Nečekaný volební šok: Indický premiér přepsal dějiny, ale musí skousnout hořkou pilulku

V Indii, kde žije více než 1,4 miliardy lidí, se nedávno konaly mamutí volby do dolní komory parlamentu, Lok Sabhy, kterých se mohlo zúčastnit 969 milionů oprávněných voličů, což je více než 10 % světové populace; zaregistrovalo se v nich přes 2 600 politických stran.

Vzhledem k obrovské geografické rozloze země se nehlasuje v jeden den, ale hlasování je rozděleno do sedmi fází napříč jednotlivými státy a trvá celkem téměř šest týdnů. Probíhá pomocí elektronických přístrojů ve více než milionu volebních místností, kde na ně dohlíží indická volební komise čítající přes 15 milionů lidí.

Svůj hlas mohou odevzdat i lidé v nejodlehlejších koutech a na nejvyšších vrcholcích rozlehlé země. Volební přístroje se v těchto méně dostupných částech vozí na hřbetech mul, koní a slonů. A do některých volebních místností se lze dostat pouze lodí. 

Indie se může pochlubit také nejvýše položenou volební místností na světě, která se nachází v Himalájích ve výšce 4650 metrů nad mořem.

Favoritem voleb byla současná vládní strana Bharatiya Janata Party (Indická lidová strana, BJP), protože volby se odehrávaly na pozadí roztříštěné a marginalizované opozice a vládní dominance všech veřejných institucí. 

Přestože však indická demokracie sklouzává k autoritářštějšímu vládnutí (o tom více později), indické volby a širší politické prostředí kontrastují s politickými trendy v regionu (konkrétně v čím dál méně demokratickém Pákistánu a Bangladéši, kde se k hlasu občanů přihlíží čím dál méně). 

Největší rozdíl vyplývá z reálné popularity a politické dlouhověkosti indického premiéra Naréndry Módího a jeho strany BJP. Podle posledních průzkumů se premiér těší přízni přibližně tří čtvrtin voličů, což je na šéfa vlády, který je v úřadu téměř deset let, pozoruhodně vysoké číslo. 

Tuto popularitu vysvětluje mnoho faktorů: jeho charismatická osobnost a model vedení, úspěchy vlády především v ekonomické oblasti, populární ideologie BJP a slabost indické politické opozice. Za daných podmínek a široce propagovaného kultu osobnosti premiéra nebylo otázkou, kterou bylo třeba ve volbách vyřešit, zda Módí a BJP zvítězí, ale o kolik.

Volby měly být příběhem o upevnění moci neliberálního premiéra Módího – jeho kombinace hinduistického nacionalismu, který hraje prim na velmi lidnatém severu země, a ekonomického populismu mu zajišťuje stálou a vysokou podporu veřejnosti. 

Módí (zejména kvůli mezinárodním okolnostem – chování Číny – které dělá z Indie „bohatou nevěstu“) zvýšil prestiž Indie na světové scéně a s tím i svou vlastní popularitu. 

Nové Dillí je také stále asertivnější ve své zahraniční politice a upřednostňuje vlastní zájmy před ideologií a morálkou – což je další oblast, která BJP přináší značnou popularitu. V očích hinduistických nacionalistů jde o formu „odplaty“ západnímu světu za jeho historickou zahleděnost do vlastních zájmů.

Poslední roky také čím dál častěji přinášely zprávy o úpadku demokracie, včetně vládní kontroly tisku a aktivních snah o ovládnutí soudnictví. To je návod, který Módí okoukal v zemích, jako je Rusko, Turecko a Maďarsko. 

BJP nastavila kurz Indie směrem ke konsolidaci centrální moci, ovládnutí jejích kontrolních pák a erozi bariér mezi jejími jednotlivými složkami, které by se měly v demokracii vzájemně vyvažovat.

Samotné volby však byly podle mezinárodních pozorovatelů vedeny řádně. Indie má velmi robustní volební infrastrukturu a manipulace se systémem a falšování hlasovacích lístků ze strany místních politických představitelů se ani nepředpokládalo, i když určité tlaky na vyloučení opozice nebo snahu marginalizovat hlasy opozičních představitelů existují.

Předběžné výsledky však naznačují, že se vládnoucí BJP sice udrží u moci, bude to však pravděpodobně s omezenějším mandátem než v uplynulých deseti letech. To pozorovatele indické politiky překvapilo. 

Módí se přesto stane prvním indickým premiérem, který od dob zakladatele země Nehrúa bude zastávat funkci po tři funkční období po sobě a pravděpodobně bude v čele vlády téměř po celý zbytek dvacátých let.

Prvních 50 let nezávislé Indie se vyznačovalo spíše sekulární demokracií se socialistickými sklony, než aby se společnost vymezovala podle kultury nebo náboženství. 

Hlavním ztělesněním této myšlenky byl první indický premiér, anglicky mluvící a na univerzitě v Cambridge vystudovaný Džaváharlál Néhrú. Ten věřil ve vizi liberální a sekulární země, která by sloužila jako protiklad k Pákistánu, jenž vznikl při dělení britské Indie výslovně jako muslimský stát. 

Módí je v mnoha ohledech Nehrúovým opakem. Současný premiér, který se narodil do nižší kasty a v rodině z nižší střední třídy, získal své první politické ostruhy jako organizátor hinduistické komunity; cestoval v rámci kampaně po celé zemi, přespával u obyčejných lidí a snažil se pochopit jejich kolektivní frustrace a touhy. 

Módího představa o Indii, ačkoli formálně vychází z demokracie s volenými představiteli a ze sociálního státu, se od té Néhrúovy podstatně liší. Do centra státních záležitostí staví kulturu a náboženství, národnost definuje prostřednictvím hinduismu a věří, že silný šéf exekutivy představuje vhodnější model než ten liberální s většími právy jednotlivců a vyváženějšími složkami moci.

To v praxi znamená omezení některých individuálních práv a občanských svobod. Tato alternativní vize je formou neliberální demokracie, která definuje Indii jako civilizační stát.

Hinduisté tvoří 80 % indické populace a BJP si tuto mega většinu získává tím, že jim nabízí pocit hrdosti za jejich náboženství a kulturu. 

Svému etno-nacionálnímu projektu pak napomáhá tím, že vyvolává odpor k 200 milionům indických muslimů, kteří tvoří 14 % obyvatel země. Muslimská menšina je v rámci politiky BJP vůči menšinám zbavována práv a je jí upíráno právo na doposud akceptované výsady a pravomoci.

Vztahy mezi hinduisty a muslimy hrají v parlamentních volbách jasnou roli. K neoficiálnímu výkopu tohoto volebního období došlo na začátku letošního roku vysvěcením hinduistického chrámu v Ajódhji osobně premiérem Módím, což je kontroverzní místo, kde byla před více než třiceti lety hinduistickým davem znesvěcena a zbourána mešita. 

Tím, že Módí na jejím místě osobně slavnostně otevřel hinduistický chrám ještě před dokončením jeho výstavby, se snažil upevnit svou hinduistickou voličskou základnu mezi praktikujícími hinduisty, kterých je zejména na severu země většina. 

Slavnostní otevření chrámu na místě, o němž hinduisté věří, že se zde narodil božský hinduistický král-bojovník Ráma, znamenalo splnění dávného slibu BJP o obnovení slavné hinduistické minulosti, předcházející staletím křesťanské a muslimské dominance subkontinentu. V mnoha částech Indie se tento den slavil jako významná událost, školy byly zavřené a státní zaměstnanci měli půldenní volno.

(Přesto se však ve volbách BJP nepodařilo ve volebním obvodu, kde byl chrám postaven, zvítězit).

Dalším klackem pod nohy muslimské menšiny byla novela zákona o občanství, která umožňuje nemuslimským náboženským menšinám z Afghánistánu, Bangladéše a Pákistánu žádat o indické občanství. 

BJP vedla kampaň na základě slibů o ochraně náboženských menšin před pronásledováním v sousedních státech a výslovně zmiňovala ochranu hinduistů, sikhů, křesťanů a buddhistů. 

Kritici zákona však tvrdí, že novela záměrně vylučuje muslimské menšiny, které rovněž čelí pronásledování, jako je komunita Hazárů v Afghánistánu nebo šíitů v Pákistánu, a že stanovuje náboženská kritéria pro udělení občanství.

Po svém znovuzvolení před pěti lety bylo jedním z prvních Módího kroků zrušení poloautonomního statusu Kašmíru, většinově muslimského sporného území, které je rozděleno mezi kontrolní zóny Indie a Pákistánu. 

V současných geopolitických otřesech na Blízkém východě si navíc stále asertivnější Indie se svým etnonacionalistickým zaměřením na hinduistickou identitu získává nepřátele mezi islámskými radikály. Probíhají také jednání o dohodě o volném obchodu mezi Indií a Izraelem. 

Vztahy se nemohly plně rozvinout kvůli dlouhodobé indické podpoře Palestinců, nicméně nedávné útoky Hamásu a následná reakce Nového Dillí signalizují na této frontě posun. Tím, že Indie otevřeně vyjádřila solidaritu s Izraelem, ustoupila od svého dlouhodobého přístupu k Palestincům. 

Příklon k Izraeli (který je v očích Nového Dillí civilizačně-státním souputníkem, vymezujícím se proti muslimům) v této krizi je dalším ukazatelem rostoucí asertivity indické zahraniční politiky.

Hinduističtí nacionalisté jako Módí věří, že hinduisté jsou „pravými syny Indie“, protože jejich svaté země se nacházejí v Indii, zatímco křesťanské a muslimské svaté země jsou mimo ni. Obecně se zasazují o politiku, jejímž cílem je vytvořit z Indie hinduistický stát. 

Mnozí považují indické muslimy za podezřelé cizince, přestože většina z nich jsou potomci hinduistů, kteří před staletími pod vládou Mughalů konvertovali k islámu. Hinduističtí nacionalisté poukazují na rozdělení Indie a vznik Pákistánu jako na vrcholný projev muslimské neloajality.

Politické mezietnické napětí však začalo narušovat indický sekulární model už v 80. letech minulého století. 

Po volební porážce v roce 1977 využila premiérka Indíra Gándhíová náboženských rozporů, aby pomohla vrátit svoji stranu Indický národní kongres k moci, přestože by jí takový postup neschvaloval ani její otec a předchůdce ve funkci – již zmiňovaný Džaváharlál Néhrú, ani duchovní otec strany Móhandás Karamčand Gándhí (jedná se o shodu jmen následkem svatby, Néhrúová/Gándhíová a Gándhí nebyli příbuzní), který proti sektářským sporům držel hladovky, jež sledovala celá země.

Gándhíovou, která byla v roce 1984 zavražděna svými sikhskými bodyguardy kvůli náboženské politice vlády, vystřídal její syn Rádžív, který hinduisty protežoval ještě více. Postupný příklon Kongresu k hinduistickému majoritarismu v průběhu několika desetiletí vytvořil živnou půdu pro ještě extrémnější ideologii Lidové strany (BJP).

Ta se nejprve projevovala na lokální úrovni; v roce 2002 proběhly nepokoje v Gudžarátu. Poté, co vlak s hinduistickými poutníky cestujícími z Ajódhji přes tento západoindický stát začal hořet, přičemž zemřely desítky lidí, vypukly celonárodní střety. 

Při nich zahynuly další stovky lidí; hinduistické davy v celém Gudžarátu obviňovaly muslimy z úmyslného založení požáru a zabily stovky muslimů, znásilňovaly muslimské ženy a zničily muslimské podniky a modlitebny.

Opoziční politici, skupiny pro lidská práva a američtí zákonodárci kritizovali Módího, tehdejšího ministerského předsedu svazového státu Gudžarát, a BJP za to, že neudělali dost pro to, aby násilnostem zabránili – a v některých případech je dokonce podporovali. 

Indické vládní vyšetřování nakonec uvedlo, že požár vlaku byl nehodou. Když Módího roli ve skandálu o dvacet let později zkoumal štáb BBC, ten dal výsledný dokument zakázat a vláda poštvala na kanceláře televize v Bombaji a Novém Dillí policii a mnohé úřední kontroly.

V roce 2014 získala BJP poprvé sama parlamentní většinu a Módí jako její lídr se stal premiérem. V roce 2019 strana tento silný mandát sólo směřovat zemi obhájila po divizivní kampani plné protimuslimských sdělení.

Přestože BJP čelí opozici v jižních a východních oblastech Indie, strana v prosinci 2023 vyhrála volby ve třech kritických hindsky mluvících státech – hindsky se mluví primárně na severu země ve velice lidnaté, spíše zemědělské a zaostalé Indoganžské nížině, která je voličskou oporou BJP.

(V Indii je 23 úředních řečí, 30 řečí, kterými mluví alespoň milion lidí, a další stovky dalších; oficiálními jazyky centrální vlády jsou právě hindština, kterou mluví zhruba 40 % obyvatel a angličtina, kterou se domluví asi 10 % Indů).

BJP tedy dominuje pouze na severu země, kde většina obyvatel hovoří hindsky. Na bohatším jihu, kde se daří technologickým firmám, kde je vyšší gramotnost a urbanizace a kde většina lidí mluví jazyky jako tamilština, telugština a malajálamština, je BJP rozhodně méně populární. 

Představitelé jižních svazových států pak chovají nad politikou BJP rostoucí nelibost s tím, jak daně produktivnějšího jihu čím dál více dotují z nových a nových dávek zaostalejší hindský pás na severu.

Indie se hrdě hlásí k dědictví svojí centrální úlohy v Hnutí nezúčastněných zemí; je členem jak skupiny BRICS s Brazílií, Ruskem, Čínou a Jihoafrickou republikou, tak uskupení Čtyřstranného bezpečnostního dialogu (QUAD) vedeného USA, do něhož patří také Japonsko a Austrálie a které je neformální iniciativou pro strategickou spolupráci v oblasti Indopacifiku, nevysloveně zaměřenou proti čínské expanzi v regionu.

Čína a Indie společně nakupují 80 % ruského vývozu ropy po moři – a to za nižší než tržní ceny. Indii a Rusko také pojí historické přátelství, v němž obě strany chtějí pokračovat, ale které má pro Indii řadu nevýhod v bezpečnostní oblasti. 

Rostoucí zahraničněpolitická asertivita Nového Dillí vychází z vědomí, že ji ostatní země v čele s USA stále více potřebují v houstnoucí atmosféře nové studené války. 

Pro Spojené státy je Indie klíčová, i kdyby jim nepřišla na pomoc v případné roztržce s Čínou v Tchajwanském průlivu; pouhé zabránění sbližování Nového Dillí s Pekingem představuje geopolitické vítězství, které přebíjí jiné neshody. 

Pro ostatní země je prvořadým přístup na rostoucí indický trh. Navzdory nepřátelství BJP vůči muslimům se Módímu při návštěvě zemí Perského zálivu dostává velice přátelského přivítání a červených koberců.

Módímu a jeho BJP se podařilo prosadit představu Indie, která si zakládá na obětování západního liberalismu ve prospěch tvrdého prosazování vlastních zájmů. BJP za současné situace nachází prostor pro prosazování náboženského a kulturního programu, který by byl před jednou generací nepředstavitelný.

Spojené státy a další západní mocnosti se uchází o Indii jako o partnera proti Číně, přičemž většinou ignorují Módího demokratickou regresi a marginalizaci menšinového obyvatelstva.

Když Módí v červnu 2023 navštívil Spojené státy, prezident Biden ho přivítal státní večeří a jen několik progresivistických kongresmanů bojkotovalo Módího projev v Kongresu, zatímco před několika lety by Módí kvůli své roli v Gudžarátském pogromu nedostal ani americká víza. 

Loni na podzim však nově nalezené přátelství značně narušila odhalení o zapojení indické vlády do vraždy sikhského představitele v Kanadě a pokusu o vraždu jiného sikhského představitele ve Spojených státech. Důležitost Indie je však taková, že i tyto případy budou časem patrně zameteny pod koberec.

Indické noviny jsou plné článků ministrů vlády nebo poslanců, kteří premiéra pochvalně až patolízalsky hodnotí jako velkého vůdce a národního buditele. „Módí je Indie, Indie je Módí“ je nevyslovené (ale čím dál častěji i vyslovené) přesvědčení všech členů BJP, ať už jde o ministra, poslance, nebo místního stranického pohůnka. 

V únoru 2020 označil tehdejší soudce Nejvyššího soudu Módího za „mezinárodně uznávaného vizionáře“ a „všestranného génia, který myslí globálně a jedná lokálně“. A nejbohatší a nejúspěšnější indičtí průmyslníci se předhánějí ve veřejném projevování obdivu a loajality vůči premiérovi.

V únoru 2021 se Módí zařadil po bok Stalina, Hitlera, Mao Ce-tunga, Muammara Kaddáfího a Saddáma Husajna, po nichž byl za jejich života a působení v úřadu pojmenován sportovní stadion (kriket je druhým sekulárním náboženstvím Indie). 

Později téhož roku, když indičtí občané byli očkováni prvními vakcínami proti covidu-19, dostávali i očkovací průkazy s Módího fotografií. Druhé a následné dávky byly pak doprovázeny očkovacím certifikátem, který rovněž nesl premiérovu podobiznu.

Zatímco v demokracii má být tisk nezávislý, v Indii je dnes po letech vládního nátlaku poddajný až propagandistický. Za osm let ve funkci premiéra Módí neuspořádal jedinou tiskovou konferenci doprovázenou volnými dotazy médií. 

Své názory sděluje prostřednictvím měsíčního monologu ve státním rozhlase a příležitostných rozhovorů s novináři, o nichž je známo, že jsou jeho režimu nakloněni; tyto rozhovory jsou pak vedeny s podlézavou úctou. 

Navíc vzhledem k tomu, že většinu předních novin a televizních kanálů v zemi vlastní velkopodnikatelé s dalšími obchodními zájmy, jejich média se rychle zařadila do řady, aby například chemická továrna pod stejným vlastníkem neměla problémy s licencí nebo vývozním povolením atd.

Indická média jsou také do značné míry závislá na vládní inzerci, což je další důvod, proč podporovat vládnoucí režim. Zpravodajské kanály v hlavním vysílacím čase hlaholným způsobem chválí premiéra a neúnavně útočí na opozici. Mnoho nezávisle smýšlejících novinářů bylo uvězněno na základě falešných obvinění souvisejících s jejich prací; na jiné „zaklekl finančák“, jak to u nás známe od soudruha Bureše.

Úřady se pak pustily do zastrašování a krocení politické opozice. Podle nedávné zprávy deníku The Indian Express pocházelo 95 % všech politiků, u nichž Ústřední vyšetřovací úřad od roku 2014 provedl razii nebo je zatkl, z opozičních stran.

Tyto razie jsou vedeny jako varování a zároveň jako pobídka, neboť řada opozičních politiků od té doby přešla k BJP a jejich kauzy byly následně zastaveny.

Stejně tak soudnictví v posledních letech neplní roli, kterou mu přisuzuje ústava. Místní a oblastní soudy velmi energicky schvalovaly kroky státu, které zasahovaly do práv a svobod občanů. 

Ještě větším zklamáním liberálně smýšlejících Indů byla role Nejvyššího soudu, který před vládou a její majoritářskou politikou zcela kapituloval. Roky odkládá projednávání zásadních případů; a když je projednává, má tendenci upřednostňovat svévolné zneužívání státní moci před ochranou osobních svobod.

Módího pečlivě pěstovaný kult osobnosti je přesto autenticky populární.

Indický premiér je skutečný „self-made man“ mezi dynastickými politiky, je očividně pracovitý, zdatný rétor v daleko nejpopulárnější hindštině, má slabé politické soupeře, účinně využívá hinduistických nacionalistických nálad, vede umnou propagandu a kampaně na sociálních médiích a je emocionálně inteligentní.

Pro upevnění jeho kultu osobnosti pak také hrálo oslabení role politických stran, zákonodárného sboru, tisku, státní správy a soudnictví.

Následkem toho všeho indické demokratické standardy v posledních letech značně utrpěly. V žebříčku politické a občanské svobody organizace Freedom House patřila Indie v posledním desetiletí k zemím s největším poklesem, když v roce 2021 klesla z kategorie „svobodná“ do „částečně svobodná“. 

V indexu lidské svobody Cato institutu se Indie propadla ze 75. místa v roce 2015 na 119. místo v roce 2021. Ve světovém indexu svobody tisku organizace Reportéři bez hranic Indie klesla ze 140. místa v roce 2013 na 150. místo v roce 2022.

Čím hegemoničtější však BJP byla, tím autoritářštější se stávala a vyvíjela tlak na opoziční strany a jejich vůdce. Ale od jistého bodu marginalizace namísto aby je dále oslabila, je spíše stmelila. Za deset let své vlády se Módí nikdy nemusel spoléhat na koaliční partnery. 

Letošní volby znamenají konec vlády jedné strany v indickém parlamentu a jeho kult osobnosti se tak v následujících letech může rozbít na následcích vlastní arogance.