Polsko, náš severní soused, je od 1. ledna letošního roku předsedající zemí Evropské unie. Prakticky nikdo nepochybuje o tom, že toto předsednictví je a bude nejen pro unii velmi důležité, z mnoha důvodů.
Za prvé proto, že je to země hraničící s Ukrajinou, která je již tři roky ve válce s putinovským Ruskem; Poláci si jako málokdo jiný uvědomují, že se na východ od nich hraje o mnohem víc než „jen“ o Ukrajinu.
Za druhé je tomu tak proto, že se jedná o zemi s jasnou představou o „společné evropské budoucnosti“, i když se vždy (například v otázkách migrace) neshoduje s bruselským a štrasburským establishmentem.
Za třetí je tomu proto, že se jedná o našeho souseda, se kterým jsme sice zadobře, ale „člověk nikdy neví…“
„Ostrý hoch“ s brýlemi
Tvář Mateusze Morawieckého by na první pohled mohla leckoho zmást. Ministerský předseda Polska z let 2017–2023 působí jako zakřiknutý intelektuál s brýlemi, od něhož byste sotva čekali ráznější akci na cokoli.
Každého, kdo ví, kdo byl jeho otcem, už ale jenom tato znalost vede k obezřetnosti. Kornel Morawiecki (1941–2019) byl nejen teoretický fyzik, vysokoškolský kantor, ale hlavně disident z komunistické éry, jeden ze zakladatelů ostře protikomunistické frakce nezávislého odborového hnutí Solidarita (Solidarność), tzv. Bojující Solidarity (Solidarność Walcząca), a vězeň komunistického režimu v osmdesátých letech. Svému synovi dal velmi tvrdou školu a „vybavil“ jej charakterem, který by, věřím, obstál i v těch nejsložitějších časech.
Mateusz Jakub Morawiecki (* 1968) se již jako teenager účastnil protirežimních akcí, v osmdesátých letech byl nejednou předveden k výslechu (i v souvislosti s politickou aktivitou otce).
V devadesátých letech vystudoval historii na univerzitě ve Vratislavi (kde se narodil), současně ale studoval i na vratislavské ekonomické akademii a na několika dalších školách.
Od roku 1998 pracoval v bance Bank Zachodni WKB (dnešní Santader Bank Polska SA) jako manažer a později jako její šéf. V listopadu 2015 prezident Andrzej Duda (* 1972; v úřadu od srpna 2015) jmenoval Morawieckého místopředsedou vlády Beaty Marie Szydłové a v září 2016 i ministrem financí.
Humanitní, ekonomické a právnické vzdělání bylo jeho obrovskou výhodou, stejně jako oddanost konzervativním principům, jež byly pro vládu PiS (Právo a spravedlnost; Prawo i Sprawiedliwość) v čele s Jarosławem Kaczyńským (bratr prezidenta Lecha Kyczyńského, jenž zahynul společně s velkou částí politických elit v letadle letícím do Smolenska s cílem uctít památku obětí Katyńského masakru) velmi důležité.
Jako premiér Morawiecki vždy neochvějně zastával konzervativní principy, což popuzovalo polské i evropské liberály (faktický zákaz interrupcí, práva LGBT+ komunity, postoj k médiím atd.), za což si „vysloužil“ ostrou kritiku i sankce ze strany Evropské unie.
Odpůrci Morawieckého nezřídka označují za „konzervativního nacionalistu“, přičemž neopomenou zmínit jeho střet s Izraelem z roku 2018, kdy řekl, že se na holocaustu za druhé světové války podíleli i někteří Židé.
Celkově vzato se ale jednalo o vynikajícího předsedu vlády, po mém soudu nejlepšího, jakého země měla, snad s výjimkou Tadeusze Mazowieckého (1927–2013), prvního nekomunistického premiéra Polska od konce druhé světové války (1989–1991). I proto doufám, že se do čela země ještě vrátí.
