Rozsáhlá biografie Milana Kundery z pera Jana Nováka vzbudila vlnu vášní. Někteří jí vytýkají ostře kritický „prokurátorský“ tón a zaujatost. Podle historika Petra Blažka je ale naprostým nesmyslem požadovat, aby se o Kunderovi nepsalo kriticky, nebo se přehlížely určité pasáže jeho života. „Vnímám to jako krásnou knihu, která popisuje jeden český osud,“ říká Blažek v rozhovoru Michala Půra.
Žádné biografické dílo v poslední době nevzbudilo takové vášně jako téměř devítisetstránková kniha Jana Nováka o životě Milana Kundery. Historik Petr Blažek, který spolu s Radkem Schovánkem pomáhal se sběrem podkladů, oponuje široké mediální kritice a konstatuje, že nelze o Kunderovi, jako jednom z nejvýznamnějších moderních českých autorů, nepsat kriticky.
„Výtky vůči Novákovi jsou zástupné. Že neměl používat dokumenty s intimními detaily? To mi přijde absurdní, vždyť Kunderovo dílo je na sexualitě založeno. Sám dal ke svému životu mnoho rozhovorů, stal se celebritou. Myslím, že pro něj platí to, co by mělo pro osobnosti nárokující si pozornost vyplývající z jejich postavení platit,“ vysvětluje Blažek. „Dokonce jsem slyšel, že intimní detaily spisovatelova života by se neměly zveřejňovat za jeho života bez jeho souhlasu. Jak by se tedy bránil, až by umřel? Ta logika, že je to nefér, je absurdní,“ říká.
Blažek připomíná, že Novákova kniha znovu otevírá kauzu známou jako „udání Milana Kundery“, kterou v roce 2008 přinesl týdeník Respekt. Ten zveřejnil informace o tom, že se Kundera v polovině minulého století obrátil pohotově na policii, v důsledku čehož byl zatčen a odsouzen na 22 let západní agent Miroslav Dvořáček. „Nemluvíme jen o estetických kvalitách Kundery, ale i o osudech, kterých se tato událost, ať už ji interpretujeme jakkoliv, dotkla. Tehdy v Respektu ten článek mohl být kvalitnější, ale to základní bylo správně. Kundera se měl na tomto podílet,“ komentuje tuto etapu Blažek, podle kterého se i před dvanácti lety objevila stejná debata, že nikdo nemá právo publikovat o Kunderovi podobné věci, a co si to autoři textu dovolují. „Kundera byl tehdy součástí systému, patřil k těm, co oslavovali Gottwalda. Stačí si přečíst jeho básně z 50. let a pochopíte jeho roli, jak se proměňovala a jak postupně ta jeho oddanost ke komunistické straně nabývala trhliny. To Novák popsal velmi dobře,“ vyjadřuje se k psaní o Kunderových stinných stránkách Blažek.
Historik vylučuje, že by Novák při psaní své knihy pociťoval ke Kunderovi nenávist, jak mu kritici vytýkají. Při podobně obsáhlém monotematickém díle je to podle Blažka sotva představitelné. „Neumím si představit, že já bych psal třeba o mariánském sloupu a nenáviděl ho,“ říká s odkazem na svoji publikaci o tématu, k němuž se vrací již 22 let.
K samotnému sloupu Blažek podotýká: „Snažíme se se spoluautorem Vojtěchem Pokorným vnímat ho jako kulturní symbol, kolem kterého se odvíjejí nějaké spory, třeba o výklad dějin, vztah státu a církve nebo o význam Jana Husa. Ono to možná teď vypadá jako velké spory, ale oproti tomu, co se kolem sloupu odehrávalo už někdy od roku 1848, nijak zásadní nejsou.“
