Bublina na trhu nemovitostí? Nesmysl. „Je tu stále dost hladových vlků, až polovina investorů nakupuje za hotové,“ říká Petr Beneš z Wood & Company

Ceny bytů v Česku v úvodu roku vzrostly téměř o pětinu – a sen o vlastním bydlení se pro řadu lidí stal ještě vzdálenějším. Podle obchodního ředitele investiční společnosti Wood & Company Petra Beneše přitom nelze příliš počítat s tím, že by se ceny v dohledné době snížily – navzdory tomu, že Česká národní banka připouští, že jsou až o čtvrtinu nadhodnocené. „ČNB ale vychází z modelů, které platily před deseti lety, dnes už jsou nefunkční. Až polovina investorů totiž nyní kupuje rezidenční bydlení bez hypotéky, cash. A nejedná se o mladé rodiny jako před lety, ale o velké institucionální investory. Na trhu je tak i při současných cenách stále dost hladových vlků, kteří si ty byty rádi koupí,“ vysvětluje Beneš. Ale mluvíme spolu i o řadě dalších témat.

Na trzích vidíme bubliny, nebo alespoň malé bublinky, téměř ve všech třídách aktiv – od komodit přes nemovitosti a kryptoměny až po akcie. Jak v takovém prostředí hledáte nové příležitosti?

Vracíme se ke kořenům. Máte pravdu, že finanční trhy se v poslední době proměnily, do jisté míry to souvisí se změnou technologií. Díky nim dnes může kdokoliv investovat prostřednictvím mobilního telefonu a pro řadu lidí se investování stává hrou. Tito noví investoři ale neinvestují podle nějakých fundamentů, ale spíše se řídí emocemi – a zážitky. A jak vidíme, dokud na trhu panuje euforie, nakupují.

Příležitosti vidím v tom investovat opět podle fundamentů, dívat se na trh z nadhledu, z helikoptéry. Je zásadní si uvědomit, zda je růst na burze tažený euforií a emocemi, které s příchodem řady nových retailových investorů rostou, anebo fundamenty, na které se soustředí zase větší, institucionalní investoři. Ne vždycky se ale tyto dva pohledy na růst daří oddělit úplně zřetelně.

Kde je růst základě emocí podle vás nejviditelnější?

Typicky jde o bitcoin, to je čistě emoční záležitost. Pokud by se investoři řídili fundamenty, reálnou hodnotou, kterou bitcoin má, nikdy by nemohl přijít tak prudký růst, jakého jsme nedávno byli svědky. Nejde ale jen o kryptoměny, na akciových trzích jsme zase viděli příběhy jako Gamestop – a i tyto „meme stocks“ jsou spíše výsledkem hry a emocí.

Říkáte, že musíme sledovat trh z helikoptéry – z té ale v poslední době padají peníze. A dokud to tak bude, trh může být výrazně pokřivený a nalézání příležitostí ještě obtížnější.

To máte do jisté míry pravdu. Zároveň je ale otázka co by následovalo, pokud by centrální banky uvolněnou měnovou politiku změnily a začaly peníze z trhu stahovat. To nás sice v nejbližší době nečeká, protože během předchozí krize z roku 2008-9 se centrální banky s touto politikou dost spálily. Tehdy to, jestli si vzpomínáte, byla krize likvidity, nedostatku peněz na trhu, banky si nepůjčovaly ani mezi sebou navzájem. A to vedlo k takovým problémům, že centrální banky od té doby zastávají politiku, že jakýkoliv problém řeší vydáním nových peněz.

Pokud by centrální banky zastávaly tehdejší politiku i nyní, byla by to pro finanční trhy velká rána. V takovém případě si dokážu představit, že by se ceny aktiv dramaticky propadly – a to by mohl být dlouhodobý strukturální problém. Na druhé straně, pokud vydrží současná expanzivní politika centrálních bank, a zatím to vypadá, že nějaký čas vydrží, pak se může dařit i zmíněným emočním investicím, mimo jiné bitcoinu.

V poslední době na trhy přichází, jak jste zmínil, řada nových retailových hráčů. Vidíte v tom rizika?

Ještě na škole mě učili, že v předvečer velké hospodářské krize v USA měli na burze zainvestováno téměř všichni Američané – bez ohledu na to, zda měli nějaké finanční vzdělání a finanční background. A krach přišel právě ve chvíli, kdy zainvestoval poslední Američan. To zmiňuji jen jako analogii, nicméně přijde mi, že popularita investování i dnes dosahuje podobných úrovní.

Upřímně řečeno, trochu z toho obavy mám, na finanční trhy se v poslední době dostává celá řada hráčů, kteří namísto valuačního přístupu preferují přístup emoční. A právě jich, kteří ty současné bubliny na trhu nejpilněji nafukují, se jejich splasknutí dotkne nejvíc.

Neleží část práce a odpovědnosti i na etablovaných finančních institucích, aby tento typ, často mladých, investorů finančně vedli – a především aby našli jazyk, kterým s nimi budou komunikovat?

Je to tak, měli bychom se poučit. A také se o to snažíme, nedávno jsme například spustili novou robo-advisory platformu Portu.cz a podle dat, které máme k dispozici, se nám daří oslovovat stále širší veřejnost – včetně mladých lidí. Ten produkt je určitým kompromisem, na jedné straně tam není možnost investovat do nějakých zaručených „tutovek“, které naoko slibují jistotu rychlého desetinásobku, na druhé straně si to zachovává odbornou úroveň – a neumožňuje to lidem bezhlavě spekulovat.

Uhlíková daň v důsledku podpoří efektivitu

Jak byl investiční byznys Wood & Company zasažený koronavirem?

Méně, než byste nejspíš čekal. Protože naši klienti jsou většinou afluentní, bohatší, tak během covidu měli víc času na investování. I proto se nám loňský rok hodně povedl, pro investory nebyla pandemie překážkou – naopak, ta doba pro ně vytvořila řadu investičních příležitostí. Takže v kombinaci toho, že klienti měli najednou více času a že akcie loni na jaře výrazně klesly, tak kdo tehdy nastoupil, vydělal desítky, stovky procent. Pro správce aktiv a pro investiční banky to byla doba plná příležitostí.

Indexy se po propadu z loňského jara, který jste zmiňoval, velmi rychle zotavily. Možná až příliš rychle, vzhledem k tomu, že koronavirus stále není za námi.

Ano, protože investoři si rychle uvědomili, že současná krize není strukturální, ale jednorázová. Jinými slovy, stejně rychle jako krize přišla, tak také odezní. Nyní nejde o to, že by praskla technologická bublina jako na přelomu století nebo hypoteční bublina jako v roce 2008. Loňský rok se odehrál kvůli jednorázovému faktoru, který až odezní, vše se vrátí – nebo vrátilo – do starých kolejí.

Některé důsledky pandemie ale strukturální a trvalé být mohou – a tak se také jeví. Například zkracování dodavatelských řetězců a fenomén deglobalizace, které částečně stojí za současným růstem cen komodit.

Z mého pohledu je to narušení řetězců jenom dočasné. Pokud vedete průmyslovou firmu a potřebujete ropu, tak ji zkrátka odněkud dovážet musíte. Velká řada odvětví je závislá na tom, že globalizace bude stále pokračovat, že se bude globálně přesouvat zboží, práce, kapitál… Co se možná změní a zlepší, bude efektivita. Tedy že svět bude globalizovaný v oblastech, kde to dává smysl – ale už nebudeme kupříkladu dovážet jablka z Nového Zélandu do Česka.

Osobně ale nevěřím tomu, že by se velké státy měly uzavřít, že by měly stanovit velká dovozní a vývozní cla a tarify. Globální volný obchod je nejefektivnější cestou vpřed, která vytváří přirozenou motivaci a tlak na efektivitu. Protekcionismus, který jsme viděli třeba v USA za Trumpa, byl, myslím, tažený spíše politikou než ekonomickou realitou.

Zmiňujete potřebu oprostit se od cel a tarifů. Jak do toho myšlenkově zapadá evropský Green Deal, který počítá mimo jiné i se zavedením uhlíkové daně pro import zboží, jež bylo vyrobené bez ohledu na životní prostředí?

Je pravda, že zelená regulace se projeví v celé řadě odvětví a může také prodražit výrobu a služby. Na druhé straně osobně považuji ekologii za jeden z klíčových faktorů pro náš budoucí rozvoj. Z mého pohledu tak jde o rozumnou, efektivní globalizaci – o to, že je zbytečné převážet zbytné suroviny přes půl světa. Pokud se na takový import uvalí nějaká daň, třeba se nad tím alespoň lidé zamyslí a přiměje je to k tomu, aby zefektivnili lokální produkci.

Neznamená uhlíková daň další tlak na snížení konkurenceschopnosti Evropy?

Může to tak být. Já ale věřím, že postupem času se k ekologickým závazkům přihlásí všechny světadíly. Evropa jde možná jako lídr dopředu – a ano je možná úsměvné, že se tu jako Evropané chováme ekologicky, třídíme odpady a v Číně zatím staví nové uhelné elektrárny a těží bitcoin.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • O tom, že někdo odvážný krok k ochraně klimatu jako první udělat musí.
  • O tom, že hypotéky sotva budou dostupnější.
  • O tom, kdo skupuje byty v Česku.
sinfin.digital