Audioverze
Stát je v ekonomice důležitým hráčem, který ročně zadá zakázky za stovky miliard korun. Ohled na udržitelnost mu ukládá legislativa, velkou motivací by mu ale mělo být i hledisko ekonomické. „Správně provedená zakázka týkající se udržitelnosti by měla v konečném důsledku ušetřit. Bavíme se tady o pohledu na celý životní cyklus. To znamená, že ekologicky výhodné řešení může mít vyšší pořizovací náklady, ale je potřeba podívat se i na náklady na provoz, údržbu a případnou likvidaci,“ řekla v podcastu Trendy v udržitelnosti Anna Cervanová z advokátní kanceláře Rowan Legal.
Zákon o zadávání veřejných zakázek, kterým se řídí veřejné nákupy a investice, pamatuje na udržitelnost poměrně stručně. V jediném odstavci říká, zadavatelé by měli dbát na sociální a environmentální aspekty veřejných zakázek. Doplňují jej proto různé metodiky.
V souhrnu tak legislativa veřejné správě ukládá, že by měla dbát na sociální stránku zakázek, jako je třeba zaměstnávání znevýhodněných skupin osob, environmentální stránku, tedy například šetření energiemi a přírodními zdroji, a v neposlední řadě že by měla jít sama příkladem. Důvodem je nejen rozsah zakázek, které se podle posledních dat za rok 2022 vyšplhaly bezmála k bilionu korun.
„Stát je i majitelem mnoha budov – úřadů, nemocnic a škol, dále majitelem pozemků, lesů, parků. A v řadě sektorů, jako je třeba veřejná doprava, je v podstatě exkluzivním zákazníkem, který sám tvoří poptávku po udržitelných řešeních,“ řekla Anna Cervanová v podcastu, který vzniká ve spolupráci s projektem [ta] Udržitelnost.
Udržitelnost by ovšem podle ní neměla být brána jako zákonem uložená povinnost, nutné zlo či módní trend, nýbrž jako běžné a pragmatické kritérium pro hodnocení. „Je to racionální úvaha, protože udržitelnost má hodně velké dopady na celkovou ekonomickou výhodnost,“ zdůraznila Cervanová. Pokud je totiž zakázka z hlediska udržitelných kritérií splněna správně, měla by z pohledu celého životního cyklu daného plnění vždy přinést úspory.
Typickým příkladem může být jedna z klíčových norem udržitelné transformace, kterou je evropská směrnice o energetické náročnosti budov. Ta směřuje k výstavbě bezemisních domů a výraznému snižování spotřeby energií ve stávajícím evropském nemovitostním fondu. Na veřejnou správu v tomto směru spěchá víc než na soukromý sektor.
„Náklady na energie skokově narostly a jejich spotřeba v budovách tvoří velké procento celkové spotřeby energií, takže její snížení díky vyšší energetické účinnosti je něco, co by se mělo vyplatit i přes nezbytnou počáteční investici,“ uvedla Anna Cervanová. Podobnou logiku lze ale podle ní sledovat třeba i u nákupů výpočetní techniky, vozidel nebo dalších technologií.
Je otázkou, jakým způsobem a jak moc by měla kritéria udržitelnosti do výběru dodavatelů ve veřejných zakázkách vstupovat. Podle expertky Rowan Legal samozřejmě záleží na typu projektu. Pokud jde o zadání, které má zajistit úspory, je to klasický příklad, kde by se kromě ceny neboli prvotní investice měly hodnotit i náklady celého životního cyklu.
„Můžeme si říct, že například 80 procent hodnocení je cena a 20 procent by potom měly úspory. Dá se s tím ještě různě pohrát, kdy může být požadována minimální míra úspor nebo se dají bonifikovat další garantované úspory nad rámec základní hodnoty,“ přiblížila Anna Cervanová. Kritéria musí být každopádně objektivní, nediskriminační, změřitelná a ověřitelná.
Ošidné je podle Cervanové zahrnovat i kritéria hodnotící, nakolik si zájemce o zakázku celkově počíná udržitelně ve svém podnikání, protože znevýhodnění předem určené skupiny dodavatelů může být úspěšně napadeno u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
„Je také důležité si uvědomit, že hodnocení má vždycky finanční vyjádření. Pokud máme třeba zakázku za 100 milionů korun a desetiprocentní váhu při výběru vítěze by měl certifikát udržitelnosti, tak jej v podstatě oceníme na deset milionů korun, protože daný dodavatel může nabídnout o tolik vyšší cenu a díky tomuto kritériu stejně vyhraje. Zadavatel si tedy vždy musí říct, jestli pro něj dané kritérium takovou cenu má,“ vysvětlila Anna Cervanová.
Udržitelnost, ESG nebo zelená ekonomika často budí velké emoce. Anna Cervanová ale doporučuje pragmatický a profesionální přístup. „Z transformace, k níž dojde, ať už chceme nebo nechceme, bychom si měli vzít to nejlepší,“ zdůraznila s tím, že státní správa by si na udržitelná kritéria měla stále více zvykat a začleňovat je do svých zakázek. Je totiž opravdu velkým zákazníkem a v mnoha oblastech vysloveně tvoří trh, takže může směřování k udržitelnější budoucnosti výrazně pomoci.
Jak může udržitelnosti prospět partnerství soukromého a veřejného sektoru? Nakolik se v Česku uchytily EPC projekty neboli energetické služby se zaručeným výsledkem a co jsou jejich silné a slabé stránky? Proč by nejen veřejnou správu měla zajímat zkratka GPP? Sledujte celý rozhovor s Annou Cervanovou.
