KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ | Všichni s napětím očekávají, o kolik se v porovnání s předchozím rokem zdražilo letos v lednu. Nejen proto, že vláda snížila sazbu daně z přidané hodnoty u některých základních věcí včetně potravin a naopak ji zvedla u vybraných služeb. Česká národní banka, jejímž hlavním úkolem je o stabilitu cen dbát a v minulých letech, kdy jsme měli jednu z nejvyšších inflací v Evropě, se jí to opravdu nedařilo, ohlásila, že v lednu by se celkově neměly ceny zvednout o více než tři procenta.
Pokud se to ve čtvrtek, kdy Český statistický úřad zveřejní oficiální data, naplní, bude to jedno z nejmírnějších zdražování za poslední čtyři roky. Fakticky návrat do doby před érou rekordního vzestupu cen.
Na první pohled to z novinových titulků a komentářů ekonomů bude vypadat, že jsme se z éry zdražovacího excesu, kdy před rokem rostly ceny o rekordních 18 procent, vrátili plus minus k normálu.
Číslo, vyjadřující o kolik v lednu ceny vzrostly ve srovnání s předchozím rokem, ale neukazuje celou realitu.
Tou je fakt, že od pandemie covidu v roce 2020 jsou zboží a služby celkově dražší o 36,4 procenta. Komu za tu dobu nevzrostl příjem alespoň stejným tempem, je chudší než před třemi lety. A takových lidí je většina. Reálné platy se za tu dobu propadly o 13,2 procenta. To jsou data za první tři čtvrtiny loňského roku. Ta za celý rok 2023 ještě nebyla zveřejněna.
Výkon ekonomiky stagnuje. Podle aktuálních dat jsme se konečně dostali těsně na úroveň, kde jsme byli před covidem. Jsme jediná země z celé Evropské unie, kde za poslední tři roky ekonomika nevzrostla.
A v této pasti mezi zdražováním a stagnací teď začala Česká národní banka manévrovat a snižovat úrokové sazby. V přesvědčení, že ty nejhorší zdražovací časy máme za sebou a teď je naopak potřeba nižšími sazbami pomoci ekonomice k vyššímu růstu. Mimo jiné stavebnictví, které se zaseklo kvůli pádu hypoték, jež si lidé kvůli vysokým sazbám nechtěli brát a vyčkávají na jejich snížení.
To dilema řeší i další centrální banky. Na rozdíl od České národní banky jsou ale ostražité. Bojí se, aby předčasné uvolnění úroků a napuštění více peněz do ekonomiky znovu neroztočilo spirálu zdražování.
Ekonomie je především psychologie a funguje na očekáváních budoucnosti. A lidem se za ty poslední roky velkého zdražování usadilo v hlavě, že neustálé zdražování je něco jako nový normál. Situace, na niž se musíme adaptovat. Proto centrální bankéři na rozdíl od těch českých vyčkávají, až si budou jisti, že mají ceny skutečně pod kontrolou.
ČNB šla se sazbami prudce a rychle dolů. Na posledním zasedání je snížila o 0,5 procenta, když jeden z členů navrhoval dokonce pokles o 0,75 procenta.
Stalo se to, co se dalo očekávat. Po prudkém snížení úroků prudce oslabila koruna. Jestli se ještě před pár týdny ekonomové dohadovali, zda bude prolomena hranice 25 korun za euro, teď je je tato hranice nový normál. Koruna se dostala až na 25,30 za euro a prudce oslabuje i proti dolaru.
Je neslabší od jara 2022, kdy prudkým pádem reagovala na to, že se stal novým guvernérem České národní banky Aleš Michl. Pak ji několik měsíců musela centrální banka držet intervencemi, kdy masivně prodávala eura z rezerv.
Prudký pád koruny nás může vrátit zpátky do éry zdražování, protože zdraží dovozy. Pak je ale otázka, jak na takovou situaci bude Česká národní banka reagovat. Jestli se rozhodne bránit vyšším cenám tím, že znovu zvedne sazby. Nebo je naopak bude držet či dál snižovat, aby pomohla stagnující ekonomice, kterou ani letos podle odhadů nečeká žádný významný růst. Může také začít vyprodávat rezervy a korunu tím posilovat.
V této chvíli máme daleko k jistotě, že éra zdražování je za námi a vrací se stabilní ceny. O růstu životní úrovně nemluvě.
