Protesty Rusů v Chabarovsku nejsou jen regionální kapitola

HalfPageAd-1

Karel Svoboda

28. 07. 2020 • 14:11
Současné protesty, které propukly v Chabarovsku po zatčení místního gubernátora z Liberálně demokratické strany Ruska (známé pod ruskou zkratkou LDPR) Sergeje Furgala, můžou vypadat jako čistě lokální záležitostí. A také to tak do značné míry je. Jedná se o protest nespokojeného regionu na východě, který má pocit, že na něj Moskva zapomíná, popřípadě jej přímo ignoruje. Nicméně má to i svůj federální rozměr.

Mobile-rectangle-3

Zásadním problémem jsou totiž pro jednu z politických stran, a to právě LDPR. Ta byla založena už v roce 1989 (ještě jako LDPSS), podle všeho jako projekt KGB a KSSS, který měl absorbovat nespokojené, extrémně naladěné voliče a hrát roli opozice, ale zároveň v důležitých hlasováních vždy podpořil oficiální moc. 

Kreml tím chtěl tyto voliče získat pod kontrolu, aby se místo toho nepřiklonili k nějakému opravdovému extrému. Do čela byl postaven excentrický Vladimir Žirinovskij a jeho úkolem nebylo nic jiného, než svými výroky o dobývání Indie a podobnými fantaziemi lákat právě extremistické hlasy. Šokem sice bylo, když v roce 1993 vyhrál volby v poměrné části státní Dumy (ve většinové části nikdy nijak nebodoval), ale jednalo se spíše o sociologickou sondu do nálad ruského obyvatelstva než o reálné nebezpečí pro Jelcinův režim. To nastalo až v roce 1995 s vítězstvím komunistů ve volbách.

V současné době je LDPR daleko více byznys projektem svého předsedy než politickou stranou. Stojí na osobnosti Žirinovského a jeho schopnosti strhávat na sebe pozornost, dokonce i poslanci partaje jsou vybíráni spíše podle loajality vůči centru a schopnosti být vidět, i za cenu skandálů, zatímco schopnost jakkoli samostatně přemýšlet a jednat představuje spíše mínusové body. Stačí si připomenout volby v roce 2007, kdy Žirinovskij na první tři místa postavil sebe, Andreje Lugového, který je považován za strůjce vraždy Alexandra Litviněnka, a svého syna. Sám Žirinovskij pravidelně dostává dostatek hlasů, aby prošel do Dumy. V tomto ohledu je jeho projekt velmi úspěšný.

Kdo je tady v opozici?

Problém nastal až v roce 2019 s volbami do regionálních parlamentů. Alexej Navalnyj tehdy přišel s poměrně jednoduchou ideou tzv. chytrého hlasování. To nespočívalo v ničem jiném než v hlasování pro kohokoli jiného než kandidáta Jednotného Ruska. Většinou se tedy dostalo na představitele takzvané systémové opozice, do které ovšem patří i LDPR. 

Navalného cílem bylo zjevně postavit Jednotné Rusko a systémovou opozici proti sobě, do reálné opozice. V gubernátorských volbách pohořel i nominant Jednotného Ruska Vajčeslav Šport, který prohrál s čistě formálním (v ruské terminologii technickým) kandidátem Sergejem Furgalem – tedy oním zatčeným gubernátorem. Nepomohla mu přitom ani masivní podpora z centra, ani fakt, že sám Furgal dával okázale najevo, že vyhrát nechce. Dokonce se nechal vyfotit se Športem na předvolební plakát před druhým kolem, kde deklaroval svoji ochotu být jeho zástupcem. Furgal ovšem zvítězil navzdory svému přání, byť, na druhou stranu, odmítl z voleb odstoupit, jak od něj bylo podle některých hlasů ze zákulisí požadováno. 

Furgalovo zatčení dostalo Žirinovského do svízelné situace. Musí předstírat, že je opravdovou opozicí, a proto vydal několik ostrých nesouhlasných prohlášení, včetně toho, že Furgala nedá. Kreml mu, v rámci uklidnění situace, do funkce úřadujícího gubernátora dosadil Michaila Děgťarjova z jeho strany. Tím mělo dojít k uklidnění situace v Chabarovsku i LDPR. Čistě teoreticky, strana by neztratila tvář a gubernátorský post by si udržela. Ostatně, již po několika dnech Vladimir Žirinovskij otočil, když oznámil, že Furgal sám chtěl ze své funkce odstoupit ještě před zatčením a nebyl tedy k tomu žádný důvod.

Problémem je, že zatímco LDPR v Moskvě je opozicí pouze formální v odlehlém Chabarovsku je situace jiná. Furgal byl ve volbách sice zvolen spíše jako protikandidát Jednotného Ruska než jako nominant LDPR, ale od té doby se ukázal být v očích obyvatel Chabarovského kraje schopným gubernátorem. Získal tak výraznou podporu, která se ukázala i ve volbách do místního parlamentu. LDPR vybojovala silné pozice díky Furgalovi, nikoli Furgal díky LDPR. I proto vyvolalo jeho zatčení takové protesty. 

Jmenování Děgťarjova sledovalo logiku centra, která ovšem v regionu neplatila. Děgťarjov je prověřený aparátčík bez nejmenšího vztahu k regionu, do kterého byl vyslán. On sám si nezískal příliš sympatií ani po svém nástupu, kdy oznámil, že s protestujícími jednat nebude, že místo toho je potřeba pracovat. Jeho další výrok o tom, že protesty jsou řízeny ze zahraničí, musel korigovat i mluvčí Vladimira Putina Dmitrij Peskov, který obvykle podobné spekulace nijak nebrzdí a který jinak mluvil o dosazeném gubernátorovi a jeho krocích spíše pozitivně. Děgťarjov nakonec mezi demonstrující vyšel, ale až v době, kdy se vlastně všichni rozešli. Celkově lze říci, že jestliže mělo jeho jmenování situaci uklidnit, stal se spíše opak.

Děgťarjov a jeho chování ukazují na problém, který se v Rusku v posledních týdnech v odborných kruzích řeší, tedy jak moc Kreml rozumí náladám panujícím v ruské společnosti. Ačkoli se dá předpokládat, že se situace v Chabarovsku uklidní s postupujícím časem, jmenování Děgťarjova jen nahrálo negativním náladám ve vzdáleném regionu a ostatně i Alexeji Navalnému. A zároveň i zničilo, byť jen minimální, zbytky pověsti LDPR jako opoziční strany.   

SDÍLET

Billboard-bottom-1