KOMENTÁŘ TATIANY FRÖHLICH | Před pár dny, 8. prosince 2025, zveřejnil Spolkový kriminální úřad (Bundeskriminalamt – BKA) výroční zprávu o kriminalitě v kontextu přistěhovalectví za rok 2024. Zpráva, která přistěhovalce úzce definuje jako žadatele o azyl, osoby se subsidiární ochranou, osoby tzv. „trpěné“ a osoby povinné vycestovat, nepřinesla nic zásadně nového. Že mezi přistěhovalci z různých zemí existují co do kriminálního chování propastné rozdíly, je obecně známo. Stejně tak že největší skupinu trestně stíhaných tvoří mladí muži. Zajímavější je, jak zpráva prezentuje dostupná data a důvody, proč to činí právě takto.
Stejný úřad vydal v dubnu 2025 policejní kriminální statistiku (PKS) za rok 2024. Ta je přehledem veškeré trestné činnosti, která byla v roce 2024 vyšetřena a předána státnímu zastupitelství. Podezřelé dělí na ty s německým občanstvím (sem patří také držitelé pasů několika zemí, pokud je jednou z nich Německo) a na ne-Němce, mezi nimiž pak ještě rozlišuje podkategorii výše zmíněných přistěhovalců.
Zpráva o kriminalitě v kontextu přistěhovalectví vychází ze stejných dat jako policejní kriminální statistika. Při jejím sestavování se ale zřejmě počítá s tím, že redakce médií, které o ní budou informovat, použijí pouze úvodní shrnutí. To sice prezentuje správné údaje, ale tak, aby bylo celkové vyznění mírnější.
A tak se třeba na stránce 7 dočteme, že počet trestných činů proti sexuálnímu sebeurčení – z nichž je podezřelý alespoň jeden „přistěhovalec“ – v roce 2024 poklesl. To je skvělé, řekne si čtenář denně konfrontovaný se zprávami o brutálních (často hromadných) znásilněních a spokojeně klikne na další zprávu dne.
Pár zvědavců, kterým tento zjevný nesoulad nedá spát, si zprávu vyhledá. Když se „prokouše“ až na stranu 51, kde jsou v grafu znázorněny některé z trestných činů spadajících do této kategorie, dozví se, že počet obzvláště závažných případů znásilnění, sexuálního nátlaku a sexuálního napadení, včetně těch s následkem smrti (kód 111000), se od loňského roku (a v této úzce vymezené skupině pachatelů) zvýšil o 10,3 procenta.
A ti mimořádně sveřepí hledači pravdy pak ze serverů BKA vydolují tzv. základní tabulku policejní statistiky, která uvádí všechny trestné činy. V ní se pak dočtou, že u 39,2 procenta případů s kódem 111000 jsou hlavními podezřelými lidé bez německého občanství (tedy „přistěhovalci“ dle výše uvedené definice i ti ostatní ne-Němci). K dokreslení obrázku: na konci roku 2024 žilo ve Spolkové republice zhruba 15 procent lidí bez německého občanství.
Snaha o transparentnost, nebo retuš?
Prezentováním údajů za celou nadřazenou kategorii se nárůst v podkategorii těch nejhorších činů proti sexuálnímu sebeurčení správně „naředí“ a celkové číslo vypadá na papíře hezky. Média tak nešíří vysloveně nepravdy – jen pravdy důmyslně předkládané tak, aby nepobuřovaly a zbytečně nezvyšovaly paniku ve společnosti, která snese hodně, ale medializované případy násilné kriminality, mnohdy namířené proti velmi mladým ženám a dívkám, v ní přece jen vyvolávají skupinovou úzkost.
Proč přesně je třeba rozlišovat mezi „přistěhovalci“ (jejichž nejpočetnější skupinou jsou vesměs neproblematičtí ukrajinští uprchlíci, dále ředící celková čísla) a „cizinci“?
Proč PKS obsahuje tabulku meziročního srovnání počtu závažných násilných trestných činů, včetně údajů o podezřelých z řad německých občanů, cizinců a přistěhovalců, zatímco zpráva zaměřená speciálně na přistěhovalce takovýto přehled o násilné kriminalitě postrádá a vyjma již zmiňovaných činů proti sexuálnímu sebeurčení uvádí jen zevrubné údaje nadřazených kategorií?
To je „výrobním tajemstvím“ BKA a Spolkového ministerstva vnitra. Ale abychom na základě prezentovaných údajů nedošli k nesprávným závěrům, obsahují oba dokumenty návod, jak je číst (samozřejmě, s polévkovou lžící soli), a upozornění, že představené údaje nelze brát úplně vážně, protože existuje celá řada důvodů, které mění její vyznění. Z čehož vyplývá další otázka: Co přesně je statistika, o níž její tvůrce tvrdí, že nepopisuje realitu? Nová umělecká forma?
Renzovy analýzy kriminálních statistik
Jochen Renz, který v současné době působí na Australské národní univerzitě jako specialista na vývoj umělé inteligence, provedl v roce 2017 hloubkovou analýzu policejní kriminální statistiky za rok 2016, přičemž dospěl k následujícím poznatkům.
Zatímco mezi podezřelými ze spáchání trestného činu (vyjma těch spojených s nelegální migrací) bylo v roce 2016 1,91 % Němců, u příslušníků mnoha jiných národností byl tento podíl výrazně větší.
Ze spáchání trestného činu ve zmiňovaném roce byl podezřelý každý druhý Alžířan žijící v Německu (53,26 %), každý druhý držitel pasu Guinea-Bissau (50,63 %), takřka každý třetí Gruzínec, Malijec a Gambijec a každý pátý Senegalec nebo Moldavan. Mezi občany cizích zemí, u nichž podíl podezřelých přesahuje 14 % z celkového počtu lidí stejného původu žijících v Německu, byly osoby ze 16 afrických zemí, Gruzie, Moldavska, Albánie a Libanonu. U Syřanů byl ze spáchání trestného činu v roce 2016 podezřelý zhruba každý třináctý.
