EU sklízí plody své bezzubosti. Vážné dilema čeká kvůli Polsku a Maďarsku hlavně Němce

KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Evropský parlament schválil v předvánočním týdnu sedmiletý rozpočet EU a fond obnovy, dohromady v hodnotě 1,82 bilionu eur. Schválil také související nařízení, která podmiňují čerpání evropských peněz dodržováním vlády práva. Potvrdil tak předchozí politické rozhodnutí Evropské rady.

Formálně tak bude možné od nového roku kdykoli spustit sankční mechanismus proti Maďarsku nebo Polsku, v praxi je to ovšem složitější.   

Vlády Maďarska a Polska způsobily letos v Evropské unii rozkol, nebezpečný pro její soudržnost a akceschopnost. Je to zajisté důsledek vládní politiky v obou zemích, které podle Bruselu sklouzávají k nedemokratickým praktikám, ale také důsledek dlouhodobé tolerance tohoto trendu zbytkem unie, zejména Německem – nejsilnějším, nejvlivnějším a hospodářsky a obchodně nejdůležitějším partnerem těchto dvou států.

Určitě se nedá říct, že by Evropa zavírala oči. Řízení proti Polsku podle článku sedm Smlouvy o EU začalo už před třemi lety a proti Maďarsku v září 2018. Evropská komise zveřejnila letos negativní zprávy o právním stavu v obou zemích. K oklešťování nezávislosti justice v Polsku se vyjadřoval Evropský soudní dvůr. A tak dále. 

Jenže všechny tyto reakce byly prakticky bezzubé a neúčinné. Hrozba odnětí hlasovacího práva v Radě EU (článek 7) se nemůže naplnit, protože je pro ni potřeba jednomyslný souhlas, a Budapešť i Varšava si slíbily, že se navzájem podpoří, když to bude zapotřebí. EU má velké zkušenosti s postihem států za nedodržování té či oné legislativy, není však vybavena sankčním mechanismem umožňujícím trestat vlády, které porušují hodnoty a principy zakotvené v článku dva smlouvy.

Trestat, nebo odměňovat? Západní demokracie řeší v souvislosti s covidem zásadní otázku

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital