Stal se vám úraz na špatně udržovaném chodníku? Poradíme, jak se domoci náhrady škody

Do roku 2009 stanovoval zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), povinnost vlastníků nemovitostí udržovat přilehlé chodníky ve schůdném stavu. Pokud došlo k porušení této zákonné povinnosti, stanovoval výše uvedený zákon odpovědnost za újmu způsobenou závadou ve schůdnosti chodníku. 

Vlastníci přilehlých nemovitostí byli od této povinnosti osvobozeni s účinností od 16. 4. 2009 a nyní břemeno spočívající v povinnosti udržovat chodníky přes zimu schůdné postihuje vlastníka místní komunikace nebo chodníku (viz § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích). Často se jedná o obec či město. V případě, že je výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, pak je tento správce povinný k případné náhradě škody při současném zákonném ručení vlastníka pozemní komunikace (viz § 27 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).

Z výše uvedeného tak vyplývá, že má jakákoliv osoba, které byla závadou ve schůdnosti chodníku způsobena újma, právo požadovat náhradu újmy, a to i soudní cestou. V rámci náhrady újmy připadá do úvahy uplatnění nároku na bolestné a léčebné výlohy. 

V této souvislosti si musíme zodpovědět otázku, co se rozumí „závadou ve schůdnosti“, kterou používá zákon o pozemních komunikacích? Jaké jsou podmínky pro uplatňování nároku na náhradu újmy? Tímto vším se zabývá soudní judikatura, která v minulosti byla poměrně zmatená, ale nyní je již možné říci, že se ustálila na následujícím.

Co se rozumí „závadou ve schůdnosti“, upravuje § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích, podle něhož platí, že se jedná „o takovou změnu ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.“

Touto definicí se opakovaně zabýval Nejvyšší soud. Jeho dřívější judikatura se dala interpretovat tak, že motivovala vlastníky chodníků k jejich záměrnému neudržování, neboť pak by byla jakákoliv jejich špatná schůdnost těžko předvídatelná, a tedy na první pohled muselo být každému chodci jasné, že mu hrozí uklouznutí. Nejednalo se tak o závadu ve schůdnosti (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 171/2008). 

Také bylo otázkou, zda bylo možné se domáhat náhrady újmy podle soukromoprávních předpisů na základě porušení obecné prevenční povinnosti, když ne podle zákona o pozemních komunikacích (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 25 Cdo 184/2013). Odpověď na tyto otázky můžeme nalézt v nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15, který lze shrnout následovně. 

Poškozený chodec se může domáhat svého nároku na náhradu újmy jak dle zákona o pozemních komunikacích, tak dle občanského zákoníku, přičemž režim občanského zákoníku je pro chodce přísnější, protože bude mít důkazní břemeno ohledně prokázání toho, že chodník nebyl jeho vlastníkem řádně ošetřen, a to v rozporu se zákonnou povinností. 

Toto ztížení důkazního břemene může vést k nedostatku informací k unesení důkazního břemene chodce, a proto by tento informační deficit měly obecné soudy kompenzovat například uložením vysvětlovací povinnosti vlastníkovi komunikace či chodníku v situaci, kdy zraněný chodec předloží alespoň nějaké opěrné body svých žalobních tvrzení. 

Žalovaným bude stejný subjekt jako v případě odpovědnosti podle zákona o pozemních komunikacích, protože se jednáde facto o stejný nárok. Ke zjištění toho, kdo je vlastníkem chodníku a kdo je povinen k náhradě škody, mohou posloužit údaje z veřejně přístupného katastru nemovitostí. Někdy samozřejmě může být sporné, kdo je vlastníkem daného chodníku, takže pouhé ověření skutečnosti z katastru nemovitostí nebude dostačující.

S ohledem na shora uvedené je tak zřejmé, že nejčastěji dochází k řešení této situace prostřednictvím odpovědnosti v režimu zákona o pozemních komunikacích, a to mimo jiné právě z důvodu, že v tomto režimu nestíhá poškozeného chodce přísnější důkazní břemeno. 

Uplatňování nároků poškozeného chodce podle občanského zákoníku nastane v případech, kdy se dobrovolně žalobce rozhodne pro uplatnění jeho nároku tímto způsobem, anebo v případech, kdy nebudou splněny podmínky odpovědnosti podle zákona o pozemních komunikacích.

Jaké jsou podmínky odpovědnosti podle zákona o pozemních komunikacích? Jedinou podmínkou je již zmíněná závada ve schůdnosti. Dle aktuální judikatury již u této podmínky není kladen tak velký důraz na nepředvídatelnost, určitě je brána v potaz také, ale nesmí být posuzována jako jediná podmínka. 

Současně by mělo být posuzováno, zda mohl chodec na stav chodníku účinně reagovat. Mělo by se tedy brát v úvahu, zda poškozený chodec zvolil například z více možných cest takovou, která byla nejbezpečnější. Dále by se mělo vzít v úvahu, zda chodec měl vhodnou obuv, přizpůsoboval své tempo chůze daným okolnostem a podobně. Současně se však bude hodnotit, zda a v jakém rozsahu vlastník chodníku/komunikace dodržoval svou zákonnou povinnost zajistit, aby příslušná komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. 

Výsledné rozhodnutí o přiznání nároku na náhradu škody a její výše bude výsledkem posouzení, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám poškozený chodec svým chováním a nakolik k tomu přispěl vlastník komunikace/chodníku (viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15). Podle názoru Ústavního soudu se tento výklad závady ve schůdnosti komplexně vypořádává s náhradou újmy a činí tak posuzování odpovědnosti podle občanského zákoníku zcela nadbytečným.

K výše uvedenému doplňujeme, že uživatelé chodníku nemají nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu této pozemní komunikace (například špatný technický stav v podobě poškození chodníku dírami).

V souvislosti se shora uvedeným je dobré vědět, že dle § 27 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích stanovují obce nařízením rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních úseků silnic. 

V nařízení může obec označit též chodníky, na kterých pro jejich malý význam nezajišťuje sjízdnost a schůdnost odstraňováním sněhu a náledí, a proto by měli chodci být velmi pozorní, o jaké úseky se jedná z hlediska případných nároků na náhradu škody (viz § 27 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích). Úseky, které nejsou udržované, jsou vyznačeny též tabulemi s nápisem: „V zimním období se tento úsek neudržuje.“ 

Jaké informace najdeme v obecním nařízení upravujícím udržování schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních úseků? Můžete v něm nalézt například informace, že jsou chodníky, místní komunikace a průjezdní úseky silnic zařazeny podle pořadí své důležitosti a dle toho jsou stanoveny konkrétní lhůty pro odstranění závad ve schůdnosti způsobených sněhem, náledím a podobně. 

Aby nařízení obce mohlo nabýt své platnosti a následně účinnosti, musí být vyhlášeno ve Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů. Povinnost tímto způsobem vyhlašovat obecní právní předpisy platí pro obce a města od 1. 1. 2022. Ojediněle se v praxi můžeme setkat s tím, že některé menší obce na tuto povinnost zapomínají a zveřejňují své právní předpisy pouze vyvěšením na úřední desce obce tak, jak to platilo před 1. 1. 2022, ale bohužel takový postup je chybný. Sbírku právních předpisů územních samosprávných celků můžete nalézt na následujícím odkazu: https://sbirkapp.gov.cz/.

Pokud tedy uklouznete na chodníku a přivodíte si tím újmu, můžete žádat po vlastníkovi či případně správci komunikace její náhradu. Posouzení vašeho nároku však bude záležet v prvé řadě na tom, jak jste dostáli své prevenční povinnosti vyhnout se případné újmě (například vhodně zvolenou obuví, přiměřeným tempem chůze, zvolenou cestou...).

Dále bude záležet na tom, nakolik vlastník chodníku splnil svou povinnost udržovat jej schůdný, v potaz se bude brát například i to, zda měl dostatek času chodník od vzniku námrazy ošetřit a podobně. K tomuto je zapotřebí sledovat také nařízení obcí, kterými mohou stanovit rozsah, způsob a lhůty pro odstraňování závad ve schůdnosti.