Exekuce v Česku už nebudou jako dřív. Bez ohledu na to, jak o jejich klíčové novele rozhodnou poslanci

KOMENTÁŘ JAROSLAVA KRAMERA | Téma dluhů se do českého politického i mediálního prostoru vrací s železnou pravidelností už od samotného zřízení soudních exekutorů v roce 2001. Nezaujatý pozorovatel by mohl nabýt dojmu, že je každá jednotlivá novela exekucí naprosto zásadní a přelomová. Ostatně emoce na obou stranách barikády tomu tak mnohdy naznačují. V těchto dnech přitom poslanci řeší poslední velkou úpravu českého exekučního systému a tentokrát se skutečně jedná o zcela zásadní hlasování. Téma exekucí po něm už nikdy nebude jako dřív. Bez ohledu na to, jak se poslanci ke změnám postaví. 

Ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny je v cílové rovince debat o tématu, které podle mnohých nemůže dopadnout dobře. Původně vcelku jasně nalinkovaný proces projednávání vícečetných novel exekučního řádu postupně nabobtnal do obřích rozměrů a málokdo tuší, co vlastně bude jeho výsledkem. Poslanci během dvou let od předložení změnili vládní novelu k nepoznání a přidali k ní více než třicet pozměňovacích návrhů. Ty si podle právníků mnohdy protiřečí, případně nemají šanci na praktickou životaschopnost. Neúměrně dlouhé projednávání novely má na druhou stranu negativní dopady na právní jistotu nejzranitelnějších skupin dlužníků, pro které by změna mohla být vysvobozením (ostatně zde se alespoň podařilo v mezidobí přijmout potřebné omezení pro vymáhání dluhů z dětství).

Současná napjatá situace přidělává vrásky oběma stranám. Zástupci věřitelů i samotní exekutoři (říkejme jim „skupina A“) namítají, že se kvůli šíři pozměňovacích návrhů a jejich nekonzistenci omezí vymahatelnost práva a bojí se kolapsu celého systému. „Volební kampaň už probíhá a projevilo se to v počtu a hlavně v kvalitě pozměňovacích návrhů... Skutečně tam příliš mnoho pozitivních změn nevidím. Převažují negativa a celý systém to zásadně naruší,“ řekl v rozhovoru pro INFO.CZ prezident Exekutorské komory Jan Mlynarčík. Obdobný názor mají také zástupci advokátů, kteří ve svém vyjádření varují před „dalším roztříštěním právní úpravy, která bude nepřehledná a obtížně uchopitelná jak pro účastníky řízení, tak pro soudní exekutory a exekuční soudy.“ 

Jako nejhorší variantu výsledného hlasování vidí „skupina A“ nemožnost provádět mobiliární exekuce (protože ty jako jeden z mála instrumentů alespoň trochu fungují), striktní místní příslušnost exekutorů (protože některé úřady by věřitelům nedokázaly pomoci) nebo osobní bankrot na 3 roky bez nutnosti splatit jistinu (protože by tím stát dal lidem návod, jak si nadělat dluhy a neplatit je). Zdá se, že taková kombinace by byla pro právní jistotu v Česku skutečně špatnou zprávou.

Zástupci dlužníků a neziskových organizací („skupina B“) si zase uvědomují, že jsou blízko skutečně systémové změny, která může řadě lidem rychle pomoci a nemohou ze svých pozic ani o krok couvnout. Předvolební sliby politiků z roku 2017 se často staly pouze prázdnými frázemi, které se nedočkaly reálného naplnění. Další příležitost pro zásadní změnu proto nemusí v dohledné době nastat. „Je třeba dále neotálet a s veškerou vážností a odpovědností upřít legislativní síly k přijetí zákona, který nebude problémy dále prohlubovat, ale řešit,“ napsal v nedávném prohlášení arcibiskup Jan Graubner, předseda České biskupské konference. 

Jako nejhorší možnou variantu výsledného hlasování vidí „skupina B“ jakoukoliv další prodlevu. Pokud by poslanci normu shodili ze stolu s tím, že se ministerstvo spravedlnosti vrhne na skutečně systémovou, řádně prodiskutovanou a celospolečensky přínosnou (tj. pro dlužníky i jejich věřitele) změnu exekucí, znamená to na další roky stopku. Řada lidí se z dluhové spirály prostě a jednoduše v dohledné době nedostane a takovou situaci z povahy věci „skupina B“ nemůže dopustit. I když by výsledek současné novely mohl místy zásadně drhnout, bude to stát za to. Poslanci, kteří vzešli z voleb v roce 2017 příliš dlouho otáleli a nyní nemohou hodit zpátečku. Když ji hodí, zcela se zdiskreditují, a to bude pro budoucnost exekucí (a snahu o jejich úpravu) do budoucna také špatně.

Jediné, co je možné na současné situaci považovat za pozitivní, je snad to, že se zástupci obou skupin shodnou na tom, že je do budoucna třeba zásadně přepracovat exekuční řád. „Přál bych si, aby nám stát pomohl vytvořit moderní a efektivní exekuční řád. Tedy svébytný právní předpis, jaký tady byl v minulosti. Už poměrně dlouho voláme po tom, aby ministerstvo spravedlnosti svolalo expertní skupinu, která by na něm začala pracovat,“ řekl Jan Mlynarčík. „Potřebujeme takový exekuční řád, který nebude fungovat jako dluhová past; řád spravedlivý, stavící na civilizovaných principech koncentrace řízení, místní příslušnosti exekutora a jeho určení soudem. Stavíme se tím nejen za ty nejslabší, ale vlastně za celou společnost a obecné dobro,“ stojí zase ve vyjádření arcibiskupa Graubnera.

Nezbývá nám, než věřit tomu, že by byly obě skupiny schopny pod férovým vedením expertů na ministerstvu spravedlnosti najít kompromis. Stačilo by, aby věřily snaze politické reprezentace systém dobře nastavit a poslanci zase přestali volit menší zlo namísto toho, aby hledali dobro pro obě strany. Takovému „finále“ se ale věří trochu těžko… Nebo máte pocit, že by měli být poslanci, kteří vzejdou z letošních voleb jiní, než naši současní reprezentanti?

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital