotách jen prázdnou frází, když jsme svá data zdarma a rádi odevzdali digitálním gigantům.
Středoevropští géniové: Zapomenutá historie našeho regionu. Jak rodáci z Maďarska, Polska a Česka vymysleli atomovou bombu i základní koncept internetu.
A na závěr: Proč nosí Luděk Bednář knír podle astronomického kalendáře a proč nás všechny nakonec vždycky spojí obyčejný bramborový salát.
Bylo to vlastně úplně neplánované. Minulý týden, ve čtvrtek odpoledne, jsem seděl ve studiu INFO.CZ a kolem nohou se mi motali moji dva teriéři a dožadovali se venčení. A tak jsem vyrazil do Stromovky. U vchodu do parku jsem se srazil s dlouholetým kamarádem Luďkem "Ludvou" Bednářem. Bývalý topič, disident, překladatel, novinář a chodící encyklopedie střední Evropy si zrovna nesl z proslulého podniku Chlebíčky Letná esenci českého kulinářství - plátky veky s vlašským salátem a šunkou a také s budapešťskou pomazánkou.
„Ludvo, pojď, natočíme spolu podcast“, vyhrkl jsem na něj. Bednář, muž s mohutným, rituálně pěstovaným císařským knírem, se jen usmál. „Jasně. O čemkoliv. Já jsem totiž zastáncem absolutní svobody projevu.“
Bednářova obsese svobodou není póza. Celý život strávil mimo hlavní proud. „Spíš než disident bych řekl, že jsem byl celej život dezolát. Vždycky jsem říkal něco, co bylo proti tomu, jak se to obecně přijímalo. A vždycky mě to bavilo,“ směje se muž, který už na konci osmdesátých let spolu s politologem Rudolfem Kučerou formoval myšlení určité skupiny lidí vydáváním samizdatové Revue Střední Evropa.
Právě tam mnozí poprvé objevovali, že svět dějin je složitější, než se učí ve školách. Sám si vzpomínám, jak jsem se kdysi jako student politologie nad tehdejšími texty o rozpadu Rakouska-Uherska téměř naštval nad tehdejší vlastní nevědomostí. A právě u střední Evropy a jejích paradoxů se debata nad mikrofony rychle rozjela. Zbytek si poslechněte. Třeba se v tom mlácení prázdné slámy objeví zrno originálního pohledu.
