Vědci zkoumají výsledky romských školáků v testu inteligence. Upozorňují, jak je znevýhodňuje

 FOTO: Profimedia

Marek Kerles

28. 07. 2020 • 13:00
Psychologové ze Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity zkoumají, které části testu inteligence jsou ovlivněny specifiky života romských školáků na prvním stupni základní školy. I když může takový projekt vyvolávat v Česku řadu protichůdných, možná až xenofobních reakcí, podle jeho autorů nejde o žádnou snahu zvýhodnit Romy na úkor většinové populace. Naopak. Romské děti by podle nich s pomocí výsledků tohoto projektu měly dostat v testech stejnou šanci jako ostatní. „Psychologické testy jsou ovlivňovány kulturou a jazykem. Zkoumáním otázek můžeme docílit toho, aby test takzvaně kulturně nestranně diagnostikoval právě romské školáky,“ řekla v rozhovoru s INFO.CZ Alena Kajanová z Ústavu sociálních a speciálně pedagogických věd ZSF JU.

Můžete konkrétně vysvětlit, o co vlastně jde?

Jedná se o výzkum jednoho mezinárodního psychotestu, který byl nedávno vydán i v České republice. A my zkoumáme, jak se onen překlad hodí pro diagnostiku romských dětí. Cílem našeho projektu je vyhledat a upozornit na chyby či spíše nepřesnosti v testu, které by mohly častěji poškozovat právě romské školáky. Konkrétně přitom chceme vytvořit jakýsi manuál pro psychology, aby tato konkrétní specifika testu znali.  

Jak může test inteligence, tedy například různé logické úlohy, poškozovat Romy nebo kohokoliv jiného?

Testy ale přece neobsahují jen logické hádanky nebo otázky. Velká část jejich obsahu je jazyková, zjišťuje například i slovní zásobu, schopnost porozumět textu zadání nebo vytvářet slovní spojení. A právě zde mohou kulturní specifika v nastavení testu znevýhodňovat. Jestliže se například v americké verzi rozebírá věta, že na severním pobřeží řádil hurikán a že se kvůli tomu odstěhovali do vnitrozemí, jedná se o sdělení, které třeba desetiletému českému školákovi nemusí být srozumitelné, protože s tímto slovem se nesetkává. Navíc, co to je z jeho pohledu vnitrozemí? Proto kdyby byla v testu nahrazena tato věta jinou větou s podobným obsahem, ale se zohledněním národního specifika, tak by v této otázce neskóroval hůře než američtí vrstevníci. To, že když se test překládá, že se mírně upravuje, není specifikum jen pro Českou republiku, ale je to standardní procedura na celém světě.

Snadno lze argumentovat tím, že pokud člověk nemá dostatečnou slovní zásobu nebo není schopen komunikovat, tak mu test prostě ukáže horší výsledek. Proč by měli mít Romové v tomto směru nějaká specifika?

Romské děti ze sociálně vyloučených lokalit, a o ty se především jedná, mají opravdu oproti většinové populaci obvykle menší slovní zásobu. Ale jednotlivé stupně testu dopředu počítají s určitou slovní zásobou pro dítě určitého věku, což ty neznalé znevýhodňuje. Pak ten test ovlivňuje slovní zásoba na úkor přesnosti ve zkoumaných schopnostech. Řada romských dětí také při skládání slov z písmen použije romské slovo, což diagnostik může vyhodnotit jako chybný postup řešení, přitom by stačilo doporučení na doplňující otázku, jestli toto slovo opravdu něco znamená a jestli by byl také schopný vytvořit stejným postupem české slovo. A pak je tu problém s vytvářením slov stejného, podobného nebo naopak opačného významu, což testy často obsahují. 

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?

Třeba když mají romské děti říct synonyma ke slovu máma, v řadě případů řeknou bába, což test vyhodnotí jako chybu. Ale romské děti to tak skutečně chápou, protože v jejich rodinách opravdu děti často vychovávají babičky, které jsou pro ně druhými matkami. Nejen z romského pohledu je tak toto synonymum napsané dobře, ale české vydání tuto možnost nenabízí, protože to pro nás není typické. A takových příkladů můžeme najít mnohem více a je dobré na ně upozornit.

Z laického pohledu to může vypadat, že připravujete speciální test inteligence pro Romy, zatímco většinová populace se bude testovat jinak. Není to tak?

Je to mnohem jednodušší! Test zůstává pořád jeden, ale práci s ním můžeme upravit tak, aby vyhovoval nejen našemu kulturnímu prostředí. Nebude to žádná odlišná verze, ostatně tímto testem se diagnostikují kognitivní schopnosti všem, a to od čtyř do sta let. Jde o to, že když žijete jako romský školák v prostředí s odlišnými zvyklostmi, pak můžete v testu s překladem pro většinovou populaci některým otázkám hůře porozumět, nebo na ně odpovědět trochu jinak, než očekává diagnostik. A přitom nemusíte být vůbec nutně méně inteligentní, akorát test není sestrojen tak dobře, aby zachytil logické uvažování romského školáka. 

Říkala jste, že romské děti mají většinou menší slovní zásobu a to je pak znevýhodňuje. Není to ale chyba rodičů? A neměla by tedy snaha o změnu směřovat spíše vůči rodičům? 

S tou slovní zásobou je to složitá otázka. Je ale zajímavé, že řadě dětí opravdu ovlivňuje slovní zásobu televize, když běží v rodinách prakticky pořád. Byla jsem ale nedávno v rodině, v níž se děti vyjadřovaly, s nadsázkou řečeno, snad až akademicky. A pak jsem přišla na to, že rodiče mají většinou jako kulisu zapnutý zpravodajský kanál ČT24. U dalších dětí jsou zase velkým zdrojem slovní zásoby telenovely nebo akční pořady, a ty se samozřejmě budou vyjadřovat jinak. Prostředí vždy ovlivňuje dítě. 

Každopádně bychom podle mého názoru neměli, konkrétně třeba v těch inteligenčních testech, mávat rukou nad tím, že děti jsou třeba psychicky zanedbané kvůli chování rodičů a oni tedy za všechno mohou. Když jsme třeba zkoušeli test v jedné exkludované lokalitě, tak nám jako antonymum slova koupit většina dětí řekla slovo ukrást. Přitom jedinou uznatelnou variantou je slovo prodat. Ale když se nad tím opravdu do detailu zamyslíte, je to opravdu takový nesmysl? Není možné z ryze logického hlediska jako slovo opačného významu ke slovu koupit použít také slovo ukrást? Test to ale automaticky vyhodnotí jako chybu, protože zkoumá ustálenou formální logiku. Vydavatelé, kteří test vytvářejí, se na rozdíl od těchto konkrétních dětí s tímto ve svém okolí nesetkávají a nedokážou proto tímto způsobem v otázkách uvažovat. Samozřejmě je smutné, když děti takto odpovídají, ale to nevypovídá o jejich inteligenci. Tady opravdu musíme vidět chybu rodičů. Chování jejich rodičů je znevýhodňuje i v jejich odpovědích, my bychom se ale měli snažit, aby je v testech ovlivňovalo co nejméně.

Dobře, jak ale chcete konkrétně docílit toho, aby měl romský školák u stejného testu stejnou šanci jako děti z jiného prostředí?

Cílem našeho projektu je vyhledat a upozornit na specifika odpovědí, které jsou ovlivněny jakýmikoliv vlivy, ať kulturní odlišností nebo třeba sociální exkluzí, která se právě často objevuje u Romů. Stačí jen doplnit další možnosti odpovědí s vysvětlivkami k použití, obvykle totiž existuje možných odpovědí několik. Je samozřejmé, že pokud by psycholog znal prostředí dítěte a četl naši analýzu, tak stejnou odpověď uzná stejně tak neromskému dítěti. Odpověď je často ovlivněna specifiky životního příběhu každého konkrétního předškoláka či školáka, ale neměla by ovlivňovat jeho výsledky.

Už jste zkoušeli test s takto upravenou metodikou romským školákům předložit? 

Skupinu romských školáků testujeme standardně, úpravy teprve vyvíjíme. Projekt začal loni a potrvá do konce příštího roku. Během toho navštívíme 400 romských dětí po celé republice. Celý projekt je orientovaný na děti v mladším školním věku od 7 do 11 let, u nichž by potom bylo možné testovat přesněji. Ale náš manuál bude volně dostupný a jistě si jej může dohledat i praktik, jenž se setkává s testováním dětí ohrožených sociální exkluzí.

Nemají psychologové pocit, že se snažíte bořit roky zavedená a prověřená pravidla testování inteligence?

Nejde zde o úpravu pravidel, ale o zkoumání onoho testu a jeho používání. A naopak, naše zkoumání je s psychologickými institucemi konzultováno. Vlastní zpracování analýz a zkoumání jednotlivých otázek bude řešeno ve spolupráci s Psychologickým ústavem Akademie věd. A rozšířit zjištěné poznatky do praxe mezi speciální pedagogy a školní psychology nám pomůže Národní pedagogický institut, takže to proběhne standardními postupy.

Váš projekt ale může mnohým kritikům zavánět pozitivní diskriminací. 

Tyto děti ale nikdo v testu nezvýhodňuje, jen budou existovat doporučení pro psychology, jak s testem kulturně nezávisle pracovat. Jakmile na základě toho upozorníme na případné chyby hodnocení, mohu ze zkušenosti říct, že v mnoha případech by po aplikaci metodiky měly vycházet dítěti výsledky vyšší, a to třebaže nemá takové znalosti majoritní kultury, ale je schopno logicky myslet. Takovéto úpravy poslouží například pro větší efektivitu diagnostiky u vyšetření v Pedagogicko-psychologických poradnách či Speciálně pedagogických centrech. Psychologové a učitelé budou moci s dětmi lépe smysluplněji pracovat, protože budou mít přesnější informace.  

Co byste na kritiku o tzv. pozitivní diskriminaci Romů jako odborník, který se dlouhodobě zabývá romským etnikem, odpověděla obecně?

Víte, ono je to s diskuzí o pozitivní diskriminaci v Česku těžké. Na Slovensku třeba existuje a je běžně dostupný Atlas romských komunit, kde se dočtete v jaké vesnici či městě žije kolik Romů a můžete je porovnat s podklady od sociálních pracovníků či úřadů práce. S těmi informacemi pak můžete pracovat i při pokusech o to, čemu vy říkáte pozitivní diskriminace, obecně však k jakékoliv práci na lepším soužití majority a minority. V České republice by něco takového nebylo možné, aniž by byl autor obecně obviněn z diskriminačního jednání. Tím, že se snažíme být naprosto korektní a bojíme se o odlišnostech vůbec mluvit, si cestu k lepšímu soužití vlastně sami ztěžujeme. A pak to ubližuje všem.

Neměli bychom se tedy bát říct, že Romové jsou odlišní?

Každá skupina je samozřejmě v některých ohledech odlišná. I v USA, kde jsou lidé  velmi hákliví na jakékoliv náznaky diskriminačního jednání, se ve vědeckých publikacích zkoumají informace o etnických rozdílech, a to nejen z hlediska kulturních zvyklostí, ale například i v lékařské fyziologii. Odlišnost přece vůbec neznamená, že jsou horší nebo lepší než my. A to, že tohle někteří říkají, je právě to, s čím se v současnosti bojuje. Když naopak poznáme kulturní myšlení určité skupiny, můžeme si mnohem lépe porozumět. A v případě školní diagnostiky mohou být i drobné odlišnosti velmi důležité.

SDÍLET