Boomu rostlinné stravy brání politika, byznys i konzervatismus spotřebitelů

ProVeg Česko, pobočka mezinárodní nevládní organizace ProVeg International, se soustředí primárně na rostlinné stravování, ale do budoucna chce svůj záběr rozšířit i o kultivované a fermentované potraviny. „Zaměřujeme se na udržitelnost nebo spíše neudržitelnost našich stravovacích návyků a naší globální misí je nahrazení 50 procent živočišných produktů do roku 2040,“ představuje Martin Ranninger základní cíl zastřešující organizace.

Při detailnějším pohledu na zmíněný cíl Ranninger zmiňuje, že v potravinářství z hlediska udržitelnosti nejde jen o uhlík. „V případě jídla se na věc musíme koukat i z jiných pohledů, například zohlednit biodiverzitu či využití půdy. I v případě uhlíku jsou ale živočišné potraviny mnohonásobně náročnější na produkci, což jasně vyplyne z porovnání rostlinného burgeru třeba z luštěnin s burgerem z hovězího. Další rozměr je zdravotní a také etický, konkrétně zacházení se zvířaty,“ zmiňuje Ranninger v podcastu, který vzniká ve spolupráci INFO.CZ a projektu [ta] Udržitelnost.

Martin Ranninger připomíná, že aktuální závazek ProVeg v podstatě představuje návrat k úrovním spotřeby masa z ne tak dávné minulosti. „Statistické údaje o aktuální spotřebě masa v Česku hovoří o zhruba 80 kilogramech na osobu za rok. Před padesáti či šedesáti lety to byla polovina. Takže spotřeba masa nejen v Česku, ale i dalších zemích bohatší části světa je opravdu vysoká a má smysl ji omezovat,“ argumentuje host podcastu.

Neméně podstatný rozměr spojený s živočišnou výrobou potravin je výše zmíněná biodiverzita. Z pohledu ProVeg totiž živočišná výroba přispívá k úbytku druhů, zatímco rostlinná naopak. 

„Když se podíváme na využití půdy, pak 80 procent z celku slouží produkci potravin živočišného původu, avšak celosvětově z této produkce přijme lidstvo jen 18 procent kalorií. Je to dáno tím, že hospodářská zvířata spotřebují velké množství zdrojů, tedy krmiva a vody. Takto je živíme několik let, ale ve výsledku objem kalorií i bílkovin, které z nich získáme, je mnohem menší,“ přibližuje Martin Ranninger s tím, že tento fakt má svou váhu i v úvahách o potravinové bezpečnosti či soběstačnosti. 

„Ročně vykrmujeme asi 90 miliard zvířat, na planetě nás brzy bude 10 miliard, tak bychom tu potravu mohli dát přímo lidem a mít vyřešenou otázku potravinové bezpečnosti,“ dodává s tím, že současný přístup je neudržitelný z prostého důvodu, a to že desetimiliardovou populaci prostě neuživí.

Není tajemstvím, že kvalita stravy má přímý vliv na naše zdraví. Ke zdravému stravování je však třeba přistupovat i se zdravým rozumem. „Stačí jíst hranolky s kečupem a můžete se prohlásit za vegana, ale každému je jasné, že tak nezíská živiny, které tělo chce a potřebuje. Na druhé straně je obvyklé, že když někdo prohlásí, že chce omezit maso, v jeho okolí se všichni změní ve výživové poradce a budou tvrdit, že dotyčnému budou chybět bílkoviny, vápník a další věci. Ale ty samozřejmě jsou i v rostlinných zdrojích,“ říká Ranninger.

Ekologie, zdraví a etický rozměr jsou tři nejčastější motivace, které lidé udávají jako důvod své snahy omezovat spotřebu masa. „Pro někoho to může být jen jedna z těchto věcí, nebo kombinace dvou. Pak je ale skupina, pro niž je podstatné zpestření jídelníčku a udržitelnost je vůbec nezajímá. Další věcí jsou trendy v gastronomii, nabídka v obchodech. Prostě důvody na osobní rovině jsou různé,“ zmiňuje Ranninger.

Motivace se podle spoluředitele ProVeg Česko vyvíjejí v čase a liší se i podle věkových kategorií. „Environmentální důvody převládají u mladší generace, která se více zajímá o to, jaký dopad na planetu má naše lidská činnost. U starších jde spíše o ty zdravotní ohledy,“ vysvětluje.

Motivaci je třeba hledat i na straně nabídky. Tam za pádný osvětový argument Martin Ranninger považuje evropská nařízení kolem ESG. „Podíváme-li se na maloobchodní řetězce, téměř každý má nějaký svůj závazek kolem udržitelnosti, ale bližší pohled na emise v maloobchodním potravinářském světě odhalí, že scope 1 a 2 dělají nějakých pět až deset procent a 90 procent připadá na scope 3, tedy potraviny, které prodávají, přičemž za 80 procent z toho objemu zodpovídají živočišné potraviny. Dokud tedy řetězce nezmění skladbu sortimentu, nemají šanci své závazky splnit. Přistupují k tomu různě. Například Ahold chce do roku 2030 dosáhnout toho, aby 50 procent nabízených bílkovin pocházelo z rostlinné výroby. Podobně to má Lidl a nedávno se k tomu přihlásila i skupina Rewe. To je správná cesta. Když se podíváme, co se v posledních letech dělo v udržitelnosti, tak si prodejny daly na střechu soláry a vyměnily dveře u mrazáků, ale to má strašně malý efekt, zatímco rostlinná strava má mnohem větší potenciál změny toho dopadu,“ dodává Martin Ranninger.

Jak se vyvíjí trh s alternativami masa? Proč Česko nemá svůj Národní proteinový plán? A proč je nová vize Evropské unie pro zemědělství a potraviny z pohledu ProVeg „vizí bez ambicí“? I to se dozvíte v podcastu Trendy v udržitelnosti.