Trestat, nebo odměňovat? Západní demokracie řeší v souvislosti s covidem zásadní otázku

Rakouská vláda zvažuje, že bude odměňovat lidi za to, že se nechají testovat na covid-19 nebo podstoupí očkování. Návrh ale vyvolal ostrou diskusi; podle kritiků je nepřípustné, aby občané dostávali odměnu za něco, co by mělo být vlastně jejich povinností. Podobné dilema začínají v souvislosti s pandemií řešit prakticky všechny demokratické státy. 

V pondělí odsoudil rakouský soud k pokutě 2400 EURO (64 000 korun) muže, který venčil psa dva dny předtím, než mu měla skončit karanténa. Podobné drakonické pokuty za porušení epidemiologických pravidel nejsou dnes ve světě žádnou výjimkou. Jenže jak se ukazuje, ani tahle „metoda biče“ není zárukou, že se pandemii v konkrétní zemi podaří zvládnout. Právě naopak.

Vraťme se opět do Rakouska. Rakouská vláda se rozhodla jít trochu jinou cestou než sousední Německo (a vlastně i Česko) a místo přísnějšího lockdownu (v Rakousku jsou třeba otevřená lyžařská střediska) vsadila na rozsáhlé celostátní cestování. To by mělo odhalit skryté, bezpříznakové přenašeče viru a pomoci tak k zastavení jeho šíření.

Jenže problém je v tom, že o bezplatné testování na dobrovolné bázi není zdaleka takový zájem, jaký si vláda představovala. A pokud se nenechá otestovat skutečně naprostá většina národa, pak postrádá smysl i samotná akce. Ve Vídni se přitom zatím dostavilo do testovacích středisek v rámci prvního kola hromadných testů (skončilo minulou neděli) jen 13,5 % obyvatel města ve věku nad šest let. V dalších rakouských spolkových zemích byla účast sice poněkud vyšší, třeba v Dolních Rakousích 35 %, ovšem do plné kapacity to má stále daleko.

Co s tím? Kdo by čekal, že vláda před druhým kolem testování zpřísní podmínky a z podstoupení zkoušky na covid udělá zákonnou povinnost, hluboce by se zmýlil. Toho se kabinet bojí. Vláda místo toho podle rakouských médií zvažuje pro testované možnost odměny.

Výrobci covidové vakcíny odkryli podrobnosti své unikátní metody. Skeptici a konspirátoři, čtěte

Státe zaplať

Každý, kdo se dobrovolně dostaví do testovacího střediska, by mohl dostat poukázku v hodnotě 50 EURO na odběr zboží v rakouských obchodech. Jenže je tu problém. Okamžitě se totiž ozvali někteří politici, podnikatelé i analytici s tím, že by se jednalo o kolosální nespravedlnost. Proč by měl někdo dostávat ze státní pokladny odměnu za to, že se laskavě nechá nakonec přemluvit a přece jen podstoupí test, který je takzvaně v národním zájmu a může pomoci k zastavení pandemie? Jak k tomu přijdou ti, kteří se už nechali testovat bez řečí?

Třeba podle vídeňského radního pro zdravotnictví za sociální demokracii Petera Hackera by pak zcela logicky museli dostávat 50 EURO třeba i zaměstnanci domovů důchodců, kteří musí podstoupit testy povinně. „Těžko by jinak pochopili, proč jiní za to dostávají prémii a oni ne,“ upozornil Hacker. Do toho se ozvali ještě dobrovolní hasiči, pracovníci různých charitativních organizací a vůbec všichni dobrovolníci, kteří bez nároku na honorář ve svém volném čase pomáhají organizovat a zajišťovat masové testování. Mnozí z nich pohrozili, že pokud by stát odměňoval testované, přestali by pracovat zadarmo. Byl by to totiž výsměch jejich dobrovolnické práci. Zatímco by bezplatně pomáhali státu, aby lépe zvládl epidemii, vláda by vyplácela odměnu těm, kteří pomáhat nechtějí. 

Linecký deník Neues Volksblatt popsal podstatu sporu přiléhavě: „Jestliže vláda bude platit každému, kdo se nechá testovat, pak by stejně tak mohl chtít 50 EURO každý, kdo na křižovatce zastaví na červenou.“ Dalo by se přitom pokračovat i mnoha jinými příměry stejného druhu. Jestliže je národ (populace) v ohrožení, měli by lidé dostávat peníze za to, že se budou chovat „rozumně“?

Aby to nebylo tak jednoduché, navrhovaný systém odměn nemá zdaleka jenom odpůrce. Třeba Rakouská obchodní komora si údajně dovede představit, že by dárkové poukázky pro účastníky testování mohly v krizi pomoci také rakouským obchodníkům. Zástupci komory tak dokonce spekulují o tom, jestli by stát nemohl testované účastníky hromadných testů odměňovat poukázkou ještě na mnohem vyšší částku než 50 EURO. Podobně se například diskutuje o tom, zda by stejný systém odměn (tentokrát ve stoeurové hodnotě) nebylo možné využít při očkování proti covidu. Zvýšil by se zájem o aplikaci vakcíny, kdyby každý, kdo si nechá vakcínu vpíchnout do paže, dostal v přepočtu 2600 korun?

ODS zadlužuje stát víc než socialisti. Vznikající opoziční koalice nejsou dlouhodobé řešení pro demokracii v Česku, říká Mikuláš Minář

Cukr, nebo bič?

Někoho může napadnout, zda tato debata, která se v různých obdobách odehrává nejen v Rakousku, ale prakticky ve všech demokratických zemích, včetně Česka, není vlastně úplně absurdní. Pokud bychom nebezpečí šíření pandemie přirovnali třeba k nouzovému stavu během válečného konfliktu, došli bychom k paradoxním závěrům. Měl by stát během války platit obyvatelům za to, že budou tak hodní a v noci kvůli nebezpečí náletů zatemní okna?

Jenže pandemie není válka nebo to alespoň většině lidí tak nepřipadá. Na rozdíl od asijských a afrických zemí nebo států Oceánie, které mají s epidemiemi mnohem více zkušeností, postupuje dnes „Západ“ proti viru „demokratickou cestou“. Jak také jinak? Svoboda názorů je přece to, co dělá demokracii demokracií. A to i se všemi, v historii nevídanými prostředky diskuse, jakými jsou internet a sociální sítě, které na rozdíl od minulosti umožňují vstup do zásadní debaty o osudu populace naprosto každému. A nikdo by to asi nechtěl měnit. Zda je ale možné tuto rozsáhlou „demokratickou diskusi“ o zásadních věcech využít i jako prostředek k vítězství nad pandemií, zůstává otázkou, kterou dnes zoufale řeší prakticky všechny vyspělé státy světa. Odpověď může být klíčová nejen pro úspěch či neúspěch boje s pandemií, ale i pro udržení současné formy západní demokracie jako takové.

SDÍLET
sinfin.digital