Dnešním dílem seriál o Spojených státech v šedesátých letech a v první polovině sedmdesátých let minulého století, nazvaný „Amerika ve válce, 1961–1975“, končí. Vynucená abdikace prezidenta Richarda Nixona v létě 1974 a pád Saigonu na jaře 1975 byly pomyslnými tečkami za patnácti lety, která velmoc za Atlantickým oceánem zásadně změnila.
V lednu 1977, kdy z Bílého domu odcházel Nixonův nástupce Gerald Ford, jehož krátká éra byla jakýmsi „dovětkem“ či „dodatkem“ k době, jíž jsme se věnovali, se od časů z přelomu padesátých a šedesátých let, kdy náš seriál začínal, lišila tak dramaticky, jako by se jednalo o jinou zemi. Pojďme si proto na závěr ještě jednou připomenout z těchto pozoruhodných časů to nejpodstatnější.
Podzim 1960, kdy se v „přelomových volbách“ o funkci hlavy státu střetli tehdejší úřadující republikánský viceprezident, již zmíněný Richard Milhous Nixon, a jeho demokratický vyzývatel John Francis Kennedy, se zdál být „na konci éry“, v roce 1975, nekonečně daleko, a politické boje z oněch časů, jakkoli byly urputné, se jevily ve srovnání s bouřemi, jimiž Amerika prošla na konci šedesátých a na počátku sedmdesátých let, jako div ne úsměvné.
V jednom ohledu ale volby z roku 1960, respektive těsné vítězství JFK, za něž vděčil, poprvé v dějinách, i televiznímu duelu obou kandidátů, přinesly zásadní změnu: přivedly do Bílého domu novou generaci politiků, která ale musela čelit mnohem nebezpečnějším výzvám, než jaké čekala.
Místo řešení četných, nesmírně složitých problémů, jež se nahromadily a vyhrotily v předchozím desetiletí (de/segregace americké společnosti, sociální otázky, generační problémy atd.) ji čekal tvrdý střet s komunistickým Sovětským svazem, jehož vůdce Nikita Chruščov (v čele SSSR v letech 1953/56–1964) přivedl svým avanturistickým jednáním (nejen pokusem o rozmístění raket středního doletu na Kubě) svět na pokraj jaderné apokalypsy.
Zatímco kubánskou raketovou krizi JFK (v úřadu v letech 1961–1963) relativně dobře zvládl (minimálně v tom slova smyslu, že nedošlo k válce mezi supervelmocemi), „doma“ po něm zůstalo, řečeno s jeho životopiscem Robertem Dallekem, „nedokončené dílo“ – na podzim 1963 byl v texaském Dallasu zavražděn, a hodnocení jeho neúplné vlády je tudíž značně složité a problematické.
