Po letech restriktivní populační politiky, založené na takzvané politice jednoho dítěte, se čínská vláda minulý týden rozhodla umožnit párům pořízení až třech dětí. Co takový krok může znamenat nejen pro Čínu, ale pro celý svět, včetně Česka, vysvětluje v rozhovoru pro INFO.CZ jeden z nejuznávanějších evropských demografů Tomáš Sobotka z Vídeňského demografického institutu.
Čína povolila párům mít až tři děti. Očekávali demografové tento krok, nebo to pro vás bylo překvapení?
Ten krok byl skutečně delší dobu očekáván. Demografové v Číně i v zahraničí věděli, že restriktivní politika limitující velikost rodiny na jedno či dvě děti je dlouhodobě neudržitelná a časem povede k početnímu poklesu čínské populace a jejímu zrychlenému stárnutí. Tento trend, kdy každá nová generace je početně menší než ta předchozí, je navíc v Číně urychlen nevyváženým poměrem pohlaví u narozených dětí v posledních desetiletích.
Proč je poměr pohlaví nevyvážený?
Restriktivní antinatalitní politika v kombinaci s přetrvávající diskriminací žen a dívek vedly k rozšíření selektivních potratů nenarozených dívek. Rodiče, kteří mohli mít jen jedno či dvě děti, vyvinuli značné úsilí, aby měli mužského potomka. To znamená přebytek mladých mužů v populaci, a do budoucna tudíž i méně matek a méně narozených dětí.
Tomáš Sobotka
Patří k nejuznávanějším a nejcitovanějším demografům v Evropě. V současnosti pracuje jako vedoucí výzkumné skupiny „Srovnávací evropská demografie“ na Vídeňském demografickém ústavu Rakouské akademie věd (VID / ÖAW). Je také hlavním řešitelem projektu EURREP (Plodnost a reprodukce v Evropě 21. století), který je financován Evropskou radou pro výzkum. Je absolventem demografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.
Z jakého důvodu ale Čína zareagovala na nepříznivý demografický vývoj až s takovým zpožděním?
Oznámení o povolení třídětných rodin předcházelo odložené zveřejnění vybraných výsledků sčítání lidu z roku 2020, které ukázalo, že populační růst v zemi se během posledních deseti let výrazně zpomalil. Už po roce 2000 ale mnozí čínští demografové argumentovali, že je nejvyšší čas uvolnit restriktivní politiku jednoho dítěte. K takovému uvolňování nakonec došlo, jenom mnohem pomaleji a opatrněji, než by bylo třeba.
Jak vlastně Čína dospěla k rozhodnutí umožnit párům založení rodiny s až třemi dětmi?
Milníků, které předcházely tomuto rozhodnutí, bylo hned několik. Čína například už v roce 2003 zrušila omezení, týkající se minimálního věku při sňatku a při narození dítěte, který byl u žen stanoven na 23 až 24 let. Od roku 2014 pak čínská vláda zavedla selektivní dvoudětnou politiku, umožňující párům vyrůstajícím jako jedináčci mít dvě děti. Po těchto změnách ale nenastal žádný dlouhodobější „baby boom“, takže bylo jen otázkou času, kdy dojde k dalšímu rozvolnění.
Čína se hospodářsky vzmáhá, což v jiných zemích vždy vedlo k nižší ochotě lidí mít vícečetnou rodinu a k poklesu porodnosti. Ze zahraničních zkušeností tedy logicky vyplývá, že ani „povolení tří dětí“ nemusí vyvolat v Číně populační explozi. Je to tak?
Ano, lze předpokládat, že vliv tohoto opatření na porodnost bude nízký a navíc časově omezený. V příštích několika letech může dojít ke krátkodobému nárůstu porodnosti, kdy ženy z více generací, které doposud nemohly mít třetí dítě, využijí nově nabyté svobody a ty dlouho odkládané či neuskutečněné plány na třetího potomka realizují. Dlouhodoběji ale nebudou hrát třetí děti (či děti ještě vyššího pořadí) v čínské demografické bilanci významnější roli. Stejně tak jsou větší rodiny poměrně vzácné v Jižní Koreji, na Tchaj-wanu, v Hongkongu či v Japonsku. Po desetiletích ekonomického růstu a kampaní propagujících rodiny s jedním dítětem bude mnohem důležitějším faktorem rozhodování párů, zda chtějí mít jedno či dvě děti.
