Stát osm let přihlížel, pak začal hledat viníka. Podivný příběh hořící ostravské haldy

Z ekologické zátěže se mezitím stal politický, právní a byznysový problém, v němž mizí stovky milionů korun. Státní podnik DIAMO osm let dohlížel na budování ochranné bariéry, aby následně zpochybnil materiál, který do ní byl navážen. Pochybnosti přitom v roce 2022 otevřela až Česká inspekce životního prostředí. Řízení proti dodavatelské společnosti Ridera Bohemia bylo letos pravomocně zastaveno, otázka odpovědnosti však zůstává. Kdo pochybil, kdo za to zaplatí a proč stát nedokázal problém vyřešit? Zatímco se vedou právní bitvy a hledají viníci, halda dál hoří a její bezpečná a hospodárná sanace je stále v nedohlednu.

Drobně mží. Míjím heřmanickou věznici, ze které psával své Dopisy Olze Václav Havel, a pod železniční tratí projíždím k nápadnému, zpola zalesněnému kopci. Parkuji auto a sápu se do rozbrázděného svahu. Kdo někdy viděl krajinu ve Svěrákově studentském filmu Ropáci, udělá si představu i o povrchu haldy Heřmanice, technicky přesněji tzv. odvalu. Je poměrně teplo, kolem 15 stupňů, ale z náhodně rozesetých výdechů ve střední a horní části kopce tvořeného vazkou černou hmotou mocně unikají kouře lehce nažloutlé barvy, jejichž odér nezaměnitelně voní po uhlí, síře a bůhvíčem ještě. Pod nohami mám ohnivé peklo, které by za jiných okolností bylo celkem neškodné. Jenže jsou tu právě ty okolnosti...

Heřmanická halda je fascinující i děsivý monument slavné industriální éry Ostravska. Rozkládá se na ploše více než 103 hektarů na rozhraní Slezské Ostravy, Heřmanic a Hrušova a její vznik sahá do 19. století, kdy sem začaly ukládat hlušinu okolní doly, především důl Ida (později Rudý Říjen a Heřmanice). Dnes v tělese odvalu leží odhadem 20 až 30 milionů tun materiálu.

Uvnitř tohoto gigantického kopce s nejvyšší kótou 271 m n. m. však nepanuje klid. V důsledku vysokého obsahu zbytkového uhelného mouru, tlaku a přístupu vzduchu v nitru haldy už desítky let probíhají termické procesy – lidově řečeno, halda prohořívá. Havíř nebo báňský inženýr by tomu nejspíše řekl „zápar“. Teploty v ohniscích dosahují stovek stupňů Celsia, ven se derou plyny obsahující oxid uhelnatý, sirovodík či benzen.

Lidé z okolí jsou na specifický aromatický i vizuální kolorit zvyklí, ekologická rizika však nelze bagatelizovat. Své o tom ví Petr Kryzska, rybář od nedalekého Heřmanického rybníka a havíř s 30 lety praxe na dole Darkov.

„Myslím, že se o tom nikde nepsalo, ale asi před pěti lety unikly z haldy nějaké jedy do vody, po nichž celý rybník na několik let vymřel včetně ptactva. Dneska to vypadá mnohem líp – když jste sem dřív přijížděli, nebylo přes kouř vůbec vidět a strašně se prášilo,“ popisuje mi místní patriot, který v těchto končinách už prý dlouho neviděl živého člověka.

Heřmanický rybník představuje unikátní apokalyptickou scenérii: rozsáhlá vodní plocha s rybářskými chatami na muřích nohách trčících z vody, obklopená nízkým listnatým hájkem, s topografií industriální Ostravy na pozadí se všemi haldami, chladicími věžemi a komíny. Tento lokální biotop s výskytem vzácného brouka páchníka hnědého i čolka velkého je v permanentním ohrožení.

Petr má jasno: „Podle mě by z haldy rádi udělali park, rybník zrušili a udělali tu sídliště nebo tak něco. Miliarda sem, miliarda tam. To se nás tady dole nikdy netýkalo,“ krčí rameny sympatický Ostravák jak hora a prorokuje: „Když lidi něco přírodě provedou, ona jim to vrátí i s úroky. Vidíte to na tom letošním suchu.“

Buď jak buď, v prvé řadě je podle všech zainteresovaných stran nutné eliminovat šíření termiky a ochránit bezprostřední okolí doutnající haldy.

Proč vlastně panuje kolem prohořívání taková panika? V těsném sousedství haldy se totiž nachází areál společnosti OKK Koksovny a její skládka nebezpečných chemických odpadů – laguny a zemní materiál plné koksochemických kalů. Pokud by termické čelo haldy nekontrolovaně proniklo k těmto kalům, hrozila by ekologická katastrofa masivního rozsahu.

Státní podnik DIAMO, který převzal haldu do správy už před dvěma dekádami, pod minulým politickým vedením přispěchal s „řešením“: vybudovat kolem haldy gigantický těsnicí sarkofág á la Černobyl za astronomické tři miliardy korun, jehož výstavba by trvala přes deset let a proti němuž protestovala řada nezávislých odborníků i báňský úřad. Už v roce 2012 přitom schválil Obvodní báňský úřad plán na vybudování takzvaných oddělovacích vzdušných stěn (OVS).

Princip tohoto inženýrského díla byl snadno pochopitelný i selským rozumem: vybagrovat hluboký koridor až na nehořlavé podloží, vytěžit z něj veškerou uhelnou hmotu schopnou hoření a vzniklý příkop zasypat nehořlavým, geotechnicky stabilním materiálem – inertním recyklátem, zeminou a kamenivem, které vytvoří nepřekonatelnou hradbu proti postupu hoření.

Klíčový úsek představovala a představuje tzv. oddělovací vzdušná stěna A (OVS A) o rozměrech zhruba 440 × 40 × 150 m (D × V × Š), jejíž realizací na základě smluv a dohod o provedení zásypu pověřil státní podnik DIAMO ostravskou společnost Ridera Bohemia.

Po celých osm let – od zahájení prací v roce 2014 až do jara 2022 – panovala mezi státem a dodavatelem naprostá idyla. Během výstavby stěny proběhlo přes tři sta kontrol na místě a ještě v březnu 2022 vedení státního podniku DIAMO podepsalo oficiální zprávu, která po měsících monitoringu potvrdila, že parametry i funkčnost vzdušné stěny jsou v naprostém pořádku.

Radikální obrat přišel v druhé polovině roku 2022, kdy v kulisách doutnajícího odvalu kulminovala miliardová právní bitva mezi státem a společností Ostravská těžební o zmařený provoz třídicí linky – dočtete se o ní o pár odstavců dál. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) tehdy poslalo do ostravského odštěpného závodu DIAMa ODRA dvě hloubkové kontroly, vyměnilo tamní vedení a poprvé veřejně vyrukovalo s tvrzením, že v tělese stěny leží statisíce tun nepatřičného stavebního odpadu.

Následovalo trestní oznámení, kterým se nové vedení DIAMa pokusilo přehodit horký brambor na policii – ta však celou věc po roce smetla ze stolu. Pohled do stavebních deníků a na realitu na staveništi totiž odhaluje docela jiný příběh: státní podnik DIAMO měl navážení materiálu celou dobu pod přímým fyzickým dohledem. Ridera Bohemia do koridoru neumisťovala žádné tajné zásilky po nocích. Pokud se dnes DIAMO tváří, že za jeho zády vyrostla nefunkční stavba, usvědčují ho vlastní podpisy jeho techniků a inspektorů na předávacích protokolech.

Ridera nadto disponuje sérií více než deseti nezávislých odborných znaleckých posudků potvrzujících, že materiál ve stěně plní požadované vlastnosti pro zamezení termických procesů. Společnost dokonce nabídla státu bezprecedentní krok: nad rámec původních smluv poskytnout plnou smluvní garanci, že oddělovací stěna neprohoří.

Jednou z největších tragédií heřmanické sanace je podle mnohých zastavení procesu postupného rozebírání a odtěžování haldy. V areálu odvalu vznikl projekt třídicí linky, za nímž stála společnost Ostravská těžební. Myšlenka byla ekonomicky i ekologicky smysluplná: postupně odtěžovat hlušinu, na moderní lince ji proprat a separovat, získat zbytkové energetické uhlí k prodeji a zbytek jako certifikované kamenivo a stavební materiál udat na trhu, zatímco nebezpečná ložiska by se průběžně a pod kontrolou dohašovala. Místo toho byla vlivem sporů třídicí linka už před několika lety odstavena a dnes stojí nečinně pod haldou jako memento ztracených milionů.

Bývalý šéf moravskoslezských hasičů a dnešní senátor Zdeněk Nytra to hodnotí jednoznačně: „Nejlepší by bývalo bylo celou haldu postupně odtěžit, jak se s tím začalo, ale kvůli sporům byl proces zastaven. Odtěžovaný materiál se dal průběžně dohašovat, dělat protiprašná opatření atd. Vyšlo by to nejlevněji. Třídicí linka měla smysl a vydělala by si na sebe – prodávalo se z ní jak zbytkové uhlí, tak stavební materiál.“

Ve značně komplikované kauze plné odborných posudků, protichůdných tvrzení a prohospodařených státních peněz se špatně orientují i zasvěcení, proto není od věci se na ni dívat s jistým odstupem a selským rozumem, vycházeje z klíčových premis.

„Minulé vedení chtělo budovat sarkofág za 3 miliardy, aby halda neprohořela k té skládce chemického odpadu. Já se ale ptám, proč nepostupovat jednodušeji. Když jsem loni na schůzce na krajském úřadě vznesl dotaz, co by nás stálo zlikvidovat skládku chemických odpadů, řekli mi, že by to stálo 300 milionů korun!“ říká budoucí ostravský primátor Richard Vereš.

Zatímco běžely soudy a vyšetřování, došlo k technickému paradoxu, nad nímž zůstává rozum stát. Aby ČIŽP a státní podnik prověřily kvalitu bariéry, nařídily masivní invazivní průzkum. Výsledek? Do tělesa oddělovací vzdušné stěny bylo v poslední době vyvrtáno a vykopáno nejméně 80 sond a hlubokých vrtů.

„Aby něco hořelo, potřebujete tři věci: správnou hořlavinu, správnou teplotu a dostatek kyslíku,“ hodnotí lakonicky Zdeněk Nytra fakt, že tyto otevřené či nedostatečně utěsněné sondy působí jako komíny, když umožňují přístup čerstvého atmosférického vzduchu přímo do hloubky k termickým ohniskům.

Kampaň namířená proti firmě Ridera Bohemia nese od počátku všechny znaky snahy najít viníka mimo státní správu. Právní skutečnost je taková, že společnost v lokalitě léta řádně recyklovala a ukládala materiál schválený stavebním povolením i báňskými předpisy. Jak ale upozorňuje Vereš, areál odvalu byl ze strany státního správce DIAMO dlouhodobě trestuhodně nezabezpečený: „Vnímám argumentaci společnosti Ridera, která říká, že tam několik let prostě navážela, co měla, že to má zdokumentováno a podepsáno od DIAMA. Jestliže je tam navezeného něco jiného, tak by mělo DIAMO vlastně prokázat, kdo to tam navozil. Vůbec bych se nedivil, kdyby do jámy navážely suť jiné firmy. Státní podnik, který má ze zákona chránit státní majetek, tam nechal obří území bez oplocení a bez ostrahy, a když inspekce našla v tělese haldy cizorodé příměsi, ukázal prstem na nejviditelnějšího partnera.“

Výrazný posun v nekonečné kauze nastal na jaře letošního roku. Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) tou dobou vedla přestupkové řízení proti Rideře Bohemia už neuvěřitelné čtyři roky. V dubnu 2026 Ministerstvo životního prostředí (MŽP) ztratilo trpělivost, spis ČIŽP odebralo a převzalo do vlastní gesce. Následně nový šéf inspekce Pavel Straka zastavil další vrtání a k 1. červenci 2026 MŽP přestupkové řízení s firmou Ridera pravomocně zastavilo s výsledkem: porušení zákona ze strany firmy nebylo prokázáno.

DIAMO se s verdiktem nechtělo smířit a podalo proti rozhodnutí MŽP správní žalobu – ano, stát žaloval stát. V říjnu 2026 však Městský soud v Praze žalobu smetl ze stolu. Do celé věci poměrně razantně vstoupil také vicepremiér a ministr průmyslu Karel Havlíček, pod jehož resort DIAMO spadá. Havlíček deklaroval, že sanace odvalu se musí vrátit k pragmatickému a hospodárnému řešení s cílem zabránit odlivu veřejných peněz do kapes spekulantů a najít rychlé technické řešení bez zbytečné paniky.

S tím souhlasí i Havlíčkův spolustraník a budoucí ostravský primátor Richard Vereš, který odmítá šíření poplašných zpráv: „Neměli bychom propadat panice, protože opakovaná měření prokázala, že prohořívání samotné haldy nemá žádný vliv na okolní zástavbu a na zdraví občanů. Rozptyl škodlivin v ovzduší je takový, že než to dojde k obytné zástavbě, koncentrace jsou minimální. Nepotřebujeme žádné miliardové projekty, když můžeme mít levnější řešení a můžeme chtít po státu, aby ušetřené prostředky nasměroval na jiné ekologické zátěže v Ostravě, které zatím nemáme vyřešené.“

Vereš připomíná i pohled části přírodovědců, kteří navrhují ponechat vyhaslé a stabilní části haldy přirozené sukcesi: „Spousta odborníků říká, že nerozumí tomu, proč se ta halda má celá rozebrat, proč se nenechá prohořet a neponechá přirozené sukcesi. Na velké části už byla tráva, břízky... V pohornické krajině se objevují specifické endemické druhy a za 40–50 let bychom možná zjistili, že to bylo nejlepší řešení.“

Podtrženo a sečteno, kauza Heřmanické haldy by po letech mlžení neměla být nahlížena jako osvědčený vábivý příběh o „zlém soukromníkovi“, který tajně navozil odpad do tělesa bezpečnostní hráze, ale jako příběh o manažerském selhání státního podniku DIAMO, který nedokázal uhlídat svěřené území, schvaloval kroky dodavatelů a následně zkoušel ze stěny udělat cedník.

Ať už bude budoucí řešení kauzy jakékoliv, jeho aktéři by měli především zamezit plýtvání miliardami z kapes daňových poplatníků.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a budete doutnat údivem. Díky moc.