KOMENTÁŘ TATIANY FRÖHLICH | Poslední pokus Společnosti přátel terorismu – známé též pod oficiálním názvem Freedom Flotilla Coalition – prorazit blokádu Gazy je u konce. Co se rýsovalo jako dechberoucí dobrodružná výprava do zóny války a zmaru, skončilo eskortací do izraelského přístavu Ašdod. Nekonala se ani očekávaná a předem avizovaná kulturní vložka v podobě bezuzdné brutality „izraelské okupační armády“, ani heroický souboj dobra opentleného kefíjou se šesticípým zlem. Jen subtilní náznaky týrání – tak banální, až směšné: neveganská svačina v polypropylenovém sáčku, minerálka v petce, mlčenliví, po zuby ozbrojení vojáci a vojačky, vyhoštění. Předtím kratičký moment naděje na rozptýlení, když okupanti slíbí kino. Hned poté zklamání z výběru promítaného materiálu.
Po přistání v Paříži odpovídala Greta na otázky novinářů. Ať už se zeptali na cokoliv, v jejích odpovědích nechyběly zmínky o genocidě Palestinců, o záměru Izraele umořit je hladem. Opakovaně připomněla, že byla unesena z mezinárodních vod a že Izrael opět (!) porušil mezinárodní právo.
Sdělila také, že už několik dní je bez telefonu (na pokyn spolubojovníka jej hodila do vln Středozemního moře), a nemůže se proto spojit se svými druhy. Že neměla možnost rozloučit se s nimi. Někteří jsou přitom stále v moci Izraelců a svět prý musí reagovat. Okolnosti zadržení odmítla blíže komentovat, ale byly „dehumanizující“. Jak a v čem přesně, nesdělila. Inu, i aktivistky mívají svá malá tajemství.
Sociální sítě mezitím zaplavily spekulace, že zákrok Izraelců proti Madleen byl nelegální.
„Násilným zadržením a zablokováním lodi Madleen, která převážela humanitární pomoc a posádku aktivistů, Izrael opět porušil své právní závazky vůči civilistům v okupovaném pásmu Gazy a předvedl, jak moc pohrdá právně závaznými příkazy Mezinárodního soudního dvora. Operace provedená uprostřed noci a v mezinárodních vodách porušuje mezinárodní právo a ohrožuje bezpečnost osob na palubě. Posádku tvořili neozbrojení aktivisté a obránci lidských práv na humanitární misi, kteří musí být okamžitě a bezpodmínečně propuštěni. Do svého propuštění musí být rovněž chráněni před mučením a jiným špatným zacházením,“ zní v oficiálním prohlášení generální ředitelky Amnesty International Agnés Callamardové.
Obdobně reagovali příznivci Thunbergové a její družiny na celém světě.
Mýtus: Izrael neměl právo zadržet Madleen v mezinárodních vodách
Domněnka, že Izraelci ohrozili posádku, když jí zabránili přistát v Gaze, je stejně absurdní jako představa, že by její členy mučili, o to cennější je však jako vhled do myšlenkového světa paní Callamardové. Sponzory Amnesty by však měla trápit skutečnost, že šéfka AI dává přednost ryze aktivistickému namísto objektivnímu výkladu mezinárodního práva.
Legalitou námořní blokády Gazy se zabývala vyšetřovací komise generálního tajemníka OSN v roce 2011 po incidentu na lodi Mavi Marmara z konvoje šesti lodí mířících do Pásma Gazy poslední květnový den roku 2010. Komise, kterou vedl někdejší novozélandský premiér, sir Geoffrey Palmer, dospěla k následujícímu závěru:
Dle mezinárodního práva podléhá základní princip svobodné plavby na volném moři jen určitým, omezeným výjimkám. Izrael čelí reálnému ohrožení své bezpečnosti ze strany militantních skupin v Gaze. Námořní blokáda byla zavedena jako legitimní bezpečnostní opatření s cílem zabránit dodávkám zbraní po moři a její implementace splňovala požadavky mezinárodního práva.
Námořní blokády jsou v mezinárodních konfliktech využívány již staletí. Zatímco blokády mírové nemají žádná závazná pravidla, blokády válečné se v současnosti řídí tzv. Sanremským manuálem pro vedení námořní války z roku 1994.
Palmerova komise dospěla při svém šetření k závěru, že ač se v případě Gazy nejedná o suverénní stát, vzhledem k tomu, že teroristické hnutí Hamás je faktickým vládcem a administrativním správcem Gazy, lze konflikt mezi Izraelem a Hamásem považovat za konflikt mezinárodní.
Aby byla blokáda legitimní, musí být jednoznačně deklarována (✓), efektivní (✓), nediskriminační (✓) – což znamená, že musí platit pro všechna plavidla bez výjimky – a musí umožňovat průchod humanitární pomoci civilnímu obyvatelstvu (✓). U posledně zmíněné podmínky stanovuje manuál, že stát uplatňující blokádu má právo rozhodnout, přes který přístav a za jakých podmínek bude humanitární pomoc dopravena. A také může požadovat, aby byl skutečný příjemce pomoci ověřen neutrální organizací.
Podle Sanremského manuálu je pokus o prolomení legální blokády válečným aktem. Článek 67 přitom uvádí, že obchodní plavidla plující pod vlajkou neutrálních států nesmějí být napadena, ledaže by existovalo odůvodněné podezření, že hodlají blokádu porušit.
Jinými slovy, pluje-li loď na cestě k blokovanému území s úmyslem blokádu prolomit, jedná se podle podmínek manuálu o válečný akt. Článek 10 výslovně uvádí, že jeho pravidla se vztahují na „volné moře“ (high seas), což je právní termín označující mezinárodní vody.
Plavidla plující v mezinárodních vodách v místech, kterými proplouvala Madleen, nebývají běžně terčem izraelských intercepčních operací. S výjimkou případů, kdy do světa předem hlásí, že hodlají prolomit blokádu. Nebo když evidentně nerespektují upozornění izraelského námořnictva.
Znalci námořní historie a všichni, kdo vyrostli na knihách z edice KOD, si jistě vzpomenou, že bitvy odehrávající se na volném moři nejsou ničím výjimečným.
Pokud by pravidla pro vedení námořní války bránila zemím zaútočit na nepřátelské plavidlo až poté, co dopluje do jejich výsostných vod, znamenalo by to de facto zákaz sebeobrany. Z tohoto důvodu se plavidlo, které se hodlá dopustit válečného aktu v podobě prolomení legálně vyhlášené blokády, stává objektem legitimní intercepce. Tolik tedy k „mezinárodním vodám“.
