Horkým bramborem pro české předsedání Evropské unii je postoj „sedmadvacítky“ vůči Maďarsku a Polsku, dvěma středoevropským zemím, které spolu s Českem a Slovenskem tvoří Visegrádskou čtyřku. S oběma vede EU a její instituce dlouhodobé spory kvůli nedodržování pravidel právního státu. Zatímco v Polsku jde především o poškozenou nezávislost justice, maďarské „hříchy“ jsou mnohem rozsáhlejší. Premiér Viktor Orbán se navíc letos v létě „vyznamenal“ i otevřeně rasistickými výroky a potvrdil tak své postavení „vyvrhele“ v rámci Evropské rady. Šéf maďarské sekce Transparency International József Péter Martin v rozhovoru pro INFO.CZ vysvětluje, jaká je situace v Maďarsku dnes a proč si EU lhostejností vůči Orbánovým přešlapům maďarský problém tak trochu sama vyrobila.
Vztahy mezi Maďarskem a EU jsou den ode dne napjatější. Vypadá to až tak, že premiér Orbán záměrně provokuje většinu svých partnerů v zemích unie, stejně jako Evropskou komisi a poslance EP. Jaké jsou důvody tohoto chování? Domácí politika? Hluboké osobní politické přesvědčení? Taktický manévr zacílený na vystřídání liberální většiny v EU pravicovým populismem? Nebo kombinace všech těchto pohnutek?
Všechny tyto faktory mohou podle mého názoru hrát roli. Především je zde ale fakt, že se Maďarsko ocitlo momentálně ve velmi svízelné ekonomické situaci. Inflace je velmi vysoká, vyšší než průměr v EU. Nárůst cen potravin je druhý největší v unii. Schodek státního rozpočtu se nebezpečně zvedá. A v důsledku ztráty důvěry trhů forint v posledních měsících výrazně oslabuje, podstatně víc než další měny v tomto regionu EU. Tržní síly a ekonomičtí hráči proto vyhlížejí dohodu s EU, která by přinesla 8,5 miliard eur ve formě grantů z takzvaného fondu obnovy, a to co nejdříve. Maďarsko je jedinou zemí EU, která ještě pro použití těchto peněz nedostala zelenou od Evropské komise.
Získat tyto peníze a také podepsat dohodu o partnerství pro zajištění peněz z kohezních fondů pro období 2021-27 je pro maďarskou ekonomiku životně důležité. Orbánovy provokativní výroky na adresu EU přitom tuto hospodářskou logiku popírají. Vláda prostě pokračuje v tom, čemu říkáme „paví tanec“ – Orbán tímto termínem označil vlastní šarvátky s EU a obecně oťukávání mezi Východem a Západem. Úplně jinak pak mluví ministr odpovědný za evropské peníze Tibor Navracsics, který denně opakuje, že si Maďarsko přeje dohodu s EU. Vláda tak používá vůči Bruselu dvojí jazyk.
Orbán se zajisté nemíní vzdát svého euroskeptického postoje, ale já si na rozdíl od mnoha jiných nemyslím, že by chtěl vyvést Maďarsko z EU; spíše by rád vyvolal v rámci unie jistý neliberální obrat. Nasvědčuje tomu i jeho vize „deintegrace“, tedy úsilí o takovou Evropskou unii, která by nebyla ničím víc než jednotným vnitřním trhem. Odmítá tedy jakoukoli politickou integraci.
Momentálně je jasné, že po historickém fiasku opozice ve volbách 3. dubna nemá Orbán na domácí scéně žádného soupeře. Myslí si, že mu to dává právo dělat, co se mu zlíbí, a to nejen uvnitř Maďarska, ale také vůči EU a mezinárodním institucím. Jeho jediným limitujícím faktorem jsou peníze, tedy hlavně evropské fondy, protože pokud nepřijdou, hrozí destabilizace ekonomiky země.
Orbán sice je spíše pragmatický než ideologický politik, ale podle mého je také hluboce euroskeptický. Ne až tak, že by chtěl z EU odejít, ale spíše protože věří, že EU je a vždycky byla výhodnější pro velké země a pro velké firmy, a to přesto, že Maďarsko od vstupu v roce 2004 patřilo k zemím, které na členství nejvíc vydělávaly. Jeho celkový vztah k EU je spíše než na hodnotách založen na penězích.
