Cítil jsem se provinile, komentuje soudce Czernin schůzky s nejvyšším státním zástupcem Zemanem

Soudce Okresního soudu v Mladé Boleslavi (OS) Jan Czernin se ohledně schůzek s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem, na nichž měl Zeman řešit soukromé problémy jeho známého podnikatele, neobrátil ani na ministry spravedlnosti, ani na policii. Jak vyplývá z jeho prohlášení pro Českou justici, cítil se provinile a pro trestní oznámení neměl dost indicií.

Mladoboleslavský soudce Jan Czernin požívá v justici pověsti slušného člověka. Jeho prohlášení, v němž popsal nestandardní zájem nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana o zprostředkování dohody mezi Czerninovým příbuzným Karlem Eugenem Czerninem a podnikatelem Petrem Habersbergrem, proto nelze brát na lehkou váhu. V prohlášení z 28. října minulého roku popsal události, které se měly odehrát v roce 2014 a podpořil je také archivovanými textovými zprávami.

Z prohlášení vyplývá, že zájem o schůzky v soukromé věci projevoval jednostranně Pavel Zeman, který také sliboval opatřit si o případu informace z trestního řízení. A také o něm měla být i na jedné ze schůzek řeč. Konkrétně 14. listopadu 2014 v bytě Jana Czernina, kdy měl Zeman sdělit „určité informace o trestním řízení“.

Jedná se o trestní řízení, které v témže roce započala policie proti dvěma úřednicím pražského magistrátu, které na konci devadesátých let vydaly Josefině Czerninové osvědčení o československém občanství, čímž otevřely cestu k částečné restituci majetku jedné z větví rodu Czerninů.

Obě úřednice však opakovaně osvobodily soudy. V září 2019 dokonce soudkyně Městského soudu v Praze Eva Brázdilová při dalším zprošťujícím rozhodnutí konstatovala, že trestní řízení bylo zahájeno „naprosto účelově“ a právě proto, aby bylo zvráceno rozhodnutí úřednic o občanství Josefiny Czerninové. Údajně se tím policie, ani státní zastupitelství řízení nijak netajily.

Proti zprošťujícím verdiktům soudů však opakovaně intervenoval nejvyšší státní zástupce, jehož dovolání vždy vyhověl Nejvyšší soud. Městský soud v Praze v září minulého roku nakonec uložil oběma úřednicím mírný podmíněný trest.

Osud úřednic

Právě osud obou úřednic byl důvodem, proč se podle svých slov soudce Czernin obrátil na veřejnost. „Na veřejnost jsem se s událostmi obrátil až nyní, protože jsem doufal, že budou úřednice magistrátu osvobozeny i přes podaná dovolání a nebude tak nutné se na veřejnost obracet právě proto, že jsem si byl vědom toho, že by důvěryhodností justice otřásly,“ uvedl Jan Czernin v odpovědi pro Českou justici.

Proč se ovšem soudce, právně vzdělaný člověk, neobrátil na policii, popřípadě na ministra spravedlnosti coby kárného žalobce, který může jako jediný podat kárnou žalobu na nejvyššího státního zástupce? K trestnímu oznámení neměl Czernin dostatek informací. „Ve věci setkání s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem jsem se neobrátil na ministra spravedlnosti ohledně možného kárného provinění, protože jsem první setkání nepovažoval za tak významné, že by kárným proviněním mohlo být. Při druhém setkání jsme hovořili o informacích o trestním řízení proti úřednicím magistrátu známých z tisku a po třetím setkání, kdy jsem sice podnět Pavla Zemana k dohodě rodiny Czerninů s p. Habersbergerem s ohledem na souvislosti zcela zavrhl, jsem se přesto sám určitým způsobem cítil provinile, že se tyto schůzky vůbec uskutečnily,“ uvedl pro Českou justici Czernin.

To je ovšem problém, neboť svým postupem soudce zmařil možnost ve věci kárné řízení podat. Uplynula totiž objektivní, dvouletá lhůta pro podání kárné žaloby. Pokud by byl schválen záměr zákona o státním zastupitelství, který podporují nátlakové zájmové skupiny a zájmový spolek Unie státních zástupců, byl by Pavel Zeman v podstatě nepostižitelný. Jejich záměr zákona totiž počítá s tím, že by nejvyššího státního zástupce bylo možné odvolat pouze prostřednictvím kárného řízení. Ukazuje se zde na praktickém příkladu mezera takového návrhu.

Soukromá věc nejvyššího státního zástupce

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman v reakci na prohlášení odmítl, že by se dopustil čehokoliv nezákonného a věc označil za soukromou věc, kterou nebude komentovat. Mluvčí zájmového spolku státních zástupců Unie státních zástupců Ondřej Šťastný pak pro Seznam Zprávy taktéž označil Zemanův lobbing za „údajné soukromé aktivity nejvyššího státního zástupce“.

Problém je, že nedávno schválený Etický kodex státního zástupce popisuje, že státní zástupce je státním zástupcem 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. V článku kodexu o důvěryhodnosti se v prvním odstavci píše, že „státní zástupce si počíná při výkonu své funkce i v osobním životě tak, aby nezpochybňoval důvěryhodnost své osoby ani důvěryhodnost státního zastupitelství“. V druhém odstavci pak, že „státní zástupce při výkonu funkce i v osobním životě dává najevo, že dodržování právních předpisů je pro něj důležitou hodnotou“. A konečně v odstavci třetím, že „státní zástupce nesmí zpochybnit svou důvěryhodnost tím, že se bude odvolávat na svou funkci ve věcech, které s výkonem funkce státního zástupce nesouvisejí“ a že „státní zástupce též nesmí zneužít k soukromým účelům informace, které se dozví při výkonu své funkce“.

Předmětem schůzek, které podle předložených textových zpráv vyvolával Pavel Zeman, byla přitom záležitost, která se týkala zájmů podnikatele Habersbergera, kterého média označují za Zemanova známého. Jeho podnikání se dotkla restituce pozemků v důsledku již zmíněného rozhodnutí dvou úřednic. A Zeman se prostřednictvím soudce Czernina snažil lobbovat za jeho zájmy, konkrétně ve prospěch dohody mezi podnikatelem Habersbergerem a příbuzným soudce Karlem Eugenem Czerninem.

Vedle již zmíněného etického kodexu státního zástupce, existuje pak poměrně ucelená judikatura kárných senátů ohledně narušení důvěryhodnosti státního zastupitelství v důsledku soukromých aktivit státního zástupce. Naposledy kárný senát potrestal třeba státní zástupkyni, která v obavě o zdraví nemocné dcery v rizikovém těhotenství volala své kolegyni, aby zjistila okolnosti zatčení jejího manžela. Kárný senát také shledal kárné provinění dokonce v parkování soukromým vozem na služebním parkovišti, což lze, v porovnání s opakovaným lobbingem a sdělováním informací z trestního řízení v soukromé věci, považovat za rozhodně lehčí kárné provinění. Mimochodem, onen státní zástupce v reakci na rozhodnutí kárného senátu, který shledal jeho kárné provinění v „nekalém parkování“, aniž by ho ovšem potrestal, rezignoval na vedoucí funkci.

Článek vyšel původně na webu Česká justice. 

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital