Demonstrující v přeplněných městských ulicích, skandování, hesla, transparenty, volání po odstoupení čelních představitelů státu. Obraz, který se na Západě obzvláště v posledních letech zařadil k běžnému koloritu. Ve Spojených státech či ve Francii je již prakticky pravidlem, a i u nás si na něj pomalu začínáme zvykat. Výjev, o kterém hovořím nyní, však pochází z úplně jiné části světa. Zobrazuje současnou situaci v „Království středu“, tedy pevninské Číně, jíž od roku 1949 vládne diktatura komunistické strany.
Její moc se však nyní dostává pod tlak poté, kdy pohár trpělivosti obyvatel s politikou tzv. nulového přenosu covidu-19 přetekl. Odpor vůči drakonickým opatřením překonal strach z represí a Číňané tak vyslali prezidentu Si Ťin-pchingovi jasný signál, že takto již nemohou dále. Díky globálním ekonomickým vazbám a probíhajícímu soupeření velmocí navíc nabývá celá situace celosvětového významu. Jaké tedy budou dopady čínských demonstrací? A lze očekávat reálnou změnu stylu vládnutí v nejlidnatější zemi světa?
Je to vždy jediná jiskra, která zažehne plamen změn. Toto v Evropě známé rčení již nesčetněkrát v historii prokázalo svoji moudrost. Tentokrát se však vyjevilo na místě vskutku nečekaném, a to přímo v komunistické Číně. Na počátku všeho totiž stálo neštěstí v podobě požáru obytného domu v Urumči, hlavním městě Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, která tvoří severozápadní hranici „Království středu“.
Tragická událost, která by však za běžných okolností nepřekročila hranice lokálního zpravodajství však v těchto časech získala mezinárodní prostor. Zahynulo během ní několik lidí, přičemž místní jsou přesvědčeni, že důvodem byla drakonická proticovidová opatření a lockdown, které znemožnily včasný zásah a záchranu lidských životů. Úřady toto vehementně popírají, přičemž zjistit pravdu se zdá být nemožné. Fakticky to však již ani není důležité. Vlna nevole, která se zvedla proti covidové politice čínské vlády, jež tvoří výkladní skříň politiky současného prezidenta Si Ťin-pchinga, překonala veškerá očekávání.
A to přesto, že Sin-ťiang již několik let bez nadsázky připomíná sud se střelným prachem. Země totiž navzdory vládou podporované masivní imigraci etnických Číňanů – Chanů platí za hlavní domovinu Ujgurů, muslimské menšiny, jež se v minulosti těšila vlastní státnosti i výraznému vlivu v prostoru střední Asie. Ujguři přitom i dle zpráv Úřadu vysoké komisařky OSN pro lidská práva dlouhodobě čelí krutým represím ze strany komunistického režimu v Pekingu, které sahají od snahy vykořenit jejich kulturní zvyklosti až k nuceným sterilizacím a brutálním převýchovným táborům.
