Bitcoingate: Zásadní otazníky nad rolí znalců a objektivností vyšetřování

Počátek celého dosud poněkud neuvěřitelného příběhu vyučeného zámečníka, který se pustil do provozování darknetového tržiště, započal před dvanácti lety (v roce 2013) a skončil pravomocným odsouzením v roce 2018, respektive uložením souhrnného trestu v roce 2019. V té době již byl ale Jiřikovský několik let ve vazbě.

Klíčová je ovšem právní bitva o vydání zabavené elektroniky, která měla být rozhodnutím soudů navíc vymazána. 

Soudy vyhověly návrhu státního zástupce, podle něhož by jejím prostřednictvím mohl páchat další obdobnou trestnou činnost či odčerpat nezjištěný výnos z trestné činnosti, za kterou byl odsouzen. Technika by totiž mohla obsahovat „informace, klíče či kódy nezbytné k přístupu k virtuální měně, účtům či jiným cestám umožňujícím v konečném důsledku nakládání s nelegálně získanými prostředky“.

Proti tomu podal Jiřikovského advokát Kárim Titz stížnost, přičemž se svými argumenty uspěl až v dovolání k Nejvyššímu soudu (NS) v červenci 2023.

Osoba advokáta Kárima Titze je velmi důležitá. Byl to on, kdo seznámil ministra Pavla Blažka a jeho spolupracovníky s celým případem. A velmi pravděpodobně je i autorem nápadu na celou akci s darem ministerstvu. A byl to také on, který – jak nyní potvrdily Seznam Zprávy – přišel s osobou znalce Jiřího Bergera. K jeho roli se ještě dostaneme.

Titze dosud média líčí jako poněkud problematického advokáta, avšak pomíjí několik zajímavých faktů. Titz není jen advokát, ale je to také bývalý trestní soudce: v letech 1987–1991 soudil u Městského soudu v Brně. Dnes působí v advokátní kanceláři Společná advokátní kancelář. A to spolu s dalšími dvěma bývalými soudci, Ludvíkem Ševčíkem a Vladimírem Kristýnem.

Zatímco Kristýn je bývalým Titzovým kolegou na trestním úseku Městského soudu v Brně, Ševčík byl soudcem již od roku 1976 a na civilních úsecích působil jak u Městského soudu v Brně, tak na Krajském soudu a posléze i u Nejvyššího soudu. Nejedná se tedy o žádnou partu „lučních advokátů“.

Usnesení Nejvyššího soudu z července 2023, kterým byly zrušeny předchozí verdikty Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci o výmazu zabrané techniky, vydal senát ve složení Petr Škvain (předseda), Tomáš Durdík a Antonín Draštík. To nejsou v odborné veřejnosti a justiční obci žádná neznámá jména, ba naopak.

Škvain je bývalý státní zástupce, který před příchodem na Nejvyšší soud působil na Vrchním státním zastupitelství v Praze. 

Durdík přišel z Městského soudu v Praze, přičemž je lektorem justiční akademie, člen pracovní komise Legislativní rady vlády pro trestní právo a autor komentářů k trestnímu řádu. 

Draštík je dlouholetý soudce, který působil i jako soudní funkcionář v jihomoravské justici. Je však především uznávaným odborníkem na trestní proces a autorem komentářů k trestnímu řádu.

Vyhovět dovolání a zrušit předchozí rozhodnutí soudů o výmazu zabrané techniky navíc doporučil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Jiří Siegel. Dlouholetý bývalý prokurátor již odešel do důchodu, ale podle kolegů rozhodně nepatřil mezi ty, u nichž by byla jakákoliv pochybnost o kvalitách či důvodech jeho právního názoru.

Podle Siegela byla dosavadní soudní rozhodnutí „na hranici přezkoumatelnosti, když pouze interpretací jejich odůvodnění lze dospět k závěru, že povinnost ke zničení digitálních dat byla uložena místo zabrání věci podle § 100 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku“.

Navíc ačkoliv soudy odkazovaly i na možné použití elektroniky k odčerpání dosud nezjištěných výnosů z trestné činnosti, nebylo toto podezření podle Siegela nijak odůvodněno. Problematické bylo z pohledu státního zástupce i to, že soudy rozhodly o „závadovosti“ elektroniky en bloc.

„Státní zástupce má proto za to, že napadená soudní rozhodnutí nemohou ve své současné podobě obstát, a to ve světle závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 2046/19 (byť se daný nález přímo netýká postupu podle § 101 odst. 4 tr. zákoníku, je nutno konstatovat, že ztráta dat v elektronice uložených může mít v některých případech pro vlastníka důsledky srovnatelné se ztrátou vlastnictví k elektronice). 

Podle závěrů označeného nálezu Ústavního soudu obecné soudy nemohou při rozhodování o zabrání věci § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku postupovat paušálně a zabrat veškeré zajištěné věci se souhrnným odůvodněním, že hrozí nebezpečí, že budou eventuálně sloužit ke spáchání zločinu, naopak se musejí zabývat otázkou existence tohoto nebezpečí ve vztahu k jednotlivým typovým skupinám těchto věcí. 

Nebezpečí, že věc bude sloužit ke spáchání zločinu, přitom nelze dovozovat z pouhé možnosti takového použití. Zabrání věci, respektive s ním spojený zásah do vlastnického práva podle článku 11 odst. 1 Listiny, musí být odůvodněn konkrétními okolnostmi, z nichž bude vyplývat alespoň taková míra pravděpodobnosti uvedeného následku, která bude potřebu tohoto zásahu s ohledem na obvyklý chod věcí rozumně odůvodňovat,“ konstatuje se ve stanovisku státního zástupce Siegela pro Nejvyšší soud.

Zmíněný senát NS přitom nerozhodl, že elektronika neobsahuje problematické věci. Pouze soudům nařídil, aby postupovaly podle trestního řádu a v souladu s judikaturou a nálezy Ústavního soudu.

„Nestačí pouhé podezření, že věc může sloužit k dalšímu páchání trestné činnosti či k odčerpání výnosů z této (tj. k páchání další trestné činnosti v podobě (samo)legalizace výnosů z předchozí trestné činnosti pachatele). Takový poznatek se – promítnuto do poměrů projednávané věci – musí opírat o konkrétní skutková zjištění, která odůvodní takovou míru pravděpodobnosti, že v daných elektronických zařízeních se nachází data, jejichž existence s ohledem na obvyklý chod věcí odůvodní rozhodnutí o uložení ochranného opatření zabrání věci podle § 101 tr. zákoníku, resp. povinnosti pozměnit takové věci podle § 101 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, namísto jejich zabrání,“ uvádí se v odůvodnění usnesení NS.

A NS dal také vcelku důkladné pokyny, co mají v dané věci soudy učinit, včetně zvážení konkrétní situace podle toho, zda jim majitel elektroniky poskytne součinnost při jejím otevření. 

„Bude tedy na obviněném, zda nyní orgánům činným v trestním řízení poskytne nezbytnou součinnost za účelem zjištění datového obsahu elektronických zařízení (v případě, že tato jsou zaheslována či šifrována), či nikoliv. V opačném případě bude na soudu prvního stupně, aby ve svých hodnotících úvahách takový postoj obviněného náležitě vyhodnotil,“ uvádí se v rozhodnutí NS.

Věc pak opět posuzoval Krajský soud v Brně, který přizval znalce, aby se pokusili zjistit obsah jednotlivé elektroniky. To se ovšem nepodařilo a Jiřikovský neposkytl ani potřebná hesla s tím, že je již „není schopen dohledat“. Soud pak velice stručně právě s odkazem na výsledky práce znalců odůvodnil, že nebyly splněny zákonné podmínky pro zabrání věcí, ačkoliv je množné, že se v technice klíče vedoucí ke kryptoměně nacházejí. 

Proti tomuto velice strohému odůvodnění soudu – u kterého lze mít pochyby, zda naplňuje pokyny Nejvyššího soudu – ovšem nijak neprotestoval státní zástupce, který si nepodal stížnost. Cesta ke klíčové elektronice s přístupy ke kryptoměnám v aktuální hodnotě až 12 miliard korun, jak se posléze ukázalo při „akci dar“, tak byla otevřena.

I u operace s převodem miliardového „daru“ na stát byla klíčová role znalce. V tomto případě se jednalo o znalce Jiřího Bergera, kterého doporučil advokát Titz a úředníci ministerstva si jen ověřili jeho kompetenci u Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Jak vyplynulo z rozhovorů s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem a jeho náměstkem Radomírem Daňhelem v podcastu Dimun, znalec si jednak vymínil, že mu bude předána technika přímo od policie, a navíc oproti původní dohodě provedl některé kroky bez účasti zástupců ministerstva a notáře.

Konkrétně, jak popsal v podcastu Dimun Radomír Daňhel, měl 30 hodin (pravděpodobně za účasti Jiřikovského) před samotným oficiálním převodem bitcoinů státu spouštět a otevírat elektroniku. S údajným vysvětlením, že nechtěl technickými operacemi zdržovat. Během této doby však pravděpodobně došlo k již prvním převodům bitcoinů, jak například upozornil web Lupa.cz.

Stejně tak došlo k otevření „peněženky“ a ověření jejího obsahu ještě před příchodem náměstka Daňhela, ředitelky právního odboru Ministerstva spravedlnosti i notáře. Ten pouze zanesl do notářského zápisu stav, který mu byl prokázán ofocenou obrazovkou počítače. S účastí všech aktérů u otevření techniky a osvědčení stavu bitcoinové peněženky či peněženek však počítá podepsaná darovací smlouva, která tak obsahuje chybné ustanovení.

Nejasné jsou i okolnosti operací při převodu „daru“ na stát. Jak popsal v podcastu Dimun Daňhel, během operace spolu komunikovali znalec Berger a Jiřikovský mezi sebou, přičemž oba seděli u svých počítačů. Během této operace přitom do bitcoinové peněženky ministerstva přišla platba spojená s účtem darknetového tržiště Nucleus.

Některé logické otázky také vyvolává následný postup ministerstva a role Finančně analytického útvaru (FAÚ). Předně není úplně jasné, proč obsahově stejný dopis, oznamující „dar“ i osobu dárce, posílá ministerstvo spravedlnosti 13. března FAÚ a až 1. dubna Nejvyššímu státnímu zastupitelství (NSZ), tedy v den, kdy funkci převzala od Igora Stříže Lenka Bradáčová. 

A stejně tak je namístě otázka, co oba úřady s oznámením udělaly. FAÚ totiž podle všeho začal konat až o několik týdnů později, teprve když obdržel oznámení o podezřelé transakci, související s „darem“ od jedné z bitcoinových směnáren. Právě toto oznámení pak mělo spustit vyšetřování NCOZ a kvůli úniku do Deníku N i aktuální skandál. O tom, jak s oznámením naložilo NSZ, nevíme dodnes nic.

Okolnosti úniku informací o vyšetřování policie do Deníku N se prověřovaly podle informací INFO.CZ před podáním trestního oznámení Tomáše Jiřikovského, který tak učinil tento týden. NCOZ se interně hájí tím, že se tak stalo až ve chvíli, kdy policisté oslovili s žádostí o součinnost jiné orgány státu.

Vyšetření původce úniku je důležité i z jiného důvodu. Dozor nad dodržováním zákona při vyšetřování, tedy mj. aby právě nelegálně neunikaly informace a nedocházelo tak k porušování zákonnosti procesu přípravného řízení, má Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Vztahy zdejších státních zástupců s ministrem Pavlem Blažkem nebyly v minulosti ideální a dokonce se dá mluvit i o možné podjatosti, neboť Blažek velmi ostře kritizoval opakovaně úroveň zdejších státních zástupců a chtěl zrušit i zdejší pobočky, na nichž pracují i lidé, kteří nyní případ dozorují. 

Únik velmi podrobné informace o tom, že policie vyšetřuje okolnosti daru a má podezření, zda nebyly spáchány závažné zločiny možná samotným ministrem, Blažka fatálně poškodil a fakticky vedl k jeho rezignaci. Navíc není úplně zřejmá ani věcná příslušnost olomouckého vrchního státního zastupitelství, jakkoliv ji oficiálně zatím nikdo nezpochybňuje.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.