EU sklízí plody své bezzubosti. Vážné dilema čeká kvůli Polsku a Maďarsku hlavně Němce

KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Evropský parlament schválil v předvánočním týdnu sedmiletý rozpočet EU a fond obnovy, dohromady v hodnotě 1,82 bilionu eur. Schválil také související nařízení, která podmiňují čerpání evropských peněz dodržováním vlády práva. Potvrdil tak předchozí politické rozhodnutí Evropské rady.

Formálně tak bude možné od nového roku kdykoli spustit sankční mechanismus proti Maďarsku nebo Polsku, v praxi je to ovšem složitější.   

Vlády Maďarska a Polska způsobily letos v Evropské unii rozkol, nebezpečný pro její soudržnost a akceschopnost. Je to zajisté důsledek vládní politiky v obou zemích, které podle Bruselu sklouzávají k nedemokratickým praktikám, ale také důsledek dlouhodobé tolerance tohoto trendu zbytkem unie, zejména Německem – nejsilnějším, nejvlivnějším a hospodářsky a obchodně nejdůležitějším partnerem těchto dvou států.

Určitě se nedá říct, že by Evropa zavírala oči. Řízení proti Polsku podle článku sedm Smlouvy o EU začalo už před třemi lety a proti Maďarsku v září 2018. Evropská komise zveřejnila letos negativní zprávy o právním stavu v obou zemích. K oklešťování nezávislosti justice v Polsku se vyjadřoval Evropský soudní dvůr. A tak dále. 

Jenže všechny tyto reakce byly prakticky bezzubé a neúčinné. Hrozba odnětí hlasovacího práva v Radě EU (článek 7) se nemůže naplnit, protože je pro ni potřeba jednomyslný souhlas, a Budapešť i Varšava si slíbily, že se navzájem podpoří, když to bude zapotřebí. EU má velké zkušenosti s postihem států za nedodržování té či oné legislativy, není však vybavena sankčním mechanismem umožňujícím trestat vlády, které porušují hodnoty a principy zakotvené v článku dva smlouvy.

Trestat, nebo odměňovat? Západní demokracie řeší v souvislosti s covidem zásadní otázku

Lépe řečeno nebyla – až do letošního roku, kdy komise navrhla podmínit výdaje z příštího sedmiletého rozpočtu a fondu obnovy právě dodržováním pravidel právního státu. Maďarsko a Polsko s tím napřed souhlasily, pak se postavily proti. Hrozilo, že kvůli jejich vetu nebude Evropa mít peníze na obnovu ekonomik poškozených koronavirovou krizí. Výsledkem byl klasický kompromis, který spuštění sankčního mechanismu ztěžuje a navíc umožňuje Maďarsku i Polsku odložit jeho praktickou aplikaci až poté, co se k němu vyjádří evropský soud. Formulace navíc povoluje trestat vlády za porušování vlády práva, ale pouze v souvislosti s hospodařením s unijními penězi. Můžeme si tedy představit, že uspěje stížnost na podjatost justice, která se zabývá třeba případy korupce. Složitější už by to bylo třeba v případě obvinění z omezování svobody médií.

EU tedy vůči oběma zemím přitvrdila, ale zase ne tak moc. Bruselská plichta umožnila premiérům Viktoru Orbánovi a Mateuszovi Morawieckému po návratu domů oslavovat vítězství, přifouknuté vybranými médii. Je pozoruhodné, jak se pokřivená realita stává v některých koutech Evropské unie oficiální a masově sdílenou pravdou. Ve skutečnosti nebyl k oslavám žádný důvod, epizoda jen urychlila izolaci obou zemí. Morawiecki, jeho šéf a mentor Jaroslaw Kaczynski, ale zejména maďarský Viktor Orbán jsou dnes v Evropě špatně snášenými politiky a míra tolerance vůči nim se snižuje.

Navzdory pragmatickému a zřejmě dočasnému spojenectví je realita v obou zemích dosti odlišná. Polská vládní strana Právo a spravedlnost se opírá o tradiční velmi konzervativní hodnoty spojované s katolickou církví. Orbán naopak nemá žádnou ideologii, ačkoli se také rád ohání křesťanstvím. Jeho přechod k „neliberální demokracii“ doprovází zejména ovládnutí médií a klíčových sfér společenského života, vypjatý nacionalismus a obludné obohacování jeho rodiny a přátel. Evropský protikorupční úřad OLAF odhaduje, že míra podvodů s penězi z kasy EU převyšuje v Maďarsku desetinásobně evropský průměr. Pozorovatelé mluví o „kleptokracii“. Očekává se, že odrodilý synek evropské křesťanské demokracie – označuje se za žáka bývalého německého kancléře Helmuta Kohla – vyhraje i volby v roce 2022. Zvlášť pokud se mu podaří do té doby odvrátit evropské sankce.

Za této situace je těžko pochopitelné váhání Evropské lidové strany, zda vyloučit maďarský Fidesz ze svých řad. V Evropském parlamentu jeho poslanci nejen dál sedí v lidoveckých lavicích, ale jsou z jejího popudu voleni do funkcí ve výborech a jsou jim přidělovány legislativní akty. Momentální šéf skupiny Fidesz Tamas Deutsch dostal jen lehce za uši za to, že šéfa klubu Manfreda Webera z bavorské CSU označil za „gestapáka“ a přirovnal ho k agentům komunistické tajné policie. Nebyl z klubu vyloučen, protože to němečtí křesťanští demokraté nechtěli. Podle serveru Politico má toto německé váhání historické i pragmatické kořeny a je inspirováno samotnou kancléřkou Angelou Merkelovou.

Současná ochromená demokracie v Polsku a zejména v Maďarsku je tedy dílem tamních vládců, ale také důsledkem neschopnosti Evropské unie a zejména Německa včas rozpoznat autoritářské tendence a pokusit se jim čelit. Je pravděpodobné, že západní a zejména němečtí politici neočekávali, že Orbán zajde na cestě ke své „neliberální demokracii“ až takto daleko. Leccos lze vysvětlit také zájmy německého byznysu, který v obou zemích hodně investoval a nepřeje si nějaké zhoršování vztahů. Tento argument se však dá také otočit – právě proto, že má Německo v Polsku a v Maďarsku (zajisté jako v Česku) rozhodující ekonomický vliv, mělo by také být nejlépe schopno přimět místní politiky ke korekci jejich nedemokratických tendencí. Zatím se to neděje.

ODS zadlužuje stát víc než socialisti. Vznikající opoziční koalice nejsou dlouhodobé řešení pro demokracii v Česku, říká Mikuláš Minář

SDÍLET
sinfin.digital