Konspiraci o čipování šířil ve státní televizi i režisér Nikita Michalkov. Od Putinova režimu dostal přes prsty

01. 11. 2020 • 06:00
Ruského režiséra Nikitu Michalkova asi znají nejen lidé, kteří se přímo Ruskem zabývají. Ikona ruského filmu však v poslední době čím dál více udivuje svým pořadem Besogon TV, kde odhaluje všemožná spiknutí a zcela nevázaně šíří méně či více konspirativní teorie. Zároveň tím také poukazuje na nutnost opatrnosti a pečlivosti ve výzkumu takzvaných fake news, které se šíří nejen v Evropě, ale i v samotném Rusku. A ne všechno, co se šíří v Rusku a z Ruska, musí být nutně šířeno Kremlem.

Význam Nikity Michalkova pro ruskou kinematografii je naprosto zásadní. Jeho film „Unaveni sluncem“ získal Oskara za nejlepší neanglicky mluvený film, další filmy (například 12, což je variace na snímek Dvanáct rozhněvaných mužů, jež je zasazená do kontextu čečenské války) byly na Oskara nominovány. O něco méně už je známé, že oscarový režisét je synem autora textu sovětské a následně i současné ruské hymny Sergeje Michalkova, nebo že jeho bratr, Andrej Končalovskij, je také velmi významným režisérem. 

A protože Michalkov 21. října oslavil 75 narozeniny a o jeho významu pro ruský film asi nikdo soudný pochybovat nemůže, nepřekvapilo ani státní ocenění pro něj z rukou Vladimira Putina. Ostatně, Nikita Michalkov se nijak netají podporou současnému ruskému prezidentovi a spolu se svým bratrem plní v rámci ruského systému i reprezentační funkce. Je proto zajímavé, jak se z člověka, jehož film má tak silně antistalinské vyznění, jako je tomu právě u Unaveni sluncem, stane člověk podporující Putinův režim s jeho velmi smířlivým postojem ke stalinismu. Není přitom ani zdaleka jediný – před dvěma lety byl s bratrem zařazen mezi hlavní propagátory Putinova znovuzvolení spolu s dalšími osobnostmi ruského společenského života.

U Michalkova ale v poslední době, a to zvláště v souvislosti s koronavirovou krizí, můžeme vidět posun až za hranu standardních poukazování na přehnanou politickou korektnost a stále větší posun ke konzervativním postojům (ostatně, to dělá Andrej Končalovskij, stejně jako mnoho dalších, nejen v Rusku). Novodobou „slávu“ si vysloužil svým pořadem Besogon TV. Jedná se o pro povrchního pozorovatele obskurní pořad, kdy Michalkov sedí v křesle a vykládá, obklopen ikonami, sbírkou starých telefonů a bustami ruských carů, svoje názory na současný svět a dění v něm. 

Michalkov v pořadu mluví zcela v duchu svých konzervativních názorů, které prezentoval už třeba filmem Lazebník sibiřský. Zčásti omlouvá ruskou vládu a místní moc za chyby, které v reakci na pandemii udělaly či vyzývá k osobní zodpovědnosti a nespoléhání se jen na úřady. V druhé rovině se posouvá do politických názorů. Nechybí tak již zmíněné morální zahnívání Západu či věštění jeho konce. Z podobného soudku jsou pak i ideje o tom, že současná Ukrajina je Západem schválně od Ruska odtahována prostřednictvím peněz, že veškeré projevy nespokojenosti s autoritářskými vládci v postsovětském prostoru jsou vlastně jen důsledkem snahy Západu ohrozit Rusko. Jedná se o názory, které sdílí velká část ruské populace i ruského vedení, proto nevzbudily žádné výrazné ohlasy.

Přesto se ale Michalkov dostal do konfliktu s oficiální mocí. Jeho program ztratil místo na státním kanálu Rossija24 poté, co v květnu zopakoval oblíbenou tezi šiřitelů konspiračních teorií o tom, že za virus může Bill Gates a že očkování proti koronaviru je ve skutečnosti čipováním lidí pro jejich kontrolu. Jeho úvahy vzbudily v Rusku vlnu kritiky, požadující kromě jiného důkazy takového tvrzení. Michalkov v reakci přišel s naprosto odzbrojující logikou: To, že on něco tvrdí, přeci neznamená, že to také musí dokázat. Podle jeho verze naopak ostatní musí přijít s důkazem, že on, Michalkov, nemá pravdu. V tuto chvíli už byly podobné závěry byly moc i na ruskou televizi.

V září si pro změnu Michalkov hrál na konzervativní verzi Alexeje Navalného, když odhalil údajné spiknutí a manipulaci v případě běloruských protestů. Podle Michalkova se v Minsku sešlo maximálně deset tisíc lidí. Slavný režisér přitom „dokazuje“ svoje závěry fotografiemi, kde údajně odhaluje manipulace. Jako vždy přitom Michalkov činí jednoduchý závěr. Za vším je jednoznačně spiknutí Západu se snahou zničit vliv Ruska v Bělorusku. Podle něj jde o důkaz informační války a šíření fake news zaměřených proti Rusku. V tom už se Michalkov nijak neliší od oficiálních státních televizních kanálů.

Michalkov je samozřejmě zajímavý svým významem. Úvahami o tom, že koronavirus je dílem Billa Gatese, samozřejmě vychází mimo oficiální pole, na druhé stranu ve zhuštěné míře ukazuje, jak vypadá ruské zobrazování evropské reality. Zároveň je příkladem i vcelku standardního rozložení vztahu mezi oficiálním a neoficiálním nacionalismem, které ostatně funguje v Rusku již od carských dob. Tento vztah je spíše než podřízeneckým vztahem dvou souputníků. Neoficiální (jinak třeba taky spontánní) nacionalisté mohou svoje příběhy šířit zcela volně až potud, pokud se neodlišují od oficiální verze. Teze o morálním rozvratu Západu, lžích o běloruských protestech či o otravě Alexeje Navalného jen stěží mohou vzbudit nevoli v oficiálních místech. Nicméně jakmile začne Michalkov šířit zprávy o čipování, ani on není uchráněn zásahu ze strany státu.