KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ | Aktuální pokusy o digitalizaci v podání koalice PirSTAN jsou všechno jen ne úspěch. Borci, co se kasali, že digitální agenda je jejich prioritou a devizou, v ostrých testech dosti selhávají. Nejdřív s digitálními občankami, aktuálně v chaosu finišuje podávání přihlášek na střední školy. Kdyby se tímto stylem spouštělo internetové bankovnictví v soukromých bankách, ekonomika by už zkolabovala.
Dříve nebo později se snad digitální přihlašování na střední školy rozjede bez problémů. Hned poté ale musí odstartovat debata, aby byla možnost si podávat neomezený počet přihlášek. Říká se tomu „klientský přístup“ a je to přesně to, co dělají soukromé firmy – ty jsou motivovány starat se o zákazníky a snaží se to zařídit tak, aby to pro ně bylo co nejkomfortnější.
V případě výběru školy to znamená dát co nejvíc šancí, a tím pádem omezit zbytečný stres dětí i rodičů. V systému, kde je pánem zákazník, tedy v tomto případě děti vybírající si školu, by měla existovat možnost podat neomezený počet přihlášek.
Každý má dva pokusy udělat povinnou státní část z matematiky a češtiny. Její výsledky by odešly všem školám, které si vybral. Pokud by školy požadovaly ještě svoji vlastní část přijímaček (pohovor, všeobecný přehled nebo studijní předpoklady), museli by je uchazeči absolvovat na všech školách, které si vybrali. Na to by stačilo vyčlenit nějaký čas, například dva týdny po termínu státních přijímaček.
Po zveřejnění výsledků o (ne)přijetí by se pak ti, kdo se dostali na víc škol, museli velmi rychle rozhodnout, kterou školu si nakonec vyberou. A poté by školy v následujících dnech postupně obsazovaly další místa podle výsledků a rozhodnutí uchazečů. Všechno by žádalo jen velmi rychlou reakci – studentů i vedení škol.
Stejným systémem ale už dnes fungují přijímací zkoušky na vysoké školy. Student se může přihlásit na libovolný počet škol. Všude musí udělat požadované přijímačky. Řada škol ovšem využívá jednotné testy, například SCIO. Ty stačí absolvovat jen jednou, a jejich výsledky pak rozeslat všem vybraným vzdělávacím institucím, které je uznávají.
Student má ale na složení zkoušek více pokusů. A na vybranou univerzitu si sám pošle výsledek z toho pokusu, který se mu nejlépe povedl.
Neexistuje žádný důvod, proč by stejně nemohlo fungovat i příjímací řízení na střední školy. Jen se tomu musí přizpůsobit vedení škol, státní CERMAT, který hodnotí výsledky státní části zkoušek, a příslušní úředníci.
Zákazníky jsou v tomto případě studenti a rodiče. Pro ně by měl systém fungovat a kolem nich se točit, zatímco ředitelé škol a úředníci jim jen nabízejí službu. Naprosto stejně jako ji nabízí vysoké školy nebo banky.
