Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Pokrytec, který kašle na mezinárodní právo? Trump pod palbou kritiky kvůli bombardování Sýrie

Pokrytec, který kašle na mezinárodní právo? Trump pod palbou kritiky kvůli bombardování Sýrie

Americký prezident Donald Trump se v posledních dnech snaží odrážet útoky amerických senátorů i mezinárodních právníků kvůli jednostrannému bombardování syrské základny, kterým reagoval na útok chemickými zbraněmi. Trump navíc dříve prohlásil, že podobné akce by měly mít posvěcení Kongresu, sám však americké zákonodárce obešel.

Po chemickém útoku v Sýrii se USA minulý týden rozhodly pro rychlou a odvetnou reakci. Na syrskou základnu vyslali 59 raket Tomahawk, které měly být varováním, že další porušování mezinárodního práva Spojené státy nestrpí. Teď se ale množí spekulace, jestli se USA nedopustily podobného prohřešku.

Trumpovi kritici nijak nesnižují hrůznost použití chemických zbraní, navíc proti vlastnímu obyvatelstvu, proti dětem. Požadují však, aby opatření, která budou přijata, měla oporu v zákoně. Když se totiž Trump rozhodnul bez posvěcení Kongresu vyslat na Sýrii střely Tomahawk, obešel podle amerických senátorů Randa Paula a Elizabeth Warrenové ústavní zákony. „Prezident pro vojenskou akci potřebuje podle Ústavy souhlas Kongresu. Naše předešlé vojenské akce v tomto regionu nám nepřinesly nic dobrého a pochybuji, že tato akce to změní. Vyzývám Trumpa, ať přijde do Kongresu, abychom toto téma mohli prodebatovat,“ kritizuje Paul prezidenta ve svém prohlášení.

Legalita zásahu v Sýrii viděna optikou amerického práva je velmi ošemetná. V USA se právníci shodnou víceméně jenom na tom, že tato otázka je mimořádně komplikovaná. Prezident se řídí především zákonem z roku 1973 (War Powers Resolution), který slouží jako pojistka, aby prezident, byť vrchní velitel ozbrojených sil, musel nasazení vojenských jednotek v ozbrojeném konfliktu předem konzultovat s Kongresem. Zároveň však prezidentu přiznává možnost jednat samostatně v případě, že „vznikne stav nouze kvůli útoku na USA, americké teritorium nebo americké ozbrojené jednotky.“ A právě tato pasáž je vodou na mlýny prezidentských administrativ, protože umožňuje širokou interpretaci pro ospravedlnění mezinárodních intervencí. Bylo tomu tak v Libyi v roce 2011, bylo tomu tak i nyní, kdy Trump argumentoval mantrou národní bezpečnosti a nutností obrany před potenciálními riziky amerických jednotek v regionu. Odborníci se však shodují, že riziko, které americkým zájmům v oblasti hrozilo, bylo minimální.

Problematická je rovněž opora útoku s ohledem na mezinárodní právo. „Ohledně práva amerického to nechci moc komentovat, to je záležitost USA. Myslím si nicméně, že z pohledu mezinárodního práva oporu moc nemá,“ řekla pro INFO.CZ Veronika Bílková z Ústavu mezinárodních vztahů v Praze. „Útok chemickými zbraněmi v Sýrii byl celosvětově odsouzen, odvetný útok naproti tomu nejen že se odsouzení nedočkal, ale naopak se mu dostalo podpory. To je velmi překvapivé vzhledem k faktu, že oba útoky představují flagrantní porušení naprosto zásadních norem mezinárodního práva. Odvetný útok může představovat hrozbu narušení mezinárodních pořádků výrazněji, než Asadův chemický útok,“ dodává docentka Bílková.

Ať tak či onak, Trump nyní působí minimálně jako velký pokrytec. V roce 2013, ve chvíli, kdy se jeho předchůdce Barack Obama rozhodoval o odvetném útoku v Sýrii, Donald Trump jasně požadoval, aby byl podobný zásah Kongresem posvěcený. O čtyři roky později Trump na svá bývalá doporučení ostentativně rezignoval.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744