Audioverze
Když něco vypadá, plave a kváká jako kachna, bude to patrně kachna. Když z rozsáhlého území násilím vyženete více než tři miliony lidí, kteří zde žili po staletí, desítky tisíc jich při tom zahynou, tisíce žen znásilníte a spácháte další nelidská zvěrstva, poté zaberete jejich majetek, vyvrátíte náhrobky z jejich hřbitovů, zboříte celá města a stovky vesnic srovnáte ze zemí, spálíte jejich knihovny a odstraníte nápisy v jejich jazyce, pak můžete tento akt eufemisticky nazývat odsunem, vysídlením, vyhoštěním, transferem nebo výměnou obyvatelstva. To ale nic nezmění na holém faktu, že akt vyhnání německy hovořícího obyvatelstva z Československa po roce 1945 splňuje všechny atributy etnické čistky.
Vyhnání sudetských Němců, zvláště jeho fáze v médiích známá jako divoký odsun, je tématem dalšího dílu podcastu Maxim Pavla Vondráčka. Ten si jako hosta pozval svého bratra, režiséra a dokumentaristu Davida Vondráčka, mimo jiné autora pěti podstatných dokumentů na toto téma, např. Zabíjení po česku nebo Řekni, kde ti mrtví jsou.
V době, kdy Evropa oslavuje 80. výročí skončení druhé světové války, je dobré upozornit na to, že pro mnoho lidí tehdy válka neskončila, ale prodloužila se nebo jim utrpení začalo. Týká se to především mnoha milionů předválečných československých občanů, jež se v době první republiky přihlásili k německé rodné řečim, a proto byli po válce automaticky považováni ze Němce, kteří budou muset násilně opustit svou vlast – a to včetně dětí, žen, starců, nevojáků nebo odpůrců nacistické ideologie, protože rozhodoval rodný jazyk.
V podcastu bratři Vondráčkové rozebírají nejen to, proč se česká společnost tolik obává používat pro tento násilný akt jiné termíny než „odsun“, proč se stále odvolává na rozhodnutí velmocí (a přitom v případě Mnichova 1938 rozhodnutí velmocí odmítá) nebo jak se po roce 1989 začal proměňovat vztah Čechů k této problematice
Připomenou některé nejnásilnější události, jako byly vraždy v Tušti, na pražské Bořislavce nebo v Postoloprtech, ale také se zamyslí, kdo byl po skončení druhé světové války vlastně vyhnán – zda etničtí Němci, poněmčení Češi, smíšené rodiny aj., jakým způsobem vyhánění prožívaly děti a jak se k těmto událostem stavěly tehdejší elity.
A také kdo vlastně vyhnání fyzicky prováděl, jakou roli v tom sehrála agresivní rétorika tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše, jakým způsobem se k usedlým Němcům přistupovalo v jiných zemích okupovaných nacistickým Německem, proč se události v Československu vymykají evropskému kontextu a zda násilné činy a realizace zrůdných myšlenek, které prováděli němečtí nacisté za války, mohou ospravedlnit násilné činy vykonané v době míru jako odplata... Pusťte si tento díl podcastu Maxim Pavla Vondráčka a dozvíte se odpovědi.
Bratři Pavel a David Vondráčkovi se také zamýšlejí nad tehdejší motivací k vyhnání, zpochybní myšlenkovou rovnici „Němci vyhnali Čechy z pohraničí, Češi pak vyhnali Němce z pohraničí“, protože připomenou fakt, že naprostá většina Čechů zůstala v tzv. Sudetech po celou dobu války.
Nebo také, že i ze Slovenska bylo vyhnáno 17 tisíc Čechů a současně s tím rozeberou, jak se formoval jejich vztah k této problematice při dospívání v pohraničí za socialismu, jaký mělo vyhnání dopad na českou krajinu nebo jak se v čase proměňovaly reakce čtenářů na jejich články a dokumenty na toto téma, které publikovali v posledních třiceti letech.
