KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Opozice chce vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. Jak by měl reagovat premiér, který nese za kabinet ústavní odpovědnost? Velmi jednoduše a právě na základě ústavy. Měl by si znovu říci o vyslovení důvěry. To je standardní nástroj k řešení vládních krizí, kdy je třeba si vyjasnit, zda stále existuje sněmovní většina. Tím by se vše vyjasnilo a ODS by donutila své partnery ukončit obojaké tanečky.
Situace vypadá komplikovaně. Ale ve skutečnosti je jednoduchá a přehledná. Bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek udělal politickou chybu, když ve jménu státu přijal miliardový dar, přičemž sice šlo o legální operaci, nicméně vzbudila velké kontroverze a pohoršení kvůli osobě dárce. Z čehož vyvodil osobní odpovědnost.
Zde tato linie končí. Zbytek je vyšetření původu bitcoinů (což je na policii a vlády se to netýká) a samozřejmě nutnost dohrát vše do konce. To znamená hlavně rozhodnout, zda má kabinet pořád důvěru.
Jak dopadne samotné vyšetřování kauzy, je ve hvězdách. I proto, že orgány činné v trestním řízení nechaly majitele bitcoinů v klidu odjet ze země s tím, že nemají žádný důkaz o „špinavosti“ peněz.
Co se týká politických dopadů, jde nyní primárně o to, jak se zachovají partneři ODS. A zda se třeba nerozhodnou odejít z vlády. To je výsostně na nich. Neměli by však pokračovat v tom, že se budou morálně strašně rozhořčovat, ale zůstanou.
Odejděte, nebo držte basu
Primárně jde o hnutí STAN. Ale nově své pochyby vyjádřili i lidovci, coby součást koalice SPOLU. Jistě mají právo se rozloučit. Nemají však právo neodejít, ale dál papouškovat opoziční rétoriku. Ať řeknou, že jdou, nebo ať do voleb mlčí. Jinak jen přispívají k celkovému chaosu a schizofrenii.
Jako by nestačilo, že ANO a Starostové sami mají na hrbu skutečně aféry, které připravily nás všechny o peníze, ale nyní se strašně rozčilují, že stát vydělal.
Musíme si uvědomit, že tuhle patálii nelze rozseknout prostě tím, že se „všechno vysvětlí“. To je možné pouze v případě, že politik skutečně něco spáchá. Důkaz neexistence však nelze podat.
Z čehož plyne, že cokoli nová ministryně Eva Decroix sdělí, nebude bráno jako „úplné“ objasnění věci – a opozice i část médií budou dokola opakovat rozčilenou mantru: „Oni nám něco tají, ať nám řeknou celou pravdu!“
Trestně-právní rovina vs. politický kalkul
Ve skutečnosti už víme vše, co potřebujeme (tedy z hlediska politiky, ne co se týká Jiřikovského trestní kauzy). Blažek přijal pro svůj úřad bitcoiny, které byly de iure čisté (dle rozsudku), fakticky však mohou pocházet ze zločinu. Na tomto základě se svéprávná strana dokáže rozhodnout, zda chce, či nechce zůstat ve vládě.
Jistěže do toho vstupuje další kalkulace: Co mi přinese více voličů? Když zůstanu loajální, nebo když prásknu dveřmi? Až doteď jsme však z rovnice vynechávali hlavní proměnnou. Totiž premiéra.
Páky pro řešení podobných krizí svěřuje ústava do rukou předsedy vlády. On je její hlavou, on ji skládá a on ji také jako jediný může kdykoli položit – když podá demisi. Nikdo jiný nemá takovou výlučnou a ultimátní moc. Ani opozice, ani koaliční partneři, ani prezident.
S Petrem Fialou kabinet stojí a padá. Když z něj odejde libovolný počet ministrů, pořád zůstává, protože vláda je premiér. A končí s ním.
