Do bojových operací v probíhajícím izraelsko-palestinském konfliktu se na straně Izraele chce zapojit také několik tisíc ultraortodoxních Židů, kteří povinnou vojenskou službu dosud ve velké většině odmítali. Přitom právě proti jejich neloajalitě ohledně obrany země byly v létě namířeny protesty sekulárních Izraelců. Jejich vztek zase pramenil z demonstrací Charedim proti snaze státu je do zbraně povolávat stejně jako běžné izraelské muže. Zdá se však, že s ofenzívou Hamásu se mohou leckteré letité narativy obrátit naruby.
Bouřlivé dějiny izraelské státnosti jsou neoddělitelně spjaty s vysokou mírou militarizace celé společnosti. Mladí muži jsou povinně povoláváni k obraně vlasti na tři roky, dva roky tráví v armádě i ženy. S výjimkou KLDR, kde ženy povinně rukují od roku 2015, jde o světové unikum.
Specifické je ovšem postavení nejkonzervativnějšího směru ortodoxního judaismu a judaismu vůbec, tedy tzv. Charedim. Jeho zástupců se v izraelské společnosti týká řada výjimek a zvláštností. Kromě toho, že okolo 50 % ultraortodoxních nevyvíjí vůbec žádnou ekonomickou činnost, což představuje v souvislosti s jejich vysokou natalitou (výjimkou nejsou rodiny s dvanácti dětmi) velkou zátěž pro izraelskou ekonomiku, jsou Charedim na základě dohody Torato Umanuto z roku 1948 vyjmuti i z povinné vojenské služby.
Zatímco se však v době vzniku státu Izrael tato dohoda týkala zhruba 400 mužů, dnes jde přibližně o 10 % dospělých mužů a jejich počet rychle narůstá. Povinné službě v armádě se tímto způsobem vyhýbají již desítky tisíc mladých lidí, kteří žijí z vládních stipendií.
Řádově nižší stovky odvedenců do armády z řad Charedim jsou v příkrém kontrastu s každoročními počty sekulárních branců tvořících kolem 50 tisíc mužů a bezmála 48 tisíc žen (pro Charedim ženy je samozřejmě armáda úplné tabu). Podle údajů z roku 2021 má izraelská armáda (IDF = Israeli Defence Forces, pozn. red.) k dispozici přibližně 170 tisíc stálých příslušníků a dalších 408 tisíc rezervistů, kteří jsou aktuálně ve velkém povoláváni do zbraně.
Kdo nebojuje, ať nejí
V roce 2017 Nejvyšší soud státu Izrael zmíněnou výjimku pro Charedim zrušil coby neústavní a nařídil vládě, aby přijala nový zákon o branné povinnosti. Velká propojenost Netanjahuovy administrativy s ultraortodoxními kruhy, resp. jejich zastoupení ve vládě, však této snaze dosud účinně bránila a naopak se snažila prosadit nové uzákonění výjimek. V tomto stavu se společnost nacházela i bezprostředně před začátkem útoku Hamásu na Izrael.
Postoj Charedim ke Státu Izrael je obecně velmi rezervovaný a pragmatický. Některé ultraortodoxní skupiny (např. satmarští nebo bobovští chasidé či odštěpenecká frakce Neturej karta) dokonce jeho existenci vůbec neuznávají, protože nebyl založen mesiášem, nýbrž sekulárními sionisty. Mnoho charedimů věří, že studium Tóry pomáhá chránit židovský národ a dokonce i stát a že služba v armádě by oslabila dodržování jejich přísných způsobů života a svedla by vnímavé členy komunity na scestí.
To si ale rozhodně nemyslí velká část sekulárních obyvatel Izraele. „Nepracují, nebojují, ale berou dávky.“ Takoví jsou podle kritiků ultraortodoxní židé. Tento rozšířený názor dali velmi nahlas najevo také během protestů proti soudní reformě prosazované ultrapravicovou vládou Benjamina Netanjahua, pro kterou je podpora ze strany Charedim dlouhodobě klíčová. „Někteří z nás mají pocit, že neseme tíhu naší země, zatímco jiní lidé z toho jen těží,“ řekla americké stanici PBS na jednom z protestů jeho účastnice Dor Nadler.
Řadu běžných Izraelců pobuřuje třeba i fakt, že Charedim nutí ve svých enklávách ženy sedět v zadní části autobusů hromadné dopravy nebo jim zakazují zpívat na vojenských slavnostech. Někteří z ultraortodoxních židů ženy, o nichž jsou přesvědčeni, že nejsou přiměřeně oblečené, šikanují a plivou na ně. Studenti i rabíni trávící čas studiem v ješivách rozesetých po Jeruzalémě se naopak cítí nepochopeni a odmítají obvinění, že jen zneužívají sociálního státu a vyhýbají se povinnostem.
S tímto přesvědčením vyšli ultraortodoxní protestovat do ulic ještě necelý měsíc před začátkem invaze. Průzkum provedený jen pár dnů před útoky Hamásu zase potvrdil, že 68 % Izraelců s armádními výjimkami pro Charedim nesouhlasí.
