Nedávná zpráva o tom, že Rusko podepsalo se Súdánem smlouvu o užívání námořní základny nedaleko hlavního obchodního přístavu Port Sudan, prakticky jen potvrzuje návrat Ruska na kontinent. Rusko deklaruje svoji potřebu kontrolovat průjezd Suezským průplavem, nicméně další, a poněkud přízemnější důvod spočívá prostě v tom, že v oblasti mají základny i další hráči, a je tedy věcí prestiže se k nim přidat. V Džibutsku mají svoji základnu Čína, Francie, Itálie, Japonsko a USA, ve vedlejším Somálsku působí kromě jiných také Turecko. Nejedná se tak v žádném případě o první základnu v oblasti, spíše Rusko dohání předchozí resty. Pochopitelně, jinou otázkou je, k čemu vlastně základna Rusku bude, nicméně to je spíše pro řešení ze strany odpovědných míst v Moskvě.

Nijak zásadní tak není ani fakt, že se Rusko, které se snaží vystupovat jako globální velmoc, rozhodlo, že postaví základnu v zemi, která nepatří, a to ani po svržení vlády prezidenta Umara Bašíra (jeho ochranu zajišťovaly ruské soukromé vojenské společnosti, hlavně tzv. wagnerovci, které mu také radily, aby zasáhl proti svému svržení silou) zrovna mezi výspy demokracie (ostatně, to ani Džibutsko či Saúdská Arábie). 

Pro ruské angažmá v afrických zemích, byť v tomto případě spíše opravdu motivované spíše snahou o kontrolu námořních cest a „konkurenčních základen“, jsou zajímavé spíše okolnosti, za kterých ruská základna bude fungovat. Smlouva je uzavřena na 25 let s tím, že se prodlužuje automaticky vždy o desetileté období, pokud jedna ze stran nevysloví vůli ukončit kontrakt. Maximální počet personálu má dosahovat 300 lidí, přičemž všichni budou disponovat diplomatickou imunitou. V místě se mohou nacházet maximálně čtyři lodi, a to včetně těch na jaderný pohon. I když v současné době Rusko disponuje pouze jedinou lodí podobného typu, je poměrně logické, že si rezervuje tuto možnost i s ohledem na budoucnost.  

Pochopitelně, nejzajímavější částí celého kontraktu je ta část, která nebyla zveřejněna, tedy ekonomické podmínky. Neznámou je platba za základnu. Tu dokument nejmenuje, nicméně stanovuje, že Rusko ponese všechny náklady na výstavbu základny, jakož i na její vydržování. Moskva má právo si do základny dovážet zbraně a další zásoby, které jsou nezbytné pro provoz základny i pro operace lodí na moři, a to bezcelně. Otazníky tak vznikají hlavně ohledně ustanovení, že Rusko bude pomáhat súdánské vládě v budování jejích vlastních námořních sil.  

Možnost, že by byl nájem zdarma, se nezdá příliš pravděpodobnou, proto vznikly spekulace o tom, že se nejedná o jediný dokument, který byl podepsán. Nejpravděpodobnější verzí přitom je, že další smlouvy upravují možnost dodávek vojenského materiálu či služeb vojenských specialistů, ať již oficiálně nebo ve formě Wagnerovy soukromé vojenské společnosti. Ruská přítomnost v zemi není žádnou novinkou, ostatně za posledních deset let bylo právě Rusko největším dodavatelem zbraní do Súdánu.

Prozatím lze tedy interpretovat ruskou základnu v Súdánu jako snahu Moskvy o posílení své námořní přítomnosti v regionu, který je velmi silně zatížen vysokou mírou činnosti ze strany pirátů. V neposlední řadě jde ale také o další krok v ruské snaze dostat se zpátky do hry v Africe.