Konec šedé eminence Kremlu. Putina opouští jeho rádce a architekt rozvratu Ukrajiny

HalfPageAd-1

Karel Svoboda

28. 01. 2020 • 07:00

Nebyl ministrem ruské vlády, ani ředitelem tajné služby. Jeho odchod by nás v Česku nemusel příliš zajímat. Přesto u Vladislava Surkova, který podle stanice Echo Moskvy oznámil, že odchází ze služeb Kremlu, stojí za to udělat výjimku. Ani zdaleka totiž nešlo o nějakého řadového Putinova poradce bez vlivu. A nejspíše to není poslední moment, kdy o něm slyšíme. 

Mobile-rectangle-3

Vladislav Surkov byl podle pozorovatelů tvůrcem vnitřní politiky Putinova režimu po dlouhých dvanáct let. Poté, co jej šéf Jelcinovy prezidentské administrativy Alexandr Vološin přivedl jako svého prvního zástupce z byznysu, byl právě on jedním z těch, kdo napomohli hladkému přechodu moci od Jelcina k Putinovi. Surkov, což je ironií osudu, pracoval i pro Chodorkovského Menatep a proti Chodorkovskému pak nasměroval státní propagandistickou mašinerii. Je považován za autora samotné myšlenky Jednotného Ruska jako státostrany, respektive spojení strany Jednota a bloku Vlast-Celé Rusko pod vedením tehdejšího moskevského starosty Lužkova a expremiéra Primakova. Celá koncepce vertikály moci či suverénní demokracie – tedy demokracie omezené mantinely stanovenými Kremlem – jsou připisované právě jemu.

Stručně řečeno Surkov měl po velmi dlouhou dobu obrovský vliv na ruskou vnitřní politiku. I když se jeho šéfové měnili (po Vološinovi byli jeho nadřízenými Dmitrij Medveděv, Sergej Sobjanin a Sergej Naryškin), zůstával na svém postu.

Jeho vliv se nicméně propadl s protesty v roce 2011, které byly vnímány jako důsledek „nerozumné“ liberalizace veřejného prostoru pod Dmitrijem Medveděvem. V Kremlu tehdy usoudili, že Surkovův styl intelektuála schopného spřádat složité plány bude dobré nahradit hrubou silou, která si lépe poradí s protestním potenciálem ve společnosti. Nepřidalo mu ani fiasko mládežnického hnutí Naši, které i přes obrovskou podporu ze strany oficiálních míst nedokázalo mládež oslovit. Na Surkovovo místo byl dosazen Vjačeslav Volodin, který žádnými intelektuálními ambicemi netrpěl a pro daný úkol se hodil lépe. Surkov odešel z prezidentské administrace do role vicepremiéra, což představovalo klasické „vykopnutí nahoru“, aby se v roce 2013 přesunul do týmu Putinových poradců.

V této pozici dostal za úkol vztahy s neuznanými republikami v postsovětském prostoru. Původně šlo hlavně o Abcházii a Jižní Osetii. V době Euromajdanu ale intenzivně komunikoval také s tehdejším ukrajinským prezidentem Viktorem Janukovyčem a po anexi Krymu se jeho hlavním úkolem staly především obě donbaské republiky. Není sice jasné, jak velkou roli Surkov v obsazení Krymu hrál, nicméně projekt Novorossii (Novoruska, federace neuznaných separatistických „lidových“ republik na východě Ukrajiny) je už plně připisován jemu.

Uniklá emailová komunikace nazývaná Surkovleaks ukazovala, že ani po krachu ideje Novorossii jeho role nebyla pasivní. Surkov dosazoval na jednotlivá místa v obou „republikách“ vybrané lidi, přímo řídil jejich politiku, stál za výměnou prominentních postav, jako byl Igor Strelkov za místní poddajné kádry a odpovídal za finanční nebo vojenskou podporu těmto oblastem. Nicméně, právě krach Novorossii mu způsobil velké problémy, protože tento projekt na světlo vynesl sám Putin. A ten z neúspěchu pochopitelně nebyl zrovna dvakrát nadšený. 

Konec pro Surkova nicméně nastal až nyní, kdy byl do prezidentova týmu poradců přiveden z postu vicepremiéra další z Putinových spolupracovníků, Dmitrij Kozak. Ten se v minulosti zabýval například podněsterským konfliktem, ale i integrací Krymu a Sevastopolu. Navíc sám pochází z Ukrajiny, a očekává se tedy, že dostane za úkol právě Donbas, respektive vztahy s Kyjevem. Ostatně, Surkov jako důvod odchodu zmiňoval právě změnu v politice vůči této zemi.    

Jednou z věcí, které Surkova oproti velké části kremelských elit odlišovaly, byla jeho inteligence a vzdělanost. Stačí si jen pustit třeba odpověď předsedy státní Dumy Volodina na otázku novinářky BBC ohledně „všelidového hlasování“, která nedávno poutala pozornost na síti, aby člověk pochopil, jak propastný rozdíl dělí kultivovaného Surkova a Volodinovo blábolení.

Surkovova kariéra ve státní službě a jeho role pro systém ukazují na reálné rozložení sil v ruské politice. Formálně nezastával zásadní místo, byl i v rámci prezidentské administrativy podřízeným. Reálně ale byla situace jiná. Ostatně, i jeho nástupce Vjačeslav Volodin se přesunu z místa zástupce šéfa prezidentské administrace na formálně vyšší post předsedy státní Dumy vehementně bránil. Bylo mu více než jasné, že rozhodnutí se reálně přijímají v Kremlu, zatímco instituce, jako je právě Duma či vláda, jednají pouze formálně v hranicích stanovených právě prezidentskou administrativou.

Surkov byl odsunut do pozice prezidentova poradce, nicméně pokud zůstane i nadále loajální (a není důvod se domnívat, že tomu bude jinak), může se ve státních službách objevit znovu. Ruský režim je charakteristický mimo jiné tím, že se o svoje lidi vždy postará – pokud zachovají loajalitu. Pro Dmitrije Medveděva vznikla funkce v Bezpečnostní radě státu, ministr kultury se stal prezidentovým poradcem atd. Nebylo by tedy překvapením, pokud by se pro schopného Surkova našlo také nějaké místo.

SDÍLET

Billboard-bottom-1