KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Po Babišovi je Martin Kupka druhým hlavním poraženým obecních voleb. Přesto se v ODS tváří, jak jsou spokojeni. Trauma z masakru 2013 je zjevně daleko těžší, než se tehdy čekalo. Trvá totiž už 13 let. Od té doby občanští demokraté jásají nad každým výsledkem, který není až takto hrozný.
Neúspěch ve velkých městech včetně Prahy a nepřesvědčivý výkon v Senátu nápadně kontrastují s tím, jak si vedli Starostové, kteří ODS jasně předčili v boji o právo zvát se (momentálním) lídrem opozice. Mnozí po oznámení výsledků začali spekulovat, zda není ohroženo křeslo předsedy Martina Kupky. To je asi přirozené, leč ten problém leží mnohem hlouběji.
Strana, která ztratila pud vítězit
Jako by už občanští demokraté nebyli mentálně nastaveni vítězit. Kam se poděly ony zabijácké instinkty, které jim dlouhá léta napovídaly, že v závodě o život se nerozdávají medaile za druhé místo? Ani nyní neslyšíme z jejich řad tvrdou kritiku. Předseda poslaneckého klubu Marek Benda dokonce řekl, že se upevnila Kupkova pozice.
Tohle je nepříjemné déjà vu. Když v roce 2017 získala ODS pod novým předsedou Petrem Fialou 11,32 % a skončila druhá, následovaly bujaré oslavy. Nesly se v duchu: „Posílili jsme a místo pátí jsme stříbrní“. Jenže v roce 2013 šla strana do boje po prokurátorském puči a krachu vlastní vlády, zato pak se mohla čtyři roky v klidu vymezovat vůči levicovému kabinetu…
Ne, tohle nebyl nějaký velkolepý restart. Spíše přežívání a čekání na zázrak. Který opravdu přišel. Chaotické chování Andreje Babiše během covidu snížilo jeho popularitu a ODS se dokázala domluvit s KDU-ČSL a TOP 09 na koalici SPOLU. K tomu propadla pětina převážně levicových a radikálních hlasů. Díky souběhu těchto tří faktorů se Petr Fiala stal premiérem.
Občanští demokraté podléhají sebeklamu
V ODS ale nepochopili, že šlo do značné míry o štěstí, jež jí nabídlo možnost stát se znovu velkou – a ne, že by jí už byla… Z hlediska správy země měl pětikoaliční kabinet daleko lepší výsledky, než se mohlo zdát. Ale politicky šlo pro ODS jen o jiný druh katastrofy. Neboť se nechala ukolébat, opít vlastním (relativním) úspěchem a politicky (či strategicky) promarnila svou šanci.
Když se dlouho utvrzujete v tom, jak jste sami dobří, jen to ten nepřející svět nevidí, a pak se najednou jako mávnutím kouzelného proutku skutečně dostanete k moci, snadno podlehnete dojmu, že opravdu jste. Rychlý vzestup překryl dlouho neřešené systémové problémy skryté pod povrchem. A nyní se ukazuje, že ODS vlastně není o nic moc silnější než v roce 2017.
Občanští demokraté podlehli sebeklamu, že „staré dobré“ časy se vrátily a už není třeba pro reálné upevnění pozic dělat nic. Loni šli do kampaně s přesvědčením, že vyhrají, protože jsou oproti ANO ti „slušnější“, letos s tím, že jsou „silnější“ než Starostové. Ani jedno se nepotvrdilo a v obou případech odešli z boje poraženi.
Jako béčko ANO či STAN ODS nezvítězí
Proč ODS nevítězí, když zdánlivě dělá všechno dobře? Tedy posiluje marketing, je moderní, lépe komunikuje… Inu, protože tohle všechno je sice pravda, leč jde o hlavní zbraně beztvarých populistických hnutí, jakými jsou ANO a STAN. A ty jsou v tom prostě lepší. Občanští demokraté sotva mohou doufat v úspěch, budou-li hrát na hřišti soupeře a dle jeho pravidel.
Ve sněmovních volbách vsadila ODS na tvrdě negativní kampaň ve stylu Babiše, v těch komunálních zase napodobovala „cool“ styl Rakušana. V obou případech ale Kupka narazil na logický fakt, že niku, již chtěl ovládnout, už jeden Babiš, respektive jeden Rakušan vyplňují. A jako jejich kopie se neprosadil. Voliči se rádi přidávají na stranu silnějšího (či původnějšího).
Jistě není na pořadu dne rovnou vyměnit předsedu. Na druhé straně nelze házet vše jen na neúspěšné regionální politiky, jakkoli samozřejmě oni nesou hlavní „exekutivní“ vinu. Avšak nevidět, že přinejmenším porážka v Praze a nevýhra v senátních volbách mají jasnou příčinu v celostátní slabosti ve srovnání se Starosty, to by byl jen další sebeklam.
Ta modrá křídla… Kde jsou?
Nedá se říci, že by to ODS a její předseda dělali úplně špatně. Možná ještě pár let tímto směrem a stanou se rovnocennými konkurenty ANO a STAN. Ovšem coby další beztvaré populistické hnutí. Pokud toto má být cílem, jsou zde mé rady k ničemu. Kdyby ale snad někomu v této straně záleželo na zachování značky, je myslím dost jasné, co mají udělat.
„Když nevíš, jak dál, vrať se ke kořenům,“ zní známé konzervativní pravidlo. Je dobře umět prodávat svůj program a své lidi. Ale (aspoň coby tradiční strana) musíte mít co nabízet. Kánon obrany svobody ve všech podobách neztratil nic na svém lesku. A zejména potřebnosti – v této zatraceně levicové, paternalistické, bezhodnotové době slabých a bezpáteřních politiků.
Lidé se až tak nemění. Těch aktivních, odpovědných, pilných možná není většina. Ale dost na to, aby strana, která se cíleně zaměří na ně, vyhrávala volby. Jako v roce 2006. Ať to už někdo v ODS zopakuje. Jinak než Mirek Topolánek. Po svém. Pro novou generaci. Ale na základě stejných hodnot, se stejným přesvědčením o své pravdě a stejným žraločím hladem po výhře.
Hlavně už žádné sebeuspokojení. Příští kongres ODS musí být epickou bitvou o příští směřování této strany i České republiky. Dávám jí na opětné majestátní rozepnutí modrých křídel rok, maximálně dva…
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
