GLOSA MARKA KERLESE | Zní to možná divně, ale největším zločinem Vladimira Putina vůči vlastnímu národu je znevážení památky milionů Rusů, kteří padli v boji proti nacismu. Žádné velkolepé přehlídky na tom nic nezmění.
Na území Československa padlo na konci druhé světové války přes sto tisíc sovětských vojáků a všichni si zaslouží úctu a pietu. A to už prostě z toho důvodu, že položili život v boji proti zrůdnému nacistickému režimu, který chtěl nás, Čechy, částečně vyhladit, částečně germanizovat.
Další známé okolnosti, jako okupace Československa sovětskou armádou v roce 1968 a její podíl na udržení totality, nemohou být důvodem k tomu, abychom se hluboce nepoklonili těm, kdo padli při našem osvobození.
To je ale jedna věc. Tu druhou představuje obecné vnímání Ruska jako země, která přinesla v boji proti nacismu tu největší, nejkrvavější oběť a zásadní měrou přispěla k porážce nacismu. Právě tahle pozice hlavního „vítěze nad Hitlerem“ byla velkým a pochopitelným zdrojem hrdosti ruského národa, kterou si právě vzhledem k milionům ruských obětí nedovolili nějak výrazně zpochybňovat ani ti největší kritici ruského režimu.
Jenže to se pomalu mění a nemohou za to žádné „podvratné síly“ zvenčí, ale paradoxně ruský vůdce Vladimir Putin. On je tím, kdo útokem na Ukrajinu a zabíjením dalších „bratrů Slovanů“ (z ruského pohledu) znevážil památku milionů Rusů, Ukrajinců, Bělorusů a dalších, kteří s nezměrnou krvavou obětí společně porazili nacisty.
O Rusech se najednou začíná mluvit nikoliv jako o národu „osvoboditelů“ a vítězů nad nacismem, ale jako o agresorovi, který posílá své vojáky na smrt kvůli tomu, aby naplnil imperiální cíle svých vůdců. A tahle nálepka pochopitelně vyvolává i určité historické reminiscence a spekulace o tom, zda takoví Rusové nebyli vždycky.
