Na doktora do Brna. Proč bylo pro rakouské politiky tak atraktivní „studium“ na Mendelově univerzitě

Mendelova univerzita pod vedením současné kandidátky na prezidentku Danuše Nerudové měla nečestným způsobem pomáhat k doktorským titulům zájemcům zejména z Rakouska a Německa. I když stále není úplně zřejmé, zda o tom Nerudová jako rektorka věděla nebo tomu mohla zabránit, celý případ vrhá stín na celé vysoké školství v Česku. Některé rakouské agentury zcela běžně inzerují, že za poplatek v řádu desetitisíců euro můžete v České republice nebo na Slovensku získat titul doktora, aniž by vás to příliš bolelo.

Hned na začátku je třeba říci, jak to s doktorským (nebo doktorandským) studiem vlastně funguje. Pokud kdokoliv dokončí vysokou školu a chtěl by získat doktorský titul, může absolvovat ještě tříleté až čtyřleté studium v některém z programů vypsaných fakultami univerzit.

Jestliže tedy chce například absolvent Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity být doktorem v oboru molekulární biologie, účastní se pod vedením svého školitele běžného výzkumu, včetně práce v laboratoři. Takovým studentům se říká doktorandi. A doktorand pak na závěr studia skládá dvě zkoušky, které rozhodnou o tom, zda se z něj stane doktor.

Jednak je to běžná ústní zkouška, jednak obhajoba disertační práce, kterou musí vypracovat a jejíž úroveň posuzují příslušní oponenti z řad akademických pracovníků.

Je tedy fakticky nemožné, aby se doktorem v oboru například parazitologie nebo molekulární biologie stal někdo, kdo na fakultu přijede jednou za rok, nikdy nedržel v ruce zkumavku a neví, kolik má klíště nohou.

U některých jiných vědeckých oborů, jejichž součástí nejsou praktické experimenty, to ale tak složité být nemusí. A příkladem je pravě ekonomie, kde se v laboratoři nepracuje.

sinfin.digital