ANALÝZA JANA ŽELEZNÉHO | Zmatek, panika, rozhořčení. Vojenská technika v ulicích, demonstrující před parlamentem vzrušeně diskutující s armádními příslušníky v maskáčích. Scény jako z historického dokumentu nebo dění v politicky nestabilní zemi vyvolal minulý týden pokus o vyhlášení stanného práva prezidentem Jižní Koreje. V šoku jsou dosud nejen tamní obyvatelé, ale i mezinárodní partneři včetně Česka. Jaké jsou vyhlídky v zemi, jež je považována za prosperující a stabilní demokracii?
Cynik by jistě poznamenal, že v dnešním turbulentním a globálně propojeném světě, s každodenní nabídkou nekonečného seriálu tragédií, již neexistuje mnoho věcí, které by člověka mohly udivit, natož vyvést z míry. Události minulého týdne z Jižní Koreje však jasně demonstrují opak!
Nestává se často, že by se nějakému aktérovi podařilo svými kroky překvapit celou planetu, napříč všemi jejími spletitými dělícími liniemi. Pokus jihokorejského prezidenta Jun Sok-jola vyhlásit stanné právo v zemi, jež je brána jako symbol úspěchu demokratizačního hnutí v Asii, očividně překvapil Washington, Moskvu i Peking.
Mediální komentátoři tak tentokrát nebyli jedinými, kdo se v daném zmatku snažil vyznat a číst mezi (fakticky neexistujícími) řádky. A přestože celá záležitost s vyhlášením stanného práva prakticky skončila dříve, než začala, roztočila řetězec událostí, jejichž dopady mohou být dalekosáhlé a přesahovat hranice Jižní Koreje.
Stanné právo a stíny minulosti
Připomeňme, že vše začalo 3. prosince večerním televizním projevem Jun Sok-jola k národu, v němž tento vyhlášený zahraničně-politický jestřáb – ale mimo jiných i zastánce sblížení s Japonskem a překonání vzájemné „složité minulosti“ – ohlásil vyhlášení stanného práva v zemi. Jako důvod uvedl snahy opozičních sil, údajně napojených na Kimův režim v Severní Koreji, podkopat základy jihokorejské demokracie a prosperity.
V rámci zachování státnosti tak měla být přijata mimořádná opatření vyžadující udělení zvláštních pravomocí silovým složkám, včetně možnosti zadržet nebezpečné osoby bez přechozího soudního rozhodnutí, cenzurovat média či okamžitě zmrazit jakoukoli politickou činnost.
Nutno říci, že tato slova by jistě vyvolala zděšení prakticky všude, nicméně obyvatelé této dvaapadesátimilionové země ve východní Asii jsou na ně obzvláště citliví. I když je Jižní Korea považována za vyspělou demokracii, nese si s sebou dědictví autoritářských režimů – v jejich čele se střídali rozliční diktátoři, kteří nešli pro použití tvrdé síly vůči vlastnímu obyvatelstvu příliš daleko.
Stanné právo bylo v zemi vyhlášeno naposledy před pětačtyřiceti lety poté, kdy byl tajnou službou zavražděn prezident a generál Pak Čong-hui. Celá společnost se následně potácela v politické nejistotě, kterou zklidnil až postupný přechod k demokracii na konci 80. let. Jakkoli od těchto událostí uplynulo již mnoho vody, zůstávají stále v živé národní paměti Jihokorejců, i když značná část obyvatel je zná pouze zprostředkovaně – z vyprávění rodiny či školních učebnic.
Nepřekvapí proto, že lidé prakticky okamžitě a spontánně vyrazili do ulic hlavního města Soulu, kde se již – poněkud zmateně – houfovaly policejní a vojenské jednotky. Nečekanost daného vývoje pak potvrdily i příběhy vysokých politiků a armádních důstojníků a velitelů, kteří byli o situaci informováni až prostřednictvím médií a nevěděli tudíž, jak v nastalé situaci postupovat.
Nejnapjatější atmosféra panovala kolem budov Národního shromáždění, jihokorejského jednokomorového parlamentu, který vojenské jednotky obsadily. Zároveň s tím se však do budovy dle záběrů z vlastních sociálních sítí doslova „vkradli“ (přelézání přes ploty se stalo tu noc standardem) opoziční poslanci.
Jejich záměr byl jasný – využít článku 77 odstavce 5 jihokorejské ústavy, dle něhož může Národní shromáždění tento krok prezidenta přehlasovat a požadovat jeho ukončení. Tak se také nakonec stalo a celá záležitost byla po šesti hodinách u konce. Který je však podle aktuálního vývoje jen začátkem dalších nečekaných událostí.
Jun Sok-jol – persona non grata
Dopady tohoto pro všechny těžko pochopitelného kroku jihokorejského prezidenta zřejmě budou dalekosáhlé. Jun v době psaní tohoto článku čelí snahám politické opozice o zahájení procesu svého odvolání (impeachmentu), který prozatím blokuje jeho vlastní Strana moci lidu.
Prezidentova podpora je zřejmě i mezi vlastním „kmenem“ váhavá, o čemž ostatně svědčí prohlášení několika vůdčích osobností strany, které ještě během oněch kritických hodin veřejně označili prezidentův krok za protiústavní a závažnou chybu.
Dosud přitom zůstává nezodpovězena základní otázka, proč takto vůbec jednal. Jeho pozice nikdy nebyla lehká, ostatně ve volbách roku 2022 se mu podařilo zvítězit nad svým oponentem jen velmi těsně, což omezovalo jeho možnosti prosadit ambiciózní domácí i zahraniční agendu – připomeňme, že jihokorejský prezident získává pouze jeden pětiletý mandát bez možnosti opakování, což na něj vyvíjí vysoký tlak zapsat se do historie země jako úspěšný lídr.
