Kateřina Haring vybudovala vlastní firmu, je čestnou prezidentkou Českomoravské asociaci podnikatelek, působí ve světové síti FCEM a roky podporuje ženy, aby věřily svému talentu. V rozhovoru sdílí zkušenosti z podnikání, okamžiky pochybností i sílu ženské spolupráce. Mluví o tom, proč je důležité zviditelňovat malé příběhy a proč by si ženy měly navzájem dávat více šancí.
Vaše podnikatelská cesta začala v době, kdy ženské podnikání tvořilo ještě výraznější menšinu než dnes a rozhodně se o něm nikde moc nemluvilo. Co bylo tehdy pro vás nejtěžší?
Nejtěžší pro mě bylo najít dostatek ženských vzorů. V mém okolí byli téměř výhradně muži. Ano, některé ženy podnikaly, ale byly vidět hlavně ty, které měly velké firmy, a jejich příběhy byly úplně jiné. Jiné prostředí, jiné podmínky. Neměla jsem se s kým ztotožnit, i když jsem hledala. Muži k podnikání přistupovali jinak a jejich názory se mnou nerezonovaly. Cítila jsem, že to přece musí fungovat i jinak. Často byli tvrdí, bez empatie a bez pochopení všeho, co ženy běžně řeší. A oni se pak divili, proč vůbec nad některými věcmi přemýšlím.
Založila jste firmu Dynamic Group a mnoho let jste vedla veletržní a výstavní projekty v mezinárodním prostředí. Co vás podnikání naučilo o lidech a o sobě samé?
Že jsem na sebe až moc tvrdá. To se teď snažím změnit. Byla jsem k sobě přísná a jen máloco jsem si dokázala odpustit — své chyby, omyly, drobná pochybení. Neustále jsem je analyzovala, vracela se k nim a ptala se sama sebe, kde se stala chyba. Paradoxně jsem však k lidem kolem sebe byla mnohem chápavější než sama k sobě. Postupně jsem také pochopila, že ne všichni to myslí stejně dobře jako já. Ne každý vám laskavost oplatí a občas vám v rukou zůstane i pomyslný černý Petr. Někteří mou dobrotu vnímali jako slabost. Dnes tomu ale říkáme empatie a naslouchání — hodnoty, které se firmy učí žít.
Jste prezidentkou Českomoravské asociace podnikatelek a manažerek (ČMAPM), nejstarší české organizace podporující ženy-podnikatelky, a zároveň viceprezidentkou světové organizace FCEM, která sdružuje podnikatelky z více než 120 zemí. Jak vás působení v těchto mezinárodních ženských sítích obohatilo?
Jsem dnes už „jen“ čestnou prezidentkou. Do ČMAPM jsem vstoupila ve chvíli, kdy jsem hledala ženské vzory a inspiraci pro sebe. Zajímalo mě, jak to dělají jiné ženy a co stojí za jejich úspěchem. A to platí dodnes, protože si myslím, že není malých příběhů. Tyto komunity mi stále dávají spoustu inspirace i pokory — ukazují mi, jak různorodá kombinace dovedností a talentů může vést k úspěchu, životnímu naplnění a spokojenosti. Vždy je pro mě inspirativní sledovat mladé podnikatelky: jak pracují, jaké mají názory, jak řeší výzvy. A u těch starších a zkušenějších často slyším totéž, jen v jiných kulisách. Obohacuje mě to, protože si díky tomu uvědomuji, že díky těmto setkáním neustrnu na stejných názorech — nutí mě to neustále se učit a posouvat dál. Pořád vidím i to, co všechno ještě neumím.
V jednom z vašich textů mluvíte o hledání správného směru a o odvaze zkoušet. Co byl váš největší „aha moment“ v podnikání?
Aha moment? Asi jich bylo hodně, i když si nevybavuji žádný zásadní. Navíc mám tendenci ty špatné věci zapomínat. Celkově mě ale vždy znovu překvapí nepoctivost, neloajalita nebo neupřímnost. Pokud bych měla něco označit za skutečný aha moment, pak je to poznání, že podnikání opravdu funguje, když tomu věříte, jdete za tím a makáte. Ale jsou i chvíle, kdy to prostě nejde, přestože děláte maximum, můžete se rozkrájet a necháte v tom duši. Ve skutečnosti je rozdíl mezi těmito dvěma póly velmi malý. Je potřeba pořád zkoušet dál.
Po pandemii i konfliktech na východě Evropy se váš byznys výrazně změnil. Jak jste dokázala přetavit krize v nové příležitosti?
Nevím, zda se mi to podařilo. Hledala jsem, zkoušela a dodnes si nejsem jistá, jestli jsem to skutečně našla. Ale myslím, že už vidím světlo na konci tunelu. Ostatně právě o tom chystám knihu. Vyzkoušela jsem snad všechno možné a všechno působilo slibně a nadějně — doslova sluníčkově. Byla to spousta projektů, zkušeností, proher, času, energie a peněz. A také mnoho chvil, kdy jsem začínala ztrácet víru a sama sebe se ptala, co dělám špatně. V tu chvíli si uvědomíte, že rady ostatních, byť úspěšných, ne vždy fungují. Každý jsme jiný, v jiné fázi, jiných souvislostech a podmínkách, a rady zkrátka nejde unifikovat. Ale ty nové příležitosti přicházely právě díky ČMAPM a FCEM. Hodně lidí mi říkalo, že se na to mám vykašlat. Nemohla jsem, bylo tam mé srdce.
Dlouhodobě podporujete ženy v podnikání – mentoringem, networkingem i tím, že jim dáváte prostor ve svém podcastu Podnikatelka. Co vás na ženské energii v byznysu nejvíc fascinuje?
Chci dávat ženám šanci. Podporovat je. Chci ukazovat, že i finančně malé podnikání je hodnotné a důležité. Chci ženy stavět „na pódium“, do světel reflektorů, aby jejich příběhy byly vidět a slyšet — protože právě to inspiruje ostatní. Sama jsem po tom toužila, ale dlouho jsem byla vnímána jen jako „malá podnikatelka“. I proto dělám všechny aktivity, které ženy zviditelňují. Jen tak v sebe více žen začne věřit, uvědomí si své schopnosti a my je následně uvidíme i na důležitých rozhodovacích pozicích. Díky tomu se jich více dostane do velkých firem, do správních rad, do boardů. Je naší povinností — nás, které už jsme ušly kus cesty — poslat ten pomyslný výtah zpátky dolů, aby se mohly dostat nahoru i další ženy. Jen tak nás bude víc. Jsme schopné a nemusíme nic dokazovat tím, že si obrazně řečeno oblékneme pánské kalhoty, role nebo vlastnosti. Potřebujeme si jen dávat více příležitostí. Jsme jiné než muži, ale právě díky tomu se s nimi skvěle doplňujeme.
Účastnila jste se setkání s mladými ženami v programu Women in Tech od Huawei. Co vás na nich nejvíce zaujalo?
Mám k Women in Tech velký respekt. Pořád mi nejde do hlavy, jak to dokážou. Pro mě je to trochu španělská vesnice, i když se považuji za celkem schopného uživatele všech důležitých novinek. Často se účastním podobných setkání i na zahraničních konferencích a musím říct, že mám pocit, že to, jak to děláme u nás v Česku, je opravdu na vysoké úrovni — nebojím se říct, že patříme ke špičce. V mnoha evropských zemích se stále jen diskutuje o tom, jak dostat do technologií více žen. y to reálně děláme a máme jich hodně. Nejvíce ze všeho mně ale zaujalo to, že i o složitých věcech dovedou mluvit jednoduše a nechybí jim pokora.
Co podle vás ženy v technologiích potřebují nejvíc – odvahu, podporu, technické vzdělání, nebo kvalitní mentory?
Potřebujeme více role models, a to i na nižších úrovních, které nejsou tolik vidět. Aby bylo jasné, že to celé má smysl a že úspěch není jen o tom vymyslet něco bombastického, co používá celý svět. Mentorky a mentoři jsou určitě také velmi důležití, ale aby jich bylo víc, musí být především více vidět.
Kdybyste účastnicím měla dát jednu jedinou radu do dalších let, jaká by to byla?
Never give up! Vykašlete se na kecy a na předsudky ostatních, na stereotypní myšlení. Když víte, že můžete, tak do toho musíte jít. Nepochybujte! Zvedněte se a běžte to udělat!
