Svoboda: Zkrachuje Ukrajina? Zelenského čeká zatím nejtěžší zkouška

Karel Svoboda

22. 04. 2020 • 13:00
KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Když před rokem porazil Volodymyr Zelenskyj ve volbách drtivým rozdílem dosavadního prezidenta Petra Porošenka, měl za sebou kampaň, ve které prakticky každému slíbil všechno. Zastavení války na východě země, reformy, blahobyt a jen světlé zítřky. Stále více se ale ukazuje, že po roce ze slibů zůstává jen torzo. Válka běží nerušeně dál, i přes tzv. normandský summit a chválu ze strany ruského prezidenta Vladimira Putina či údajné změny v ruské politice po odchodu Vladislava Surkova. Nicméně s průběhem koronavirové nákazy a jejími ekonomickými dopady čeká na ukrajinského prezidenta zatím největší zkouška. A chaotické změny ve stylu seriálových epizod na její úspěšné zvládnutí nemusí stačit.

Zelenskyj nemá zrovna jednoduchou pozici. Jeho popularita od zvolení poklesla ke čtyřiceti procentům, země navíc stále bojuje s vlivem oligarchických skupin. Do toho všeho přišla současná krize s koronavirem, která podle podle odhadů může znamenat až osmiprocentní propad HDP. Čísla přitom není nutné brát příliš vážně, proměnných je až příliš mnoho. Ostatně všechny současné odhady vychází z předpokladu uhasnutí pandemie v druhém pololetí roku 2020.

Proti Ukrajině mluví i problémy v dalších evropských zemích, protože se ukrajinští pracovníci, pokud se tak již nestalo, budou vracet zpátky. Důležité tak bude i to, jak se podaří pokrizová obnova v Polsku, Německu či České republice. Jak se ukazuje na příkladu čínského otevírání ekonomiky po krizi, nemusí jít vše ani zdaleka hladce. Navzdory předpokladům, lidé se do obchodů a restaurací příliš nehrnou a raději šetří.

Propad sice pravděpodobně čeká v té či oné míře všechny země, nicméně Ukrajina bude startovat z výrazně nižších pozic jedné z nejchudších zemí v Evropě, alespoň co se oficiálních čísel týče. Nutno říci, že ani před krizí nerostla závratnými tempy. Sice se dokázala vymanit z propadu způsobeného ztrátou Krymu, válkou na Donbasu i nutnou restrukturalizací, přesto růst o lehce více než tři procenta v roce 2018 a zhruba obdobný v roce 2019 nestačil pro dohánění ostatních zemí.

Část problémů je spojených s vysokým podílem šedé ekonomiky, která dosahuje podle některých odhadů zhruba poloviny HDP (oficiální čísla přitom mluví o i tak vysokých třiceti procentech), tedy korupcí, nepřiznanými příjmy a jinými jevy společnými všem postsovětským republikám.

Právě korupce a šedá ekonomika, respektive slabá vykonatelnost práva, jsou dlouhodobě největšími nepříteli ukrajinské ekonomiky. Ostatně i podmínky Mezinárodního měnového fondu pro poskytnutí úvěru míří právě tímto směrem. Ukrajina sice udělala určité pokroky v podobě majetkových přiznání veřejných činitelů, ale stále tento problém přetrvává. Vliv to má samozřejmě i na platební morálku či ochotu do země vůbec investovat. Nejbohatší Ukrajinci raději odvádějí své peníze do daňových rájů.

Další požadavek, tedy otevření trhu s půdou, se Ukrajině podařilo splnit, byť to nebylo bez výhrad. Podobně tomu bylo i v případě tzv. zákona proti Kolomojskému, který velmi zjednodušeně zakazuje vracení zestátněných bank zpět do rukou původních vlastníků. To se nejvíce týká právě kontroverzního oligarchy Ihora Kolomojského, který usiluje, i s pomocí jemu loajálních ukrajinských soudů, o navrácení Privatbanku. 

Půjčka zhruba na úrovni osmi miliard eur je přitom více než důležitá pro zajištění fungování země a její ekonomiky. Ukrajina je na tom relativně dobře z hlediska celkového dluhu vůči HDP. Zhruba 60 procent ani po případné půjčce a poklesu HDP by nemuselo představovat nezvladatelnou zátěž. Na druhou stranu země peníze potřebuje. Zelenskyj je tak do reforem tlačen, byť na vnitřní ukrajinské scéně naráží na silnou opozici. Do toho navíc působí proruská lobby, která nabízí úvěry od východního souseda. Rusko je přitom pověstné tím, že na možnosti „přátel“ splatit dluhy příliš nehledí, jeho podmínky jsou výrazně měkčí, než je tomu u mezinárodních finančních institucí. Problémem nicméně je, že takový úvěr jen zakonzervuje a prohloubí problémy, které již v ekonomice jsou. 

Koronavirová krize ale může Ukrajině pomoci. Země disponuje poměrně kvalitní a levnou pracovní silou, navíc relativně slušnou perspektivou růstu koupěschopnosti obyvatelstva. Ostatně maloobchod a služby byly tahouny předkrizového růstu. Zároveň má i slušné kapacity v oblasti průmyslu, byť ji stále ještě čeká restrukturalizace a odklon od těžkého průmyslu směrem k tomu spotřebnímu. Část sice již učinila válka, ale proces není ani zdaleka u konce. Zanedbaná infrastruktura pak dává šanci pro nové projekty ve stavebnictví, které může absorbovat část pracovníků vrátivších se ze zahraničí. 

Otázkou tedy bude, jak Ukrajina nastaví svoji podporu ekonomiky v pokrizové době. Jedním ze základních momentů by mělo být zlepšení přístupu ukrajinských firem k úvěrům. To spolu s posuny v právním prostředí může přinést oživení hospodářského růstu. Vše je nicméně podmíněno ochotou pokračovat v nepopulárních reformách (pozemková reforma měla výrazně více odpůrců než příznivců, což byl ostatně i důvod jejího osekání). Zelenskyj už prokázal, že jej nelze brát jako Kolomojského loutku, ale pro boj s následky epidemie koronaviru bude muset i leccos přidat.

SDÍLET