Ve čtvrtek 6. října se do Prahy sjedou vrcholní státníci více než čtyř desítek evropských zemí, aby ustavili „evropské politické společenství“. Bude to do značné míry formalita, od půldenního setkání nelze očekávat přelomová rozhodnutí. Důležitý bude sám fakt, že všechny tyto země budou zastoupeny na nejvyšší úrovni v jednu chvíli, na jednom místě a s vysokou pravděpodobností tak posvětí vznik „evropského politického společenství“ (EPS).
Pro nás je významné také to, že nový útvar na evropské politické šachovnici bude provždy spojován s Prahou. Co na tom, že je to důsledek shody okolností, protože Česko v tomto pololetí zrovna předsedá Evropské unii; nejde tedy o splnění nějakého českého politického záměru nebo snad toužebného přání. Je však důležité, že v kontextu ruské agrese proti Ukrajině má tento projekt celkem jasný a pozitivní smysl.
S nápadem přišel letos 9. května francouzský prezident Emmanuel Macron. Ruská invaze trvala něco přes dva měsíce a Ukrajina se stále hlasitěji dožadovala jasné perspektivy členství v Evropské unii. Podobné požadavky zněly z Moldavska a Gruzie.
V projevu k Evropskému parlamentu při slavnostní příležitosti „dne Evropy“ Macron otevřeně spojil svůj návrh s myšlenkou „evropské konfederace“, kterou v roce 1989 reagoval jeho předchůdce Francois Mitterrand na rozpad východního bloku a emancipaci bývalých sovětských satelitů. Podobně jako tehdy je zde patrná snaha na jedné straně udržet politickou či hodnotovou jednotu obdobně smýšlejících evropských zemí, a na druhé nedopustit živelné rozšiřování samotné Evropské unie.
K Macronovu nápadu se postupně přihlásila většina vlád zemí EU a šéfové jejích institucí. Reakce východních členů byla ovšem vlažná; přece jen ho podezírali, že má být jakousi náhražkou za plnohodnotné členství zejména pro Ukrajinu v době, kdy tyto státy včetně ČR jasně podporovaly aspirace Kyjeva.
Macron a další západní lídři naopak naléhavě opakovali, že příslušnost ke „společenství“ není nějakou alternativou k členství v EU, ale naopak krokem k jeho naplnění. Na červnovém summitu ostatně všichni jednomyslně schválili pro Ukrajinu status kandidátské země, což původně mnozí neměli v úmyslu – vývoj ruské agrese a zejména ukrajinská reakce na ni je k tomu přiměly.
