KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Dlouho se nikomu nepodařilo tak „nadzvednout“ (zejména) evropské politiky, politické analytiky, komentátory a obecně novináře, historiky, intelektuály, a dokonce i širší veřejnost, diskutující, nemajíc jinou možnost, alespoň na sociálních sítích, než americkému prezidentovi Donaldu J. Trumpovi, jeho viceprezidentovi J. D. Vanceovi, ministrovi obrany USA „Petu“ Hegsethovi a jejich blízkému spolupracovníkovi, nejbohatšímu muži světa Elonu R. Muskovi. Jak bychom si měli jejich v zásadě unisono znějící poslední vyjádření vykládat a jak bychom na ně měli reagovat?
James David Vance v Mnichově
Začněme vystoupením viceprezidenta na bezpečnostní konferenci v Mnichově. JDV nám v zásadě řekl, že hlavní problém Evropy/EU spočívá v neschopnosti zajistit si svoji vnější (protože se úplně vykašlala na zbrojení) i vnitřní bezpečnost (protože k sobě pustila obrovské množství migrantů z jiného civilizačního okruhu a teď se diví, že je nedokáže zvládnout), že má značný „demokratický deficit“, že ignoruje zájmy voličů a že neodhodlá-li se k zásadním změnám, bude mít opravdu, ale opravdu vážný problém.
Kritika, která vzápětí přišla, v mnoha ohledech vůbec nereagovala na to, co JDV v Mnichově strnulým posluchačům řekl – ale na to, že to řekl právě on. Viceprezident muže, který se v USA sám pokusil o státní převrat, který byl odsouzen za trestný čin, který lže, kudy chodí, a který je snad vůbec největší darebák na světě; docela jistě v zemích, jež pokládáme za civilizované a demokratické.
Jistě, i takhle lze Vanceovu řeč nahlížet. Stejně tak ji lze nahlížet jako projev „buranského vidláka“ nebo „bludaře ze Středozápadu USA“ či „hlupáka, který nikde nebyl, nic nezná a ničemu nerozumí“. Pro – a teď záměrně nadsazuji, – pražského woke progresivistického intelektuála srkajícího profláknuté sójové „latéčko“ v Karlíně nebo na Letné a mudrujícího o světě, je tenhle přezíravý, povýšený a blazeovaný pohled příznačný – a to tím spíš, že toho sám za sebou v řadě případů mnoho nemá. A pokud má, jsou to často zajímavé „kariéry“.
Skutečnost je samozřejmě dramaticky jiná. James David Vance pochází z tak mizerných sociálních a divokých rodinných poměrů, o jakých se většině čtenářů tohoto textu ani nezdá, mnozí si je reálně ani dokážou představit. Navzdory tomuto handicapu se po absolvování střední školy přihlásil k americké námořní pěchotě, v níž po dobu čtyřleté služby působil jako vojenský novinář a korespondent, například půl roku v Iráku v roce 2005.
Poté absolvoval bakalářské studium na Ohijské státní univerzitě (obor filozofie a politologie) a následně vystudoval práva na prestižní Yale University (jedna z univerzit Ivy League, tzv. „břečťanové ligy“), poté krátce pracoval jako právník a manažer kapitálových investic v technologickém průmyslu, mimo jiné mezi lety 2016 a 2017 ve firmě Mithril Capital Petera Thiela.
Již v prvním roce studií na Yale začal na radu své profesorky Amy Chuové sepisovat svůj životní příběh, který mu v roce 2016 vydalo prestižní nakladatelství HarperCollins: kniha Americká elegie (Hillbilly Elegy) se stala bestsellerem, který se o čtyři roky později dočkal i filmového zpracování.
Vance zbohatl a zároveň se naplno vrhl do politiky, o kterou se zajímal již při studiích – krátce po nich pracoval například pro republikánského senátora Johna Cornyna. Sám byl pak v roce 2022 zvolen senátorem v Ohiu. Po krátké době, kdy patřil k Trumpovým odpůrcům, se stal jeho silným stoupencem a v létě loňského roku i jeho kandidátem na viceprezidenta USA, jímž nyní je. V Republikánské straně se už teď mluví o tom, že by se právě on měl/mohl stát po čtyřech letech Trumpovým nástupcem v Bílém domě.
Ať už na J. D. Vance máme jakýkoli názor, ohrnovat nad tím nos může jen hlupák. JDV totiž představuje – když nic jiného – „americký sen“ v praxi, což je pro mnoho (nejen) Američanů velmi stimulující a inspirativní. Pokud nám takový chlapík, v dobré vůli – opakuji: v dobré vůli – něco říká, měli bychom ho místo urážek pečlivě poslouchat.
