Když předsedající Alok Sharma úderem kladívka ukončil v soboru večer klimatickou konferenci OSN COP26 ve skotském Glasgow, nikdo nejásal, ale všichni si oddychli. Znamenalo to, že po dvou týdnech úporných jednání a sporů se 196 zemí světa shodlo aspoň na nějakém kompromisu, který sice není shodou o naplnění cíle omezit globální oteplování na 1,5 stupně do konce století, ale přece jen obsahuje řadu ujednání, která představují pokrok.
Klimatickou krizi konference nevyřešila a její účastníci vědí, že se situace bude dál zhoršovat. Vybavili se nicméně několika dodatečnými nástroji, které v příštích letech mohou pomoci problém dál a účinněji řešit. A přispěla nepochybně k tomu, že se nebezpečí světové klimatické katastrofy dostalo opět do popředí pozornosti, že posílilo planetární kolektivní vědomí společné odpovědnosti.
„Poskládali jsme několik cihel, na kterých můžeme budovat budoucí pokrok,“ shrnul výsledek generální tajemník OSN Antonio Guterres. Výsledný text podle něj „odráží zájmy, podmínky, rozpory a stav politické vůle v dnešním světě. Je významnou etapou, ale kolektivní politická vůle bohužel nedokázala některé hluboké rozdíly překonat.“ Upozornil, že nové závazky neumožňují dosáhnout cíle vytyčeného v Paříži v roce 2015, tedy udržet oteplování „výrazně pod dvěma stupni Celsia a snažit se zůstat pod 1,5 stupně Celsia“, takže je „naléhavě nutné“ pokračovat v jednání. Na adresu mladých lidí, kteří pravidelně protestují proti pomalé nápravě stavu životního prostředí, podotkl: „Vím, že jste zklamaní. Cesta k pokroku není vždy přímočará. Jsou na ní někdy zatáčky. A někdy také příkopy.“
