KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Před pár lety by si jen málokdo dokázal představit scény, jichž jsou nyní nejen Londýňané svědky dnes a denně. Mohutné propalestinské a protiizraelské demonstrace, ale i fyzické útoky na židovské obchody a restaurace nebo přímo na jednotlivce. Jaká je současnost „židovského Londýna“ s bohatou historií tohoto etnika z nejrůznějších socioekonomických skupin i migračních vln snad ze všech koutů Evropy?
V posledních několika letech, a hlavně v měsících a týdnech, jež následovaly po teroristickém útoku zdivočelých příslušníků Hamásu na Izrael 7. října loňského roku, čelí Židé v Británii stále složitější situaci.
Kromě velkých propalestinských demonstrací, jejichž účastníci provolávají heslo „Od řeky k moři bude svobodná Palestina“ (From the River to the Sea Palestine Will Be Free), případně další protižidovská hesla, aniž proti nim metropolitní policie jakkoli zasahuje, dochází k četným verbálním i fyzickým útokům na Židy a na jejich obchody, restaurace...
Celá záležitost je velice nepříjemná nejen pro londýnské Židy, ale i pro Sunakovu konzervativní vládu, která zastává jednoznačně proizraelský postoj.
Složitá situace (nejen) v Londýně
Jak se bude situace nadále vyvíjet, je těžké říct. Skutečnost, že místní úřady na několika místech v Británii doporučily židovským rodinám a školákům, aby se chovaly/chovali nenápadně a nevyprovokovaly/nevyprovokovali tak nežádoucí konflikt, že někde museli židovské děti doprovázet ze školy a do školy policisté, je sama o sobě děsivá.
Ještě před deseti lety by nikdo nevěřil, že se na Britských ostrovech může něco takového dít
Antisemitismus ale zjevně není mrtvý a jeho extrémní projevy jsou do značné míry důsledkem laxnosti britských úřadů a policie při jeho potírání, především útoků ze strany muslimských imigrantů i části rodilých muslimských Britů. Ti, vědomi si faktické beztrestnosti, jednají, jak jednají, a výsledek je zřejmý.
Jak jsem už řekl – pro konzervativního premiéra Rishiho Sunaka (* 1980; v čele vlády od roku 2022), jež v konfliktu Izraele s Hamásem, Hizballáhem, Íránem a dalšími nepřáteli stojí jasně na straně židovského státu, je to krajně nepříjemné.
Je tomu tak tím spíš, že se na řadě míst v Londýně – nejen v muslimském East Endu, poblíž vstupu do stanice metra Whitechapel, ale třeba i ve westendské čtvrti Bloomsbury, kde se nachází sídlo University of London, hlasitě protestuje proti britské podpoře Izraele.
Hesla, jež pozdě v noci hlasitě křičeli na kolemjdoucí studenti (předpokládám, že jimi jsou, ale nemohu to tvrdit s jistotou) prestižní The School of Oriental and African Studies (SOAS; založena 1916), byla tak agresivní, až z toho šel mráz po zádech.
Já osobně jsem během uplynulého víkendu v Londýně mluvil s několika Židy – a všichni do jednoho mi potvrdili, že se ve městě necítí v poslední době dobře a že si nejsou jisti svým bezpečím, ani bezpečím svých rodin. V první polovině dvacátých let 21. století to zní – opakuji – skoro neuvěřitelně, je to ale bohužel smutná pravda.
Britská vláda a metropolitní úřady v čele s již potřetí zvoleným starostou, muslimem Sadiqem Khanem (* 1970; ve funkci od května 2016), mají o čem vážně přemýšlet.
V případě Khana je ovšem řada Londýňanů vzhledem k jeho víře a s ohledem na jeho elektorát, navzdory jeho výrokům o tom, že „v našem městě nenávist netolerujeme“, poněkud skeptická.
There is no tolerance for hate in our city. I remain in close contact with the Met Police. Whoever did this will face the full force of the law.
— Mayor of London, Sadiq Khan (@MayorofLondon) October 9, 2023
I stand with Jewish Londoners, today and always. https://t.co/MkSW5THiFZ
V židovské komunitě panují jisté obavy i z pravděpodobného nástupu nové labouristické vlády.
Nejedná se konkrétně o jejího šéfa a – zřejmě – premiéra Keira Starmera (* 1962; v čele strany od dubna 2020), jenž se nemilosrdně vypořádal se svým předchůdcem, s antisemitismem koketujícím, jemně řečeno, Jeremym Corbynem (* 1949; v čele Labour Party v letech 2015–2020), nýbrž o Corbynovy levicové stoupence ve straně, jichž není, zejména mezi mladými labouristy, úplně málo a již se, alespoň někteří z nich, pravděpodobně dostanou do parlamentu i do úřadů ve vládě.
Ale nepředbíhejme; Sunak volby ještě neprohrál a Starmer je ještě nevyhrál, na všechno, i na možný postoj nového kabinetu k Izraeli teprve dojde.
Místo toho se teď raději podívejme na moderní dějiny Židů v Británii a v Londýně zvlášť.
