Velká válka, kterou nikdo nechtěl. Před 105 lety se začala v krvi měnit tvář Evropy

V neděli uplyne sto pět let od začátku války mezi habsburskou monarchií a Srbskem. Propukla po atentátu na následníka rakouského a uherského trůnu Františka Ferdinanda d᾽Este v Sarajevu z 28. června 1914 a stála na počátku mnohem rozsáhlejšího konfliktu, známého tehdy jako Velká válka, dnes první světová válka (1914–1918). Proč k ní vlastně v létě 1914 došlo, jak začala a proč získala – mimo jiné – přízvisko „válka, kterou nikdo nechtěl“, a jak závažné důsledky měla nejen pro celé dvacáté století, ale i pro naši současnost?

K hlavním příčinám Velké války patřilo trvalé, až na výjimky nepolevující nepřátelství mezi Francií a Německem, dané kromě dlouhodobých historických animozit především výsledky francouzsko-pruské války z let 1870–1871 a touhou většiny Francouzů po revanši za ostudné porážky u Met a u Sedanu a za ponižující ztrátu Alsaska a Lotrinska. Další důležitou příčinou bylo sílící napětí mezi Velkou Británií a Německem, způsobené rostoucí ekonomickou silou Německa a ambiciózním programem námořního zbrojení, se kterým Berlín přišel na počátku dvacátého století a který mohl výhledově ohrozit nadřazenost ostrovní velmoci na světových mořích.

Z dalších faktorů, jež se na rozpoutání světové války podílely, je třeba uvést narůstající počet lokálních krizí, ať už ryze diplomatických (například marocké krize z let 1905–1906 a 1911 či bosenská krize z roku 1908), anebo takových, jež vedly ke skutečnému vojenskému konfliktu (například rusko-japonská válka z let 1904–1905 či balkánské války z let 1912–1913). Právě jedna z těchto lokálních krizí, konkrétně napětí mezi Rakousko-Uherskem a Srbskem, jež vygradovalo sarajevským atentátem, nakonec přerostla ve válku světovou.

Kovář: Odvrácená tvář letního Jadranu je temná a plná krve

sinfin.digital