ANALÝZA JANA ŽELEZNÉHO | Zděšení, nevěřícné kroucení hlavou a rychlá snaha přijít na to, jak se tam „ta čísla“ vůbec vzala… I takto by bylo možno shrnout prvotní reakce na Trumpem ohlášená cla, zasahující téměř všechny kouty světa, včetně těch neobydlených. Americký „Den osvobození“ se tak stal spíše dnem paniky! To platí dvojnásob pro asijské země, na něž mají opatření dopadnout obzvlášť tvrdě. Dosavadní reakce se různí – zatímco tamní američtí spojenci a partneři otevřeně vyjadřují ochotu vyjednávat, Čína se nezdráhá „opětovat salvu“ a pro mnohé překvapivě demonstruje svoji připravenost čelit Trumpovu tlaku. Vstoupí Asie, tento motor globální ekonomiky, do druhé obchodní války s Amerikou? Nebo se podvolí a přijme podmínky Bílého domu? A jaké příležitosti i hrozby pro ni celá situace skýtá?
Uvalit, či neuvalit odvetná cla na USA? To je otázka, jež se velmi intenzivně řeší ve všech hlavních městech světa, včetně těch evropských. Odpověď bez nadsázky ovlivní podobu globalizace a světového kapitalismu na následující dekády.
Přestože nás v české kotlině logicky zajímá hlavně reakce Bruselu, oči světa se daleko více upínají k Asii, především pak na Čínu. Její výtlak druhé největší ekonomiky světa a zároveň pozice aktéra, který platí za mocenského vyzyvatele Spojených států s vlastní představou o podobě budoucího mezinárodního pořádku, z ní totiž činí naprosto klíčového aktéra v celé této debatě. Jaký je tedy přístup čínského vedení?
Poučení z předchozích nezdarů?
Předem nutno poznamenat, že Peking se na Trumpův příchod připravoval již dlouho dopředu a to poměrně důkladně. Prezident Si měl zcela jistě v živé paměti Trumpovy pokusy o rozpoutání první obchodní války během svého prvního prezidentství. Tehdy ambiciózní blondýn rovněž hrozil komplexní přestavbou vzájemných obchodních vztahů pod hrozbou cel, i když jeho finální kroky zdaleka nebyly tak „drsné“, jako je tomu dnes.
Argumentace byla prakticky totožná – Čína využívá neférové obchodní praktiky, podhodnocuje svoji měnu, dopouští se krádeží amerického duševního vlastnictví a navyšuje tak americký obchodní deficit. Konkrétní kroky pak zahrnovaly několik kol celních přirážek s využitím tzv. Zákona o obchodu z roku 1974, které cílily především na průmyslové výrobky, stroje, elektroniku či produkty chemického průmyslu v hodnotě desítek miliard amerických dolarů.
Čína reagovala odvetnými cly na export amerických zemědělských produktů v čele se sojovými boby. Další eskalaci zabránilo přijetí „Fáze jedna“ vzájemné obchodní smlouvy, na jejímž základě se Trumpova administrativa uvolila zrušit část cel výměnou za čínský závazek zvýšit import amerického zboží a produkce v hodnotě dodatečných 200 miliard.
Daná story tehdy působila poměrně hororově. Nepřekvapí proto, že se již před lednovou inaugurací objevovaly zprávy o čínských delegacích, snažících se sjednat neoficiální schůzky s vysokými představiteli budoucí Trumpovy administrativy.
Peking, vědom si potíží, které by další podobné soupeření vyvolalo, vysílal signály o své připravenosti otázku „disbalance“ vzájemných obchodních vztahů otevřít. Tedy alespoň se tak tvářil. Nicméně reakce Pekingu na první salvu cel na čínské zboží ve výši 20 %, kterou prezident Trump spojil s proklamovanou pokračující výrobou a pašováním drogy fentanyl do Spojených států, působila velmi mírně až rozvážně.
Komunistické vedení země tehdy odmítlo přímý střet, omezilo svá verbální i písemná prohlášení na nezbytné minimum, jež by umožnilo si po asijském způsobu „zachovat tvář“, a přijalo poměrně nevýrazná odvetná cla ve výši 10–15 % na import americké ropy, zemědělské techniky a sojových bobů.
Nutno poznamenat, že se jednalo o zboží, které království středu může poměrně snadno získat i jinde – v případě ropy z Ruska a států Perského zálivu, zemědělské produkty mu rozsáhle poskytuje Brazílie nebo další asijsko-pacifické země jako Austrálie, Nový Zéland, Indonésie či Thajsko.
Studená čínská sprcha!
O to překvapivější se pro většinu pozorovatelů a zřejmě i Američany samotné jeví čínská odpověď na Trumpovu svým způsobem „mystickou“ tabuli z tiskové konference k jeho „Dni osvobození“.
Z ní bylo možno vyčíst, že prezident plánuje uvalit obzvláště tvrdá cla na své asijské obchodní partnery, přičemž Číně hrozí realita 34% celní přirážky na již existující celní omezení. Tento fakt pekingské vedení nenechal chladným, a výsledkem se stalo ohlášení odvetných cel na americké zboží ve stejné výši, s účinností pouhý den po vstupu v platnost těch amerických.
V početné skupině na místě přešlapujících aktérů, do nichž patří i EU, se království středu rozhodlo „nenastavovat druhou tvář“, ale vrátit úder s plnou rozhodností. Ve hře má navíc být i další omezení vývozu kovů vzácných zemin (na nichž je závislý technologický i chemický průmysl), kdy u řady z nich Čína platí za téměř monopolního dodavatele.
Očividně poněkud překvapený Bílý dům reagoval Trumpovovou hrozbou o uvalení dalších 50% cel na čínské zboží, pokud Peking svá odvetná cla nezruší. A protože se k tomu Čína nemá, USA od středy opravdu zavedou dodatečná cla. V době psaní tohoto článku se tak zdá, že je otevřená obchodní válka na spadnutí.
