Největší korupční skandál v historii Rakouska: Exministr financí dostal u soudu osm let vězení

04. 12. 2020 • 15:57
V Rakousku padl dlouho očekávaný rozsudek v největším politickém korupčním procesu v dějinách země. Bývalý ministr financí a člen strany Svobodných (FPÖ) Karl Heinz Grasser odešel od soudu s osmiletým trestem odnětí svobody, vysoké tresty soud přidělil i některým lobbistům a podnikatelům. Rozsudek je zatím nepravomocný, odsouzení se proti němu chtějí odvolat.

Ten, kdo vidí v Rakousku zemi, od níž by se mohlo Česko učit boji proti korupci a politické kultuře, by možná raději neměl rozsudek číst. Průběh procesu totiž prokázal, že minimálně v letech 2000 až 2007, kdy Rakousko vedla koalice lidovců a ultrapravicové strany Svobodných, se i v nejvyšších patrech politiky odehrávaly události jako vystřižené z mafiánského filmu.

Jednou z takových událostí byla i takzvaná aféra BUWOG, spojená s privatizací státních bytů, v níž je obžalován i včera nepravomocně odsouzený ministr Grasser. Tento mladý, ambiciózní politik a miláček žen se stal v roce 2000 ve svých 31 letech nejmladším ministrem financí v Evropě. Stalo se tak na kandidátce FPÖ, vedené tehdy slavným korutanským hejtmanem Jörgem Haiderem. Ten dovedl Svobodné do vlády, ovšem později se se svými spolustraníky rozešel a založil nové hnutí BZÖ. A v roce 2008 se zabil v autě.

Až po Haiderově smrti začaly vylézat na povrch aféry, které ze společné vlády lidovců a FPÖ dělají jedno z nejtemnějších období v novodobé historii Rakouska. Grasser, tehdy mezi Rakušany velmi oblíbený ministr, prosadil v roce 2004 privatizaci 60 000 státních bytů, a to v deklarované snaze postupně zbavit zemi dluhů a zajistit vyrovnaný rozpočet.

Jenže jak se později ukázalo, soutěž o to, kdo koupí byty státní bytové společnosti BUWOG (Bauen und Wohnen Gmbh), měla mít předem jasného vítěze. Společnost Immofinanz podnikatele Karla Pertikovicse dostala od Grassova přítele, lobbisty Waltera Meischbergera, údajně tajný tip na to, kolik peněz má v soutěži nabídnout, aby vyhrála. To se nakonec skutečně stalo.

Immofinanz byty koupila za 961 milionů EUR (26 miliard korun), po uzavření obchodu ale poslala dalších 9,6 milionu EUR (254 milionů korun) jako provizi na konto dalšího lobbisty a Grasserova přítele Petera Hocheggera. Ten pak peníze převedl značně složitými a neprůhlednými cestami na několik kont v daňových rájích, ke kterým měl mít přístup i ministr Grasser. Údajně to přitom nebyl ani zdaleka jediný případ, kdy privatizace státního majetku posloužila k obohacení mladého ministra a jeho známých. Policie vyšetřuje i několik jiných kauz tohoto druhu.

Takzvaná kauza BUWOG je však první kauzou, která byla soudem nepravomocně uzavřena. Nejvyšší kontrolní úřad, který se začal prodejem státních bytů zabývat v roce 2008, dospěl k závěru, že pokud by transakce probíhala legálním a transparentním způsobem, mohlo na ní Rakousko vydělat v přepočtu až o 260 milionů korun víc, než kolik ve skutečnosti získalo.

Po třech letech projednávání případu včera soudkyně Marion Hoheneckerová uznala exministra Grassera vinným ze zneužití pravomoci veřejného činitele, přijímání úplatků a padělání důkazů. Odsedět by si měl 8 let ve vězení. Druhý obviněný, bývalý generální tajemník FPÖ a lobbista Walter Meischberger odešel od soudu se sedmiletým a další lobbista Peter Hochegger se šestiletým trestem. V případu je ale obviněno celkem 14 lidí, včetně podnikatelů.

„Ministr Grasser zneužil svou politickou funkci, postupoval proti majetkovým zájmům státu a neplnil si své povinnosti,“ uvedla při dnešním čtení rozsudku soudkyně. Podle ní není pochyb o tom, že prodej bytů BUWOG provázela skrytá dohoda o provizi pro Grassera na úkor Rakouské republiky. O nečestnosti celého jednání podle ní svědčí fakt, že provize byla převedena na tři účty v Lichtenštejnsku. „Ti, kdo podnikají čestně, nepotřebují žádná konta v Lichtenštejnsku,“ konstatovala soudkyně.

MH MINUTES — Legendární postava reklamy Mikeš: Dělali jsme Potěmkinovu vesnici

Celý případ přitom provázejí pikantní detaily. Při vyšetřování například policie zjistila, že Grasser v letech 2005 a 2006, tedy když byl rakouským ministrem financí, převezl v papírových pytlích ze Švýcarska do Rakouska takřka půl milionu EUR v hotovosti, které uložil v bance Meinl.

Později to u soudu zdůvodnil tím, že peníze mu poskytla tchýně, aby údajně prokázal, jak je schopným finančníkem. Přitom je třeba připomenout, že tchyní Grassera je Marina Giori-Lhota, jedna z nejbohatších Rakušanek a dědička šperkařského a sklářského impéria Swarovski.

Soudkyně ale příběhu o tom, jak bohatá dáma předává zeti „na zkoušku“ půl milionu EUR, neuvěřila. „Toto tvrzení považuji za absurdní a vyvrácené,“ uvedla Hoheneckerová. Všichni odsouzení, včetně Grassera, ale prostřednictvím svých právníků vzkázali, že se proti rozsudku určitě odvolají. Podle exministrových právníků je rozsudek tak nesprávný a nespravedlivý, že to „až bije do očí“.

 

SDÍLET

Naše newslettery rozesíláme každý týden

Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous
Dnes • 18:39

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.

„Zelená politika je zároveň sociální politika.“ Přesvědčí o tom ČSSD a Zelení sebe a pak i voliče?

Vratislav Dostál
Dnes • 17:00

Podle politologů oslovených redakcí INFO.CZ je manévr sociálních demokratů, kteří chtějí v letošních sněmovních volbách kandidovat společně se Zelenými, odboráři a malými lokálními formacemi, pochopitelnou reakcí na proměnu politického terénu. Jednoduše řečeno ho lze číst jako pokus o záchranu levice v Poslanecké sněmovně. Zástupci obou stran tvrdí, že pokud má mít spojenectví smysl, musí být dlouhodobé. Otázka je, co na to voliči.

„Hořící keř“ Jan Palach a česká společnost

Martin Kovář
Dnes • 16:55

KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Hlavní otázka zní, zda vůbec ještě má smysl v předvečer jeho sebeupálení o Janu Palachovi psát. Po roce 1989 a zejména v roce 2019, kdy jsme si připomínali půlstoletí, které od jeho činu uběhlo, už totiž bylo řečeno a napsáno snad úplně všechno. Politikové i nepolitikové odříkali své projevy, byly sepsány vědecké i populární texty, vznikla četná umělecká díla. Já sám si čas od času v souvislosti s ním vzpomenu na písničku Karla Kryla o neznámém vojínovi a přemýšlím o tom, co by na to všechno asi tak řekl sám Palach? Odpověď na tuhle otázku už samozřejmě nikdy nedostaneme, zamyslet se nad ní ale můžeme, stejně jako nad tím, zda svým činem dosáhl toho, čeho chtěl.