Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Černobylská zóna smrti. Tajuplné okolí elektrárny je 31 let po nejhorší havárii stále nebezpečné

720p480p360p240p

Před jednatřiceti lety, 26. dubna 1986 přesně v 01:23 místního času, explodoval čtvrtý blok Černobylské jaderné elektrárny, jehož výkon dosahoval jednoho milionu kWh. K výbuchu došlo podle oficiální zprávy 30 sekund po odstavení reaktoru v době zkoušek nouzového fungování turbín. Příčinou katastrofy byla zřejmě chyba personálu, který se pravděpodobně dopustil hrubého porušení bezpečnostních pravidel. Podle ukrajinských médií ale mnozí odborníci zároveň soudí, že podíl na neštěstí měla i chybná konstrukce sovětského reaktoru, o jehož nedostatcích nebyla obsluha informována. Připomeňte si tragédii na dobových i nových snímcích.

Kromě bezprostředního okolí elektrárny bylo explozí silně postiženo i sousední Bělorusko, které zasáhlo 70 procent radioaktivního spadu, jenž z elektrárny unikl. Mnoho z těch, kdo zasahovali přímo v oblasti u elektrárny, ani netušilo, do jak nebezpečného prostředí byli vysláni.

Podle dobových dokumentů se do odstraňování následků exploze zapojilo i na 11 000 běloruských vojáků a policistů. V oblastech se zvýšenou radioaktivitou ještě dnes žije přes 1,1 milionu Bělorusů, což je 12 procent běloruské populace.

Na počtu obětí černobylské havárie z dubna 1986 se odborníci dodnes neshodují. Bezprostředně po explozi reaktoru, který leží severně od Kyjeva, zahynulo několik desítek lidí. Celkové počty obětí se pohybují od jednotek tisíc až po téměř 170 000 mrtvých v závislosti na tom, kdo všechno je za oběť považovaný.

Zpráva takzvaného Černobylského fóra z roku 2005 hovoří asi o 4000 obětech. Úřední ukrajinské zdroje ale tvrdí, že v důsledku katastrofy zahynulo 167 653 lidí, z nichž se 2929 bezprostředně účastnilo likvidace následků ve zničeném provozu. Velitel černobylských záchranářů Leonid Těljatnikov zemřel v roce 2004 ve věku 54 let.

Radioaktivitou byly postiženy zejména spodní vody, jež experti označují za „fakticky tekutý radioaktivní odpad“. Zamoření povrchových vod převyšuje normu zhruba padesátkrát. Radioaktivní stroncium 90 přestane být aktivní v roce 2214, cesium 127 v roce 2314. Izotop plutonia 239, který je podle odborníků hlavním zdrojem černobylského zamoření, přestane působit za 24 000 let. Výroba elektřiny v nepoškozených blocích elektrárny skončila až v roce 2000. Zamořeno bylo území, v němž celkem žilo 2,5 milionu obyvatel.

Kolem místa tragédie vznikla třicetikilometrová neobyvatelná zóna, v níž podle ukrajinských médií navzdory zákazu žije odhadem několik stovek lidí, z nich zhruba 80 přímo v Černobylu. Do oblasti se navíc vydávají turisté, hlavně cizinci. V tamních lesích je divoká zvěř, kromě vlků, zubrů, lišek, kanců a dravých ptáků žijí v Černobylu i koně Převalského, předkové dnešních zdomácnělých koní. Do ochranné zóny byli pokusně vypuštěni v roce 1998. Rozmanitost živočišných druhů se zřejmě s ohledem na absenci lidské činnosti zvýšila.

V zakázané zóně má vzniknout biosférická rezervace. Dekret o jejím zřízení před dvěma lety podepsal prezident Petro Porošenko. Rezervace má mít rozlohu 227 000 hektarů a celá se nachází v oblasti povinného vysídlení. Cílem je podle ukrajinských zákonodárců stabilizace přírodních poměrů v oblasti, rehabilitace postižených míst a koordinace mezinárodního výzkumu. Ten se má týkat zkoumání vlivu ionizujícího záření na ekosystémy a na živé organismy. V platnost v roce 2016 vstoupila i právní úprava, která stanoví pravidla využívání půdy, stavby sídel a ochrany prostředí. Samotný areál jaderné elektrárny součástí přírodní rezervace není.

Loni v listopadu byl po čtyřech letech příprav nad havarovaný čtvrtý energoblok přesunut nový obří kryt, sestavený v nezamořené zóně 327 metrů od reaktoru. Gigantická konstrukce o váze přes 36 000 tun, dlouhá 165 metrů a vysoká 110 metrů se nad trosky jaderného reaktoru přesouvala čtyři dny. Nová konstrukce stála 1,5 miliardy eur (přes 40 miliard korun) a má mít životnost sto let.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744